Potomek temnoty (ff Avengers)

Kapitola 26: Uši na každém rohu

Tori's POV

„Haló?" ozve se Kaččin hlas z reproduktorů u zvonku.
„Torinádo přichází!" zakřičím anglicky, a je mi jasné, že Kačce hned dojde, kdo jsem. Radostí vyjekne a bzučákem nám dveře otevře. Trapná chvilka, tak trochu si nepamatuju, v jakém patře bydlí. Pohlédnu na Sky a ta pokrčí rameny.
„Má intuice mi radí, že je v druhém!" zavelím a pro jistotu se rozhodnu jít pěšky. Ostatní mě následují.

Moje domněnka se potvrdí, když se dostaneme do druhého patra a ze dveří se vyřítí naše kamarádka. Hned jak ji uvidím, rozběhnu se k ní, ona udělá to samé, takže se trochu bolestně srazíme, ale to nám v našem pevném objetí nezabrání. Po chvilce se odtáhnu a Kačka se přemístí, aby objala Sky. Jejich kontakt trvá pochopitelně kratší dobu. Je to přece jenom Sky. Teprve potom si povšimne naší roztodivné společnosti. Jsme takové Společenstvo střepu. To teda fakt nezní nějak hustě. Navíc jsme nechali Legolase na Bulovce.

„Co tu děláte? A kde jste sehnali tyhle čtyři krasavce?" zeptá se Kačka česky a zároveň nám pokyne rukou dovnitř.

„To jsou...Avengers. No prostě Tony, Steve, Spi-" chystám se představit Petera, ale v tu chvíli si vzpomenu, že by lidé neměli znát jeho identitu, a tak se co nejmíň nápadně opravím. „Peter a tohle je Lilia."
Každý mávne při zmíňce svého jména a Lilia se i mírně pousměje. Vejdeme dovnitř, a mně dojde, že Kačka vlastně nemá tušení, proč jsme tady. Jako by mi četla myšlenky se zeptá: „Ještě jsi mi neřekla proč tu jste. Asi to nebude kvůli muffinům, že?"

„Muffin bych si klidně dala, ale bohužel musíme zastavit mimozemšťany. A mluv prosím anglicky, ať to Sky nemusí všechno překládat." Kačka souhlasí a všichni se posadíme k jídelnímu stolu. Teď je čas na tu nedůležitější otázku: „Máš pořád ten střep, co jsem ti dala, než jsem odjela pryč?"

„Jasně," začne a zvedne se od stolu, aby ho přinesla. Nevím, jestli by měla ukazovat místo, kde ho má schovaný. Zatím ne. Nejsem si jistá, zda by ta informace byla v bezpečí. Uši mohou být všude... Právě teď nás může kdokoliv sledovat, poslouchat, špehovat. Nebo to může být i někdo...no prostě se nedá nikomu věřit.
„Zatím ho nepotřebujem," zastavím ji, aby se znovu posadila.
Pohlédnu na Steva, a když na mě kývne, pustím se do vysvětlování. „Ten střep, jak víš, mi dali mí opravdoví rodiče, a pamatuješ, jak jsem vždycky říkala, že cítím, že v tom bude něco víc?" Ona po chvilce pátrání v paměti zamyšleně přikývne. „No, tak jsem nejspíš měla pravdu. Vlastně určitě. Někdo se ho snaží získat, nevíme přesně kdo, ale-"
„Kree se ho snaží získat" přeruší mě energicky Lilia a poté už nejistěji dodá: „Vždyť to oni nás napadli...ne?"

„Umm, nejspíš..." nenechám se Liliou vyvést z míry a dopovím své vyprávění. „Každopádně co víme jistě, je, že těch střepů existuje dvan- teda jedenáct," rychle se opravím, aby nevyšlo najevo moje tajemství o rozpůleném střepu, „a dohromady tvoří nějaké zrcadlo, které má podle všeho schopnost otevřít bránu do temné dimenze. A to se nesmí stát. Nejenže by mohly uniknout nebezpečné entity, jako je například Dormammu, ale myslím, že ten Doctor Weird říkal i něco o lidech, kteří tam byli uvězněni."

„Takže abych to shrnula, Kree jsou zlí mimozemšťané, kteří chtějí získat ten střep, který otevře bránu do světa padouchů a jestli se to stane, tak jsme v pr-" Kaččino podivné shrnutí je přerušeno dvojitým: „Language!", k mému překvapení i z mé strany. Se Stevem na sebe s úsměvem pohlédneme a Tony se otočí na Kačku s otázkou. „Můžeš nám tedy dát ten střep? Dokud je u tebe, tak jsi v nebezpečí."

„Jasně, vždyť už jsem říkala, že vám ho dám. To vy mě pořád přerušujete," zasměje se a odběhne do pokoje. Za pár minut, které strávíme v tíživém tichu, se Kačka vrátí i s malou krabičkou v ruce. A je to tu. Steve krabičku otevře a zespod na nás zabliká malý kousek zrcadla, ozdobený tajemnými ornamenty. Vždycky jsem si říkala, že v tom zrcadle nemůže být vidět vůbec nic, ale teď už je jasné, že není určeno na koukání.