I Hate You Because I Love You✅

✨39✨

Projel mnou šok, takže jsem ani nemohla nějak reagovat. Všichni se na mě podívali a já nevěděla co dělat. Bála jsem se otočit, ale udělala jsem to. Pomalu jsem se podívala za sebe. Byl to on.
"Olivere.." Vyšlo ze mě a rychle jsem vstala a běžela k němu. Objala jsem ho tak silně, jak to jen šlo.
"Chyběla jsi mi." Řekl a dal mi pusu do vlasů.
"Ty mně taky." Odpověděla jsem se slzami v očích. Potom se do našeho objetí nacpali úplně všichni.
"Chyběl si nám, kámo." Řekl Lucas.
"Vicky?" Zavolala na mě Beth a ukázala si na bříško. Hned mi došlo, co tím myslí. Opatrně jsem se odtáhla od Olivera. Oči mu hned sjely k mému břichu. Okamžitě se zarazil a podíval se na mě nechápavě.
"Vee... tys mě podvedla?" Zeptal se vystrašeně.
"Co?! Ne!" Vyprskla jsem.
"Tak si snědla hodně pizzy?" Zeptal se už trochu klidněji. Musela jsem se zasmát, ale smích mě stejně přešel, protože jsem to musela vysvětlit.
"Olivere, jsem těhotná a to dítě je tvoje." Řekla jsem nejistě, protože jsem se bála jeho reakce.
"Ne... ne, to není možný, Vee já jsem.." Snažil se mi to vysvětlit, ale já ho přerušila.
"Já vím. Dan mi to řekl.. ale přísahám, že jsem s nikým jiným nic neměla. Navíc jsem v pátém měsíci a to jsme byli spolu. Musel prasknout kondom a stal se zázrak." Řekla jsem.
"Myslíš to vážně? Je to moje? Prosím, že říkáš pravdu." Viděla jsem, že mu začly stékat slzy, což mě přinutilo brečet ještě víc.
"Ano, to miminko je tvoje." Odpověděla jsem, mezitím co jsem se mu dívala do jeho krásných zelených očí.
Chvíli neodpovídal a já se bála toho, co bude dál.
"Tohle je ta nejkrásnější věc, co jsem kdy mohl slyšet." Řekl potichu a dal mi pusu. Mnou projela ta stará známá elektřina, ten dokonalý pocit bezpečí a lásky. Tak moc mi to chybělo.
"Jo, to souhlasím." Usmála jsem se a setřela mu slzu. Potom se sesunul k mému bříšku a dal mu pusu.
"Tak ty jsi náš malý zázrak." Pošeptal.
Otočila jsem se na všechny a chtělo se mi smát, protože si všichni otírali oči a mně tahle situace připadala jako z nějakého filmu.
"Už víš pohlaví?" Zeptal se.
"Ne, ale brzy bude baby shower, kde se všichni dozvíme co čekám já a co čeká Bethany." Odpověděla jsem a Oliver se pousmál, ale pak se podíval sklesle.
"Vee, mrzí mě, že jsem tě tady nechal." Řekl smutně.
"Já to chápu... neměl si na výběr." Odpověděla jsem.
"Jo, ale slyšel jsem, jak sis s nimi hezky poradila a Layla tam někoho uklovla." Zasmál se.
"Jak to víš?" Zeptala jsem se.
"Vím absolutně všechno. Byl jsem se všemi v kontaktu kromě Beth, ale nikdo mi sakra neřekl, že jseš těhotná. Mimochodem to tvoje tetování miluju." Řekl a já byla v šoku.
"Cože?? Tys byl se všemi v kontaktu, ale mně si nenapsal ani jak se mám?? Olivere Moone, já tě zabiju!" Bethany začla vyšilovat.
"A ty Lucasi, jak to, že jsi mi nic neřekl?" Zeptala se.
"To bylo tajemství." Zasmál se Lucas.
"A ty, Lay? Jak to, že jsi mi lhala?! Řekla jsi, že na něj kontakt nemáš!" Přidala jsem se.
"Napsal mi před tvými narozeninami a jak říká Lucas, bylo to tajemství." Odpověděla Lay.
"Věděla jsem jen o Danovi, že jsi s ním mluvil, čemuž jsem ze začátku nevěřila, protože vy dva jste se úplně nemuseli." Zasmála jsem se.
"Když se mi přiznal, že je gay, tak jsem věděl, že se nemusím ničeho bát a Dan je doopravdy celkem frajer." Odpověděl Oliver.
"To samý Layla. Ta pravá Layla je úplně úžasná." Usmála jsem se na ní a ona mi úsměv opětovala.
"Jojo, to jsem se taky dozvěděl." Řekl.
"No a teď mi vysvětlit, kde jsi sakra byl." Zamračila jsem se.
"Ve Španělsku." Odpověděl.
"Co tam?" Zeptala se překvapeně Bethany.
"Pomohl jsem tvému bráchovi a jeho přítelkyni. Narodili se jim dvojčata a byli na tom dost špatně, takže jsem jim pomohl sehnat prachy. Legálně ovšem. Donutil jsem svého fotra ať Pabla zaměstná v jedné jeho pobočce ve Španělsku. No a potom, když bylo vše vyřešený, tak jsem jim pomohl s dvojčaty." Odpověděl.
"To jako fakt? Olivere, to je úžasný. Děkuju." Beth začla brečet.
"Není za co děkovat. Vždycky jste mi pomohli a jsme rodina." Odpověděl.
"Mimochodem, mají v plánu přiletět. Nevím kdy, ale doufejme že brzy. Taky vás mám pozdravovat a už chtějí poznat Vee." Dodal a Beth objala Olivera.
"Vědí o mém těhotenství?" Zeptala se.
"Ano, jsou moc rádi a přijde jim vtipný, jak to vyšlo nastejno." Zasmál se.
"Počkej, já si myslela, že Susan a tvůj táta nevědí kde jsi." Ozvala jsem se.
"Máma to nevěděla a fotrovi jsem tak trochu vyhrožoval, že jestli to řekne, tak řeknu tý jeho nový slepici, že má syna a že je ženatej." Ušklíbl se.
"Zlato, pochybuju že tohle všechno je legální." Začli jsme se smát.
"To není podstatný." Mávl rukou.
"Jo a ještě něco. K narozeninám si mi poslal klíč. Od čeho je?" Zeptala jsem se.
"Od naší budoucnosti." Odpověděl.
"Můžeš být víc konkrétní?" Zasmála jsem se.
"Uvidíš. Není kam spěchat." Přitáhl si mě blíž. Celkem se bojím co to bude, ale věřím mu.
"Pojedeme ke mně?" Zeptala jsem se.
"Mohli bychom." Odpověděl a hladil mě po bocích.
"Promiňte, ale my už budeme muset." Řekla jsem.
"Dobře, my to chápeme. Utíkejte hrdličky." Mrkla na nás Layla a ostatní nám zamávali.
Oliver mě vzal za ruku a šli jsme k jeho autu. Jako správný gentleman mi otevřel dveře. Tohle je můj Olík.
"Ani nevíš, jak moc si mi chyběla." Řekl a položil si ruku na mé stehno.
"Vím, stejně jak ty mně." A položila jsem svou ruku na tu jeho. Cítila jsem to naše spojení, které mi v životě tak chybělo.
"Prosím, nikdy mě nesmíš opustit." Zasmutněl.
"U mě to nehrozí, ale co ty?" Podívala jsem se na něj.
"Už to v životě neudělám. Přísahám." Usmál se.
"Já vím." Otřela jsem si malou slzu.

***

Opět mi otevřel dveře a já mu za to dala pusu.
"Miluju tě." Pošeptal. Usmála jsem se od ucha k uchu, protože přesně tohle jsem potřebovala slyšet.
"Já tebe taky." Odpověděla jsem. Oliver mě vzal za ruku a šli jsme dovnitř.
"Mami? Paule?" Zavolala jsem.
"Ano?" Ozvalo se. Po chvíli ke dveřím přišli oba i s Jules v ruce.
"Olivere?!" Mamka byla v šoku a Paul taky. Když se vzpamatovali, tak jsme se přemístili do obýváku a celý večer Oliver musel vysvětlovat kde byl, co dělal, co se stalo a tak dále. Samozřejmě byli šťastný, že se vrátil a že budeme opět všichni spolu, ale potřebovali detaily. Potom musel Oliver domů znovu všechno vysvětlit jeho mamce. Je v tom zmatek, ale hlavní je, že jsem šťastná. Všichni jsme.