I Hate You Because I Love You✅

✨14✨

"Takže, jak se máš?" Pousmál se na mě Oliver.
"Mohlo by být líp." Probodla jsem ho pohledem.
"Budeš se na mě zlobit ještě dlouho?" Zeptal se a protočil panenkama.
"Olivere, ty to prostě nechápeš." Odpověděla jsem a dívala se z okýnka.
"Nechápu. Nic špatného jsem neudělal. Kdybychom spolu byli, tak bych o to Laylu ani nežádal. A navíc, Layla to udělala už automaticky." Řekl s naprostým klidem.
"Kdybychom spolu byli? A proč nejsme? Teď už nechci, ale jako když už jsi mě líbal a spal v mé posteli. Proč jsme se nedali dohromady." Zahleděla jsem se před sebe. Upřímně jsem se bála odpovědi.
"Jakou máš představu o těch šatech?" Úplně změnil téma. Zamračila jsem se, ale nechtěla jsem to řešit. Prostě to je děvkař.
"Červené." Odpověděla jsem otráveně.
"Jo, to bude dobrý. Dokážu si tě představit v červený dost dobře." Řekl a skousl si spodní ret. Obrátila jsem oči v sloup a už radši nemluvila.

***

Vystoupili jsme z auta a před náma byl obrovský salon.
"Až po tobě." Mrkl na mě. Vešla jsem dovnitř, kde nás přivítala starší paní.
"Dobrý den. Potřebujete s něčím pomoct?" Zeptala se s úsměvem.
"Chceme vybrat červené šaty a oblek." Řekl Oliver.
"Svatební?" Usmála se a já ztrnula.
"Ne to ne. Plesové, ale tak, třeba příště svatební." Zasmál se a já ho chtěla něčím praštit.
"Dobře, tak pojďte tudy. Nejdřív se podíváme na obleky. Taky červený?" Zeptala se ta paní.
"Jojo. Musíme ladit." Oliver se na mě otočil a usmál se. Já nereagovala, ale totálně to ve mně hořelo.
"Tak, tady to máme." Řekla.
Oliver začal vybírat.
"Mám si k tomu vzít černou košili nebo bílou?" Zeptal se mě.
"Rozhodně černou." Odpověděla jsem bez výrazu.
"Dobře, díky." Usmál se a já jenom kývla.
Po chvíli měl vybráno. Byla řada na mně.
Procházela jsem mezi regály plných šatů. Oliver nabral asi čtvery šaty bez mého názoru a vedl mě do kabinky.
"Tady to musíš zvládnou sama, i když bych rád pomohl." Zasmál se a já si vzala ty šaty. Nehodlala jsem mu dát nějakou reakci.
První šaty byly takové moc obyčejné, ale celkem dobře mě zahalovaly. Vyšla jsem z kabinky a čekala na reakci Olivera, který seděl na gauči.
"Vypadáš nádherně, ale ty šaty ti schovávají něco, co úplně není potřeba zakrývat. Takže ne." Řekl.
"Pokud vím, tak si je vybral ty." Řekla jsem.
"No, udělal jsem chybu. Dělám je často, jestli sis ještě nevšimla." Zasmál se.
"Všimla." Odpověděla jsem a šla zpátky do kabinky.
Druhé šaty byly až moc odvážné a krátké. Já chci dlouhé, sexy a přitom elegantní.
Když jsem vyšla z kabinky, tak se Oliver naprosto rozzářil.
"Ne!" Řekla jsem rovnou.
"Proč nee?" Zasmutněl.
"Nejsem Layla." Mrkla jsem na něj a vrátila se zpátky.
Třetí šaty byly naprosto perfektní. Byly krásně rudé, dlouhé a měly větší výstřih, ale ne zas tak přehnaně. Ty šaty měly krajkovaný rukávy. Věděla jsem, že tyhle šaty prostě chci.
Vyšla jsem z kabinky a dřív než jsem stihla oznámit, že mám vybráno mě Oliver předběhl.
"Dokonalost!" Řekl zasněně.
"Jo." Odpověděla jsem. Šla jsem před zrcadlo a prohlížela se. Zamilovala jsem se do nich.
"Jsi překrásná." Řekl Oliver který stál za mnou.
"Díky." Odpověděla jsem.
Vrátila jsem se do kabinky kde jsem se převlékla. Šli jsme za tou paní jí oznámit, že máme vybráno.
Vytahovala jsem svojí kreditní kartu, když vtom se přede mě postavil Oliver.
"Platím obojí." Řekl.
"Olivere, ne!" Bouchla jsem ho a on se zasmál.
"Ale jo. Ber to jako poděkování, že se mnou jdeš na ten ples." Odpověděl.
"Fakt tě nenávidím." Řekla jsem a Oliver se začal smát.

***

Nasedli jsme do auta.
"Děkuju za ty šaty." Řekla jsem.
"Nemáš zač." Usmál se.
"Takže, chceš hodit domů?" Zeptal se.
"Jo." Odpověděla jsem.
"Těšíš se na ten ples?" Podíval se na mě.
"Docela i jo." Odpověděla jsem s úsměvem.
"Už nejsi naštvaná?" Zeptal se potichu.
"Jsem. Trochu." Zasmála jsem se a on se usmál od ucha k uchu.

***

Snažila jsem se rychle dostat z auta, aby si nás máma nevšimla, ale marně. Mamka zrovna vyšla z baráku.
"Čau děckaa." Běžela k nám.
Kurva! Kurva! Kurva!
"Ahoj Kath." Pozdravil Oliver.
"Pojď k nám na večeři." Řekla nadšeně.
"Budu moc rád." Odpověděl s úsměvem.
Zabiju tě.
Falešně jsem se na ně usmála a šli jsme dovnitř. Nesla jsem ty šaty.
"Co to máš, Vicky? Vdáváš se a my o tom nevíme?" Zasmála se mamka.
"Vtipný. Ne, ve škole máme ples." Odpověděla jsem a položila šaty na gauč.
"Doufám, že jdete spolu." Řekla.
"Samozřejmě." Odpověděl Oliver.
"To je dobře. Sedněte si. Neberu vám jídlo." Usmála se a odešla.
"Zabiju tě." Řekla jsem potichu mezitím co jsem ho probodla pohledem.
"To chce klid." Odpověděl sarkasticky.
Po pár minutách máma přišla.
"Kde je táta?" Zeptala jsem se.
"U jeho mámy i s Jules" Odpověděla. Moje mamka nenávidí mojí babičku a naopak. Nesedly si. Jsou naprosto odlišný.
"Olivere. Vicky mi řekla to o tý rybce. Upřímnou soustrast. To pro tebe tolik znamenala?" Zeptala se mamka. Do prdele a je to tady.
"O jaký rybce?" Zeptal se nechápavě.
"No pohřeb tvý rybičky Máni." Řekla.
Oliver se na mě podíval a já chtěla zmizet.
"Jo ták. No chybí mi. Máňa byla skvělá." Odpověděl a já chtěla vybouchnout smíchy. Tohle bylo fakt vtipný.
"No, nechceme být negativní přece. Co vy dva? Jak se vám vede?" Viděla jsem tu radost v jejich očích.
"Skvěle. Žádné hádky. Vicky je hodná holka." Řekl a u toho se usmíval jako blbec.
Odložila jsem příbor, vzala šaty a šla do pokoje. Neměla jsem chuť to poslouchat. Tu lež. Lhát vlastní mámě není extra příjemný.
Šaty jsem dala do skříně a svalila se na postel.
"Promiň." Ozvalo se. Sedla jsem si a Oliver se opíral o futra.
"Jseš kretén." Řekla jsem bez jakýchkoliv emocí a výrazu.
"Já vím." Odpověděl sklesle a šel ke mně. Sedl si vedle mě a oba jsme čuměli do blba.
"Víš-"
"Já-"
Začli jsme ve stejnou chvíli. Zadíval se mi do očí. Motýlky ne, motýlky ne. Sakra. Motýlky jo.
"Asi ti chci dát pusu." Řekla sem zničehonic.
"Souhlasím." Odpověděl zasněně.
Přitáhl si mě blíž a začal mě líbat. Položil mě na postel, ale polibek nepřerušil. Dotýkal se mě všude. Doslova jsem hořela, ale tentokrát v dobrým.
"Jsem připravená." Najednou ze mě vypadlo. Co jsem to řekla??? Já jsem kráva!!!
"Ještě čas. To, co jsem řekl tenkrát furt platí. I když tě tak silně chci." Odpověděl a dal mi pusu na čelo. Uffff žádný sex.
"Mám to brát, jakože odpuštěno?" Zeptal se mezitím co mi prohraboval vlasy a líbal mě na krku.
"Nevím." Zasténala jsem. 
"Určitě jo." Řekl a sjel mi rukou pod mikinu.
"Vickyyy?" Vešla do pokoje máma.
"Do háje, sorry." Řekla když nás uviděla a začla se smát.
Oliver slezl a já se postavila.
"My ne to. My jakože. Omyl." Vyšlo ze mě.
"Jasně jasně." Mrkla na mě mamka.
"Už asi půjdu." Oliver se zasmál a dal mi pusu. Dokonce se s mamkou objali.
"No nic, jen jsem ti chtěla říct dobrou." Začla se smát ještě víc a odešla. Bože, za co mě trestáš?
Momentálně nechápu situaci mezi mnou a Oliverem. Začínám si myslet, že k němu něco cítím. Ne! Prober se kurva, Vickyno!
Dnešek mě tak unavil. Šla jsme se převléknout do pyžama. Potom jsem si vyčistila zuby. Vlasy jsem si dala do drdolu. Rovnou jsem zalezla do postele a napsala jsem Beth o všem, co se dnes stalo. Za to líbání s Oliverem mě chce zabít, ale taky chce, abych byla šťastná. Jde vůbec být šťastná s Oliverem?