Potomek temnoty (ff Avengers)

Kapitola 16: Válka Punů - Ohio

Nevím, co mám dělat, moje blesky jsou vůči laserovým střelám, které používají, úplně bezmocné. A i kdybych se teď rychle zvedla, stejně bych nestihla je zachránit. Co budu dělat?? Mozek mi šrotuje na plné obrátky, ale nic mě nenapadá.

Všichni očekáváme konec, když najednou.... Sky napřáhne obě ruce před sebe a prudce je zvedne nahoru. Mlha před nimi se seskupí do tlusté stěny a pohltí přicházející střely. Potom se bleskovou rychlostí rozjede dopředu a než zvládne Kreean znovu vystřelit, mlha ho odhodí několik metrů dozadu a on zůstane bezvládně ležet na zemi. Jenže v cestě, kterou si to mlžná stěna šine nebezpečně rychle, jsem bohužel i já s Liliou. Sice jsme pořád na zemi, takže neletíme tak daleko jako mimozemšťan, ale i tak docela zabolí, když narazíme na tvrdou podlahu. Au, mají tady asi milion artefaktů, ale že by sem dali koberce, to ne. Kdo to tu zařizoval??

Z mého popisu se může zdát, že celá akce trvala několik minut, ale vše se odehrálo během pár vteřin. Ani nevím, jak jsem vše dokázala vnímat.

„Holky! Jste v pohodě?" přiběhne k nám (svým způsobem) Sky s Peterem. Než se zmůžeme na odpověď, Sky začne šílet: „Moc se vám omlouvám! Já jsem zapomněla, že tam jste. Teda nezapomněla jsem, že tam jste, ale že tam ležíte. Jakože vy tam neležíte, protože ležíte jinde, kam jsem vás odhodila. Ale já jsem vás tam neodhodila, to byla mlha. Jenže tu mlhu-," Dobře, na tohle už nemám. To bylo snad nejvíc slov, co jsem od Sky slyšela najednou, a nelíbí se mi to. Ani trochu.
Zatřesu s ní a ona rychle zamrká. „Promiňte," zašeptá nakonec.

„To nic," mávnu na tím rukou a otočím se k Lilie. „Děkuju, zachránila si mě," poznamenám a obejmu ji.

Peter se zase obrátí na Sky: „Taky díky. Kdyby mě zabili, tak by mě pan Stark zabil. Takže díky."
„Nemáš zač, ale žádné objetí," odpoví suše. Spidey jen kývne a ustoupí.
„Hele, Sky, jak jsi to vlastně udělala, s tou mlžnou stěnou?" zeptá se Lil zvídavě.
„Ehh, nevím. Zkoušela jsem to dvakrát, s padesáti procentní úspěšností." Aha.

„Tak jo, musíme za ostatními, měli by být v protějším rohu, že?" porazím opět mého úhlavního nepřítele, trapné ticho.

Ostatní se beze slov vydají za mnou. Už to tu začíná smrdět přismahlými Kree, kteří leží všude na zemi. Taky bych si dala něco grilovaného. A hele, Stevův štít!
Je docela divné, že jsme se ještě nesetkali.
Kde jsou?
„Tak počkat."
Zvednu levý ukazováček do vzduchu, když mi dojde, že tu něco nehraje.
„Okolo toho štítu už jdem asi po páté. Proč mám takový pocit, že chodíme dokola?"

Tohle je jak z nějaké debilní americké komedie.

***

A je to tu. Všech šest nás stojí na schodišti mezi přízemím a horním patrem, otočeni zády k sobě a bráníc Kreeanům odejít. Jenže některým už se podařilo dostat výš, a tak čekáme na Capův pokyn, zda máme jít za nimi nebo ne.

„Avengers....Assem-," Stevův bojový pokřik přeruší Tony s tím, že Avengři jsou tu jen dva a půl. Peter si postěžuje, že je alespoň tři čtvrtiny. Steve praští borůvku štítem, který jsme mu vrátili a s povzdechem se opraví. „Avengers, Tori, Sky, Lilio a půlko Petera.....assemble!" Pak nám konečně sdělí bojový plán. Tony, Lilia a Peter zkusí Kree zadržet dole a já, on a Sky půjdeme nahoru. Snad se nám je podaří zastavit, než stihnou odletět i s tím, co ukradli.

Nezaváhám, dám dvěma mimozemšťanům elektrickou ránu a vyběhnu zbytek schodů. Než se rozkoukám, už přede mnou prosviští Capův štít, který odrazí jeden laser. Takže Kree ase už dostali sem nahoru. Nejspíš míří na střechu, kde je pravděpodobně jejich vesmírná loď.
A my je nesmíme nechat odletět. Proto teď stojíme zády k sobě pod dírou ve střeše, kterou se sem dostali.