Potomek temnoty (ff Avengers)

Kapitola 25: Všude špatně, doma nejhůř

Sky's POV

Myslím, že trapné situace by se měly hodnotit podle škály. Jestli takováto škála existuje, tak momentálně dosahujeme tučné osmičky. Minimálně. Kam byste vy zařadili skupinu Avengerů a tři studentky s kouzelnými schopnostmi jedoucí vidlákovským autobusem obklopeni několika důchodci? Holkám a i zmíněným Avengers však znepokojené pohledy všech lidí kolem nás nejspíš nevadí. Nebo si toho ani nevšimli. To je ta pravděpodobnější možnost. Jsou příliš zabraní do debaty o hadech. Tori jim teď povídá nějakou její historku s panem Lokim jako hadem, a díky její hlastitosti se do příběhu vžívá i celý autobus, včetně řidiče. Nejspíš jí sice nerozumí ani slovo, když mluví anglicky a ještě k tomu tak rychle, ale vypadá to, že si to stejně užívají.
S mojí myšlenkou, že k lidem, jejichž normální mluva je hlasitostně na úrovni Mandragor z Harryho Pottera, se nehodlám hlásit, se neslyšně, jak je mým zvykem, odeberu co nejdál od výše uvedených lidí.

Když už si myslím, že to déle nevydržím, automatický hlas vyhlásí konečnou zastávku a všichni se překotně vyhrneme ven. Objevíme se na, nám už dobře známých, Kobylisích. Tori se okamžitě ujme vedení.
„Takže, musíme se dostat na zastávku Palmovka, kde si vyzvednem střep od Zuzky, a možná se ubytujeme v nějakém hotelu?" podívá se tázavě na Tonyho, který odpoví něco ve smyslu, že nějaký koupí, snad jsem se přeslechla. „Takže abychom nemuseli přestupovat, jedeme tramvají. Můžem jet vpodstatě skoro každou, která jede naším směrem."
Se mnou a Tori v čele, všichni nás následují do záhuby- teda...na zastávku. Musíme vypadat opravdu zajímavě, pan Rogers pořád se svým ne příliš skladným frisbeem, pan Thor s deštníkem, o kterém všichni víme, že není deštník a pan profesor Banner, který sice nedrží žádný kouzelný bojový předmět, ale sám o sobě je docela nápadný tím, že je zelený, a aby toho nebylo málo, všichni máme na sobě černé obleky a tmavé sluneční brýle. Hotoví Men In Black. Nebo spíš Snapeové. Chudák Brumbál. Ale co se dá dělat, Snape si musel udržet svou pozici jako zvěd. Moment, zvěd? Jak se Kree vůbec dozvěděli o tom střepu na základně? Co když jim o něm někdo řekl? Třeba Katherine, ta se o něj tolik zajímala! Sakryš, už jsem paranoidní jako Tori. Ale co kdy-
Mé zpletité myšlenky přeruší Tori, když mě popadne za zápěstí a pustí se do běhu s výkřikem: „Tramvaj!" Než se stihnu vzpamatovat, všichni stihneme těsně naskákat do nějaké tramvaje.

„Uf, snad je to ta správná!" zasměje se Tori a pohlédne na její číslo a seznam zastávek. Palmovku tam nikde nevidím, ale nejspíš to je tím, že bude až za dlouho a ještě se nezobrazila. Tori nejspíš dojde ke stejnému závěru a uvelebí se v tureckém sedu na tvrdé sedačce. Vedle ní si sedne pan Stark, za ní Lil a vedle té pan Rogers. Ostatní se seskupí okolo.

„Tohle mě docela začíná děsit," vypadne najednou z Tori, přičemž ukáže prstem na Petera. Další nesmysl, který nám bude muset vysvětlit. Při pohledu na naše nechápavé výrazy se rozhodne nám svou myšlenku objasnit: „Všimli jste si, že Peter za celou cestu nepromluvil ani slovo? Nejspíš to bude tím, že jsem mu zakázala narážky na Star Wars a o ničem jiném se nehodlá bavit, ale stejně je to divné. Představte si někoho, kdo je ukecaný jako....no prostě jako tady Spider-Man," někdor by mě napadl, Tori. „A najednou mlčí! Skoro jako by měl něco za lubem-" zničehonic její proslov přeruší zvuk přicházející esemesky. Prodru se dopředu, a uvidím zprávu od 'Sebestředného blbce'. Všichni se nakloní, aby si to přečetli, ale úspěch mám jenom já s Tori, protože je v našem mateřském jazyce. Na obrazovce svítí dvě slova: „Pozor vlevo!" Já, Tori i Lilia se unisono otočíme doleva a tam spatříme Sebastiana, Toriina přítele v plné své ahem...kráse. Ne, že by byl ošklivý, to ne. Je vysoký, má vlnité tmavě hnědé vlasy a oříškově hnědé oči, ale, no není to můj typ. Rozhodně ne povahou.
„Tori Carterová!" vykřikne teatrálně a nastaví ruce na objetí. Tak moment....to jméno...
„Ahoj Seblb- Sebastiane," zasměje se nervózně moje kamarádka se vskutku zajímavým příjmením. Jak jsem mohla být tak hloupá! Vždyť je to úplně jasné. Pohledem zavadím o pana Rogerse. A sakra... Pokud jsou mé domněnky pravdivé, což nejspíš ano, věci se tak trochu komplikují... Zároveň však do sebe všechno zapadá. Ten střep! Ta agentka na tajné základně! Furyho telefonát, všechno je tak jasné-
„Nábřeží kapitána Jaroše," ozve se z tramvajových reproduktorů. Tak moment, jak jsme se dostali na nábřeží kapitána Jaroše? Ale ne! My jsme ve špatné tramvaji! Právě když si tohle uvědomím, uslyším Tori, jak se snaží vymluvit z konverzace se Seblbem. „Vypadá to, že musíme vystupovat," podívá se na nás naléhavě, abychom ji podpořili, a ani neví, že bychom doopravdy měli vystoupit. „Tori má pravdu, Sebastiane," pomůžu jí a nesměle popoženu pana Starka a pana Rogerse, kteří Toriina bývalého přítele propalují vražedným pohledem a vypadají, jako by mu každou chvíli měli jednu vrazit.
Na poslední chvíli všichni vyskočíme a tramvaj i s novým zdrojem problémů zmizí v dáli. Jen co se rozhlédnu po okolí vím, že máme problém. Na protější straně není žádná zastávka! Toho samého si všimnou i ostatní.