Potomek temnoty (ff Avengers)

Kapitola 1: Proč mě všichni chtějí zabít?!

Tori's POV

17. května, moje narozeniny. V horší den už snad ani být nemohly. Test z chemie, zkoušení z fyziky, a pak nekonečný zeměpis. Venku lije jak z konve, typické londýnské počasí, a ještě k tomu ve stejný den má narozeniny 'dokonalá' Lilia.

Chystám se doplnit poslední vzoreček,
HAsO3, to je vodík, arsen a tři kyslíky. Co to sakra je?! Mezi tím vodíkem a arsenem je nějak moc velká mezera, takže to nejspíš bude nějaká sůl... Aha, už možná vím!
Rychle naškrábu svou odpověď, když se mě Anne zeptá: „Hej Tori, vidělas ten novej dokument o amerických hrdinech? Je tam Iron Man, bůh hromu Thor Odinson, velký zelený Hulk, Captain America a další. Jmenujou se Avengers. "
Co je to za název? Avengers?! Pche, zní to jak nějací zoufalci. Zasměju se sama pro sebe a zavrtím hlavou.
„Já dokumenty moc nemusím... ale zní to dobře." Zalžu, abych Anne neurazila.

„Nevíš co bude dneska k obědu?" zašeptá znova po asi pětivteřinové pauze.
Při zmíňce o obědu v jídelně na našem internátu se mi mírně zvedne žaludek, ale po chvilce zjistím, že to nebylo způsobeno onou myšlenkou na jídlo.
Ucítíme za sebou nepříjemný, a nám už bohužel dost dobře známý, cigaretový zápach. Pomalu na sebe pohlédneme se strachem v očích a otáčíme hlavy s očekáváním toho nejhoršího. A to nejhorší také přijde: Náš chemikář, profesor Wintner.

„Slečno Carter," ozve se za námi.

„Ano pane profesore?" snažím se znít co nejvíce nevinně a nasadím úsměv, jako bych si ani ne před minutou nepovídala s Anne.
„CO-TO-JE?!" vykřikne a zamíří prstem na naškrábaná písmena a vzorečky v mém testu.
Opatrně se podívám na místo, kam ukázal, můj poslední vzoreček.

Najednou třídou zahřmí jeho hlas: „ARSENIČNAN VODNÝ?!" Naštěstí mě před jeho hněvem zachrání školní zvonek, při kterém bez odpovědi vyběhnu ze třídy. No jo, chemie mi nikdy nešla.

***

Mučení číslo dvě, hodina fyziky, začíná za pět... čtyři... tři... dva... jedna... zvonek.

Jak já nesnáším ten zvuk, který ohlašuje začátky hodin.
Naštěstí jsem už byla zkoušená, takže tuhle hodinu to nepadne na mě.

„Tákže," protáhne profesor Fields, „Dnes máme 17. 5., tak si někoho vyzkoušíme. Zopakujeme si trochu matematiky. 17+5 je 22, a vynásobíme to třeba pí. Kdopak nám řekne, kolika se rovná pí? Tak třeba Victoria?" z mého přemýšlení nad Archimedovým zákonem (vůbec jsem nepřemýšlela, jak nejlépe se vyhnout Wintnerovi na chodbě) mě vytrhne až Fieldsovo důrazné odkašlání.

„Na co se ptá?" zašeptám na Kate, sedící vedle mě. Naštěstí je Kate ten typ, který si zapisuje vše, i učitelské historky.
Trochu se zamračí, ale otázku mi díkybohu zopakuje.
Když se otočím, zjistím, že fyzikář se na mě celou tu dobu dívá, jen se sladce usměju a s mírnými pochybami odpovím: „Pí se rovná tři celé jedna, čtyři, jedna...pět...devět, dva."
„No výborně, Victoria si vzpomněla" začne Fields, „a teď ho vynásob dvaadvaceti."

Když uvidí, jak kalkulačku lovím v aktovce ihned si neodpustí poznámku: „Proč nemáme připravenou kalkulačku na lavici slečno Carter?"
„Nevešla by se mi sem, tak jsem si řekla, že jí raději nechám v tašce," odpovím ironicky s falešným úsměvem.
Profesor překvapeně pozvedne pravé obočí, když uvidí moji lavici prázdnou, až na jeden sešit, už se chystá něco namítnout, ale v tu chvíli vyštrachám svou milovanou kalkulačku, naťukám příklad, a rychle vyhrknu: „Pí krát 22 se rovná 69,12."
Třídou se ozve tlumené chichotání. Wow, jak vtipné. Jen nad tím protočím oči.

„Dobrá, teď uděláme ciferný součet tohoto roku, 2023, to je sedm, takže nám vypočítejte 69 děleno 7."
„69 děleno 7 se rovná 9,8," uslyším někoho říkat. Otočím se a zjistím, že to je Sky. Kdo jiný. Vždy perfektně připravená.

***

Když Fields dozkouší desátou z docházky, náhodně vybere další oběť tak, že zavře oči a nechá svůj prst spadnout do třídnice. Proč tohle neudělal už před tím?!
Vyvolá Katherine. V duchu zajásám, protože kvůli ní jsem se vlastně pohádala a přestala se bavit se Sky, a to vedlo k rozdělení celé třídy na dvě znepřátelené skupiny, v jedné jsem já a v druhé Sky.
Ta mrcha Kath vytáhne omluvenku, která ji má prý osvobodit od zkoušení.
Profesor zřejmě ani netuší, že by nějakou omluvenku na zkoušení někdy podepsal, a s mírným naštváním nám začne vykládat látku.

Protože fyzika začíná být nesnesitelně nudná, letmo pohlédnu na hodiny. Najednou spatřím, že se na nich usadila moucha. To mi připomíná jeden díl jednoho českého seriálu, jmenuje se Comeback. Ten díl byl myslím Let mouchy, ale už ani moc nevím o čem to bylo, jen si pamatuji, že jsem se u toho se Sky vždycky nasmála.
Ty časy se Sky mi chybí. Už je to skoro rok, co se spolu nebavíme.

„Slečno Carter, mluvím na vás!!"

Druhá čaśt je tu! Kdyžtak pokud máte nějaké připomínky, klidně je sem napište

771 slov