Potomek temnoty (ff Avengers)

Kapitola 29: Pět hrdinů jednou ranou

Tori's POV

Tato část se mi opravdu popisovat nechce. Je to smutné, rozčilující a hodně, hodně trapné. Ale když už jsme tady, asi se tomu nevyhnu, takže jdeme na to.

Začalo to housenkami. Zničehonic se objevily úplně všude a zaútočily na kolemjdoucí civilisty. Tony bez zaváhání aktivuje svůj oblek a vrhne se ze stále ještě otevřeného okna. Steve ho následuje, jelikož si kostým ještě ani nesundal. Peter si nasadí masku, přilepí se zvenku ke zdi a rychle leze dolů.

Odhodlaně pohlédnu na Sky a Liliu a všechny se kývnutím shodneme, že jim musíme jít pomoct. Už se chystám rozběhnout a skočit za Avengers, ale Sky mě zastaví. „Tori! Možná máš kostým vážky a jsi příbuzná s Captainem Americou, ale ani jedno z toho neznamená, že si můžeš skákat z okna kdy se ti zachce. Jdeme po schodech."

Pohlédnu na Liliu a doufám, že mě podpoří, ale ta se jen šibalsky usměje, vyčaruje portál a vzápětí v něm zmizí. Potvora jedna.
„Schody jsou pro zoufalce, ale jak myslíš." Momentálně se s ní nehodlám hádat, tudíž si jen odfrknu a vykročím ke schodišti. Jen co sjedu po zábradlí dolů, pustím se do lehkého protahování, nerada bych si natáhla nějaký sval. Po chvíli se ke mně připojí i Sky a společně vyběhneme na rušnou ulici.

A sakra, je to horší, než jsem myslela. Je tu asi třikrát víc housenek než po školním výbuchu. A to tenkrát tam s námi bylo šest Avengerů. Teď tu je sotva polovina. Ale na druhou stranu, my tři už nejsme úplně neschopné. Pár blesky usmažím nejbližší housenku a rozhlédnu se po ostatních.

Steve a Tony dokonale spolupracují a kryjí si navzájem záda. Je fajn, že i když se před chvílí rvali a hádali, jsou schopni se spojit proti společnému nepříteli. Nebo spíše nepřátelům.
Spidey poskakuje mezi těmi vesmírnými potvorami a pavučinami je přilepuje k sobě. Při tom po nich pokřikuje různé urážky ve stylu: „Máš něco na ksichtu! Ach ne, to je tvůj obličej! Tos nechala mozek ve vesmíru?! Měla by sis oholit podpaží!" a podobně.
Lilia škrtí larvální stadium motýlů svými jiskřivými lany a portály je transportuje kdovíkam.
Tito všichni se snaží zadržet housenky dál od lidí, zatímco se je Sky snaží evakuovat a odrážet mlhou ty, které se dostanou za obrannou linii.

Najednou se ty příšery vynoří z boční uličky a chystají se napadnout Skyinu skupinku civilistů zezadu. Bez zaváhání se rozběhnu k nim, vyskočím asi dva metry do vzduchu a při dopadu ze země okolo mě vyšlehnou proudy elektřiny jako mořské vlny. Housenky s odporným zápachem padnou k zemi. Vzápětí kolem mě proběhne Sky zakřičí na mě „Dragonfly, střídání!" a ukáže na dav lidí, který stojí opodál. Místo aby se ti idioti snažili dostat pryč, stojí na místě a celou akci natáčí.

Sky ponoří celou uličku do mlhy tak husté, že by se dala krájet a nejspíš se pustí do housenek. Já běžím k nějakému klukovi, kterého se snaží zakousnout jedna galaktická potvora. S rozběhem vyskočím na nedalekou popelnici, která se díkybohu nerozpadne, odrazím se z ní až ke střeše budovy, na které je vodorovně položena nějaká tyč. Té se chytím, výmykem se na ni postavím, čímž se dostanu až na střechu. Popoběhnu po okraji jako po kladině a na konci seskočím saltem dolů, čímž se dostanu přímo nad housenku a skočím jí za krk. Naneštěstí se tam není čeho chytit, takže se raději překulím přes její hlavu před toho kluka. Housenka se zakloní, napřáhne se a chystá se nás zakousnout oba.

Automaticky se k ní otočím zády, chytnu okraje svého vážčího pláště a roztáhnu ho, čímž se mezi jednotlivými částmi natáhnou blány a housenčina hlava mi narazí do zad. Plášť však zadrží i její ostrá kusadla a já se úlevně podívám na zachráněnou osobu. Málem se nechám zaskočit druhým útokem housenky, když si uvědomím, že pár centimetrů přede mnou stojí s otevřenou pusou Sebastian. Hodím ledabylý přemet vzad, z nohou mi vylétnou blesky a zasáhnou housenku, která se s několika otřesy sesune k zemi.