Potomek temnoty (ff Avengers)

Kapitola 7: Iron Man v šoku

Tori's POV

Takže si to shrneme. Dneska, v den mých devatenáctých narozenin, se toho stalo opravdu hodně. Zažila jsem výbuch, při kterém jsem nejspíš získala schopnosti, potkala jsem bandu lidí s divnými jmény, jako je například Steve, myslím, že jeden z nich je dokonce něco jako bůh a jmenuje se Thor.
A potom je tam člověk, který nosí železné brnění, Iron Man.
Nakonec jsem bojovala s obřími housenkami, které někdo nejspíš poslal na naši školu (což je vlastně docela dobrý nápad, ale stejně).
A teď jsem s tou bandou zavřená v quinjetu, který letí do USA.

Možná je načase se aspoň trochu poznat.

Rozhodnu se tedy přerušit to dlouhé trapné ticho, dojdu k tomu velkému zelenému chlápkovi s divnými poznámkami a poklepu mu na rameno: „Ehm... možná bychom se mohli představit, ne?" Řeknu hlasem, jako když se mluví na malé dítě.

„Jo, jasně, já jsem doktor Banner, ale říkej mi Bruce." usměje se na mě. Tenhle je mi sympatickej. Podívám se na jeho zelenou kůži a na chvíli se zamyslím, jak se mu to mohlo stát.

„Hele, přijde mi trochu blbý se ptát, ale...proč jsi zelenej?" snažím se ho moc neurazit, ale fakt by mě to zajímalo.

„Tohle ti přijde blbý?! Ale klepat na můj hrudník je v pohodě, co?" přidá se do našeho představování se smíchem Iron Man.

To mě pěkně vytočí, protože jsem za to vůbec nemohla, a tak energicky odpovím: „Vždyť všude byla mlha, jak jsem tě mohla vidět, Sony?! A navíc jsi mi rovnou mohl říct, že to jsi ty, ale to ne, tys prostě musel čekat, až mi to řekne někdo jiný. A nakonec mě ještě bez jakýhokoliv slova popadneš a letíš-" v tu chvíli, poslouchajíc moje stěžování, si sundá svou železnou masku a já konečně spatřím jeho obličej. Teda...není úplně nejhorší...
Vlastně by si tu masku už nemusel nikdy nandavat... Když si uvědomím, že to zíráni je možná trochu divné, uvidím jeho nadzvednuté obočí.

„On ji někdo vypnul?" rozhlédne se kolem sebe.

„Copak, snad nejsi smutný, že není další tvoje fanynka a ani si nepamatuje tvoje jméno?" ušklíbne se ta, co mi spadla do dortu.

„Eehe," vyloudím ze sebe podivný zvuk, zatřepu hlavou, abych se probrala a rychle se uklidím na svoje místo, než to jestě zhorším. Projdu okolo Bruce, který zamumlá směrem k zrzce: „No když myslíš..."

„Takže zpátky k tomu představování, docela by mě zajíma-"

„Tori můžeš přestat mluvit? Každou větou, kterou řekneš, někoho urazíš. A navíc, ty jsi jediná, kdo nezná Avengers." rozjede se Sky a podá mi bloček, do kterého si celou dobu něco čmárala.

Protočím nad ní očima a s tak trochu hraným znechuceným výrazem si ho převezmu. Jakmile uvidím, že v něm jsou namalované hlavy Arrangers a k nim jejich jména, naštvu se, zahodím ho za sebe a začnu křičet: „Proč mi tohle sakra dáváš? Myslíš si, že si nepamatuju jejich jména?! A navíc tam máš chybu," dodám v klidu. Její nechápavý výraz mě přiměje pokračovat. „Ve slově Arrangers mají být dvě R a ne V," doplním tedy s naznačením lehkého odporu k její osobě.

Po této mé větě se na mě otočí snad všichni kromě našeho pilota a jednohlasně vykřknou: „Ale to JSOU Avengers!!"

„Jako vážně? Takže to celou dobu říkám špatně?" zeptám se vážně.

„Ale vlastně je to docela vtipný, já jsem si celou dobu myslela, že se fakt jmenujete Arrangers a zdálo se mi to jako hodně špatnej název, jenže jsem vás nechtěla urazit. Ale-"