Potomek temnoty (ff Avengers)

Kapitola 12: Půlnoční svačinka

Tori's POV

Bloudím temnou základnou a přemítám, jestli mě uprostřed noci probudila noční můra nebo hlad. Varianta 1 je možná, protože je mám stále častěji a častěji. Varianta 2 je pravděpodobnější, od včerejšího oběda jsem nejedla, protože nejdřív mi Natasha rozsedla dort, na časový posun se všichni vykašlali, od druhého dortu mě odehnal Furryho příkaz a v čase večeře nás všemocní Avengers zapomněli nebo nechtěli nakrmit. Ne, že by museli, protože jsme úplně samostatné a nezávislé.

Každopádně mám hlad, proto teď hledám kuchyni, nějaká dobrota by neškodila.
Fakt, že všechny dveře jsou skleněné mi v hledání vůbec nepomáhá, protože je stejně tma jak v pytli. Sice si moje oči už trochu zvykly, ale ne moc. To bude také důvod, proč už jsem třikrát narazila do dveří nebo do zdi.
Opravdu by sem měli dát nějaké šipky nebo tak něco, jednou jsem například omylem otevřela Bruceův pokoj a viděla jsem něco, co jsem asi neměla - spícího Bruce a vedle něj tulící se Natashu. Rychle a potichu jsem dveře zavřela a zdrhala, dokud jsem nezahlédla světlo. Proč mi to připomíná Jeníčka a Mařenku?

Vejdu do místnosti a co nenajdu. Liliu. Má rozsvícenou menší lampičku a, pořád v jejích květovaných šatech z oslavy, něco kuchtí. Takže jsme v kuchyni!

„Ahoj Lil," pozdravím tiše, aby se nelekla.
Nato sebou mírně cukne. Moc to teda nezafungovalo, ale aspoň nezaječela.
Když se trochu vzpamatuje, pozdrav mi oplatí.

Zeptám se jí, co tady dělá, a překvapivě - měla hlad. Stejně jako já.

„Můžu kousek?" zahlédnu míchaná vejce, která právě dosmažila.

Jen se usměje a s radostí v hlase odpoví: „Jasně, aspoň budu mít společnost!"
Je tak hodná. Já bych se o svoje jídlo nejspíš nerozdělila.

„Ráda se v noci procházíš po spící základně?" opět přeruším mé neoblíbené trapné ticho.

„Jasně, to asi každej, ty snad ne?" odpoví mi s dávkou sarkasmu. Hezky Lilio! Začínám ji mít čím dál raději.

Miluju, když se mi na sarkasmus dostaví sarkastické odpovědi. Konečně někdo!

Po cestě zpátky do pokoje si povídáme o všemožných věcech, ale hlavně o zítřejším - tedy vlastně dnešním - výcviku. Lilia má z toho trochu strach. Já se hlavně těším.

***

Spokojeně si ležím v posteli, okolní svět vnímám tak na 12 procent. Vidím lehké paprsky ranního slunce. To mi stačí. Najednou však na sobě ucítím něčí drobný pár rukou, jak se mnou vší silou třese. Vím, že je to Lil, ta má jediná tak malé ručičky, a proto usoudím, že to není důležité, a ještě chvilku si poležím.

„Vstávej Vicky!" podpoří jí slovně Sky. Ví, jak nesnáším, když mi říká Vicky. Přijde mi to tak...všední.

„Vážně, Tori, za půl hodiny máme být v nějaké místnosti číslo 16 v druhém patře!" Když Lilia vidí, že mě to moc nezajímá, dodá potichu, aby to Sky neslyšela: „Čeká tam i Tony..."

„Fakt?" vyhrknu nadšeně. Po chvilce toho ale začnu litovat. Možná jsem to neměla říkat tak nahlas. No, to je jedno, raději už vstanu, abych se stihla najíst, převléct a osprchovat.

O deset minut později dojím můj narozeninový dort, který mi prý donesl Clint. Hodnej.

Teď mám celých dvacet minut na sprchu. Snad to stihnu.
Dojdu ke svému batohu a doufám, že v něm najdu nějaké oblečení, abych nemusela být pořád v nepohodlné školní uniformě.
Vyhrabu krátké kraťasy na gymnastiku, ale bohužel žádné tričko.