I Hate You Because I Love You✅

✨41✨

"Měli bychom se podívat dovnitř, ne?" Usmál se Oliver.
"Samozřejmě." Odpověděla jsem. Oliver začal odemykat dveře od našeho bytu a mě zavalila panika. Je to šílený. Tenhle byt před námi je NÁŠ.
"Až po tobě." Pohladil mě po zádech.
Usmála jsem se a pomalu vstoupila dovnitř. Už jen ta předsíň byla obrovská. Ten byt byl prázdný a bílý, ale přesto tak nádherný.
Byla jsem stále v šoku.
"Provedu tě." Řekl a vzal mě za ruku.
Z předsíně jsme přešli do obrovské místnosti.
"To by mohl být obývák, co na to říkáš?" Zeptal se.
"Souhlasím. Je to nádherný." Odpověděla jsem s úsměvem a Oliver mi dal pusu do vlasů.
"Jsem rád, že se ti to líbí." Řekl.
Šli jsme do další místnosti, která je propojená s obývákem.
"Tohle bych viděl na kuchyň a jídelnu. Je to dost velký." Řekl.
"To teda je." Zasmála jsem se.
"Počkej, musím ti ukázat naší ložnici." Řekl a vedl mě pryč. Zahřálo mě u srdce když řekl naší ložnici. Každý den si víc a víc uvědomuju, že ho doopravdy miluju. Doufám, že je má spřízněná duše, protože nevím co bych bez něj dělala.
"Koukej." Přerušil mé myšlenky.
Pomalu otevřel dveře do nádherné místnosti, která jako jediná byla vymalovaná a měla obrovský okno.
"Červená ložnice?" Zasmála jsem se.
"Reprezentuje vášeň, ne? Nelíbí se ti?" Zeptal se.
"Ne, to ne. Miluju to, jen se obávám, že kvůli tomu budeme mít celou školku." Začali jsme se smát.
"S tebou by mi to nevadilo." Přistoupil blíž a políbil mě.
"Těším se na to miminko a těším se na celý život s tebou, Vee." Měla jsem neskutečný motýlky v bříšku.
"Slibuju, že ti se vším pomůžu. Slibuju, že tobě i tomu malému dám všechnu svoji lásku. Nikdy nechci zklamat jako muž a ani jako otec." Dodal. Po tváři mu stékala slza, kterou jsem hned utřela a potom jsem ho pořádně obejmula, protože to co řekl pro mě bylo lepší než vyhrát loterii.
"Miluju tě." Zašeptal.
"Já tebe." Políbila jsem ho na tvář.
"Ale teď nebudeme brečet. Musíš mi ukázat zbytek bytu." Usmála jsem se.
"Pravda." Odpověděl s úsměvem a hned mě odtáhnul pryč.
"Tohle by mohl být našeho dítěte pokoj." Řekl a otevřel dveře do další velké místnosti.
"Jo, skvělý. Hned u ložnice, takže to je ideální." Odpověděla jsem.
"Jo, ten náš poklad bude hned vedle." Usmál se.
"A potom tahle místnost." Řekl a přešel o kus dál.
"Ta bude na co?" Zeptala jsem se.
"Napadlo mě, že kdyby nás Bůh obdaroval dalším miminkem, tak by to mohl být jeho pokoj. Do té doby třeba posilovna." Odpověděl a já se začervenala. To je tak roztomilý a krásný.
"Olivere, já tak doufám, že obdaruje." Řekla jsem a Oliver se usmál od ucha k uchu. Pomyšlení, že bych měla s Oliverem velkou rodinu se mi opravdu líbí. Uklidňuje mě to.
Potom mi ukázal dvě velké koupelny. Jedna měla obrovskou vanu a druhá obrovskou sprchu. Absolutně si nemám na co stěžovat. Je to dokonalý.
"Sedni si do budoucího obýváku, přivedu ostatní." Řekl Oliver a já kývla.
Cestou do té místnosti jsem si znovu vše prohlédla. Ten byt krásně voněl a celkově se tam už teď cítím jako doma. Je to skvělá zpráva, protože konečně bude mít Jules svůj pokoj.
Sedla jsem si doprostřed místnosti a čekala na ostatní. Stále jsem se usmívala, protože ten úsměv nedokázal zmizet. Jsem upřímně šťastná.
"Tak co? Líbí se ti to?" Přiběhla Bethany a za ní ostatní.
"Je to nádherný. Totálně jsem se zamilovala." Odpověděla jsem.
"Pojďme si sednou do kroužku a povídat si. Máme ještě čas." Řekla Lay.
"Takže, jdeme se vsadit kdo co čeká." Řekl Dan. 
"Já si osobně myslím, že Bethany čeká kluka a Vicky holku." Začal Jace.
"Vůbec! Já si myslím, že to je právě naopak." Řekla Layla.
"Budou to dvě holčičky." Vložil se do toho Lucas.
"Nebo dva kluci." Přidal se Harry.
"To stačí. Dnes se to dozvíme. Já si nemyslím nic. Mám jistý pocit, ale neřeknu nic. Nechme se překvapit." Řekla jsem.
"Pravda. Jen se už prostě nemůžeme dočkat." Řekl Dan.
"No a co jména. Máte vybráno?" Zeptal se Harry.
"My jo. Holčička by byla Carla a kluk Matteo." Řekla Beth.
"To se mi líbí. A vy?" Otočil se ke mně a k Oliverovi.
"My ještě ne." Zasmála jsem se.
"Tak vám můžeme pomoct s výběrem." Řekl Jace.
"My se musíme poradit v soukromí, ale pak vám dáme vědět." Řekl Oliver a já s tím souhlasila. Chci to jméno vybrat s ním a v klidu.
"Dobře, jinak Olivere, vyberte barvy a nábytek. My ti se vším pomůžeme." Řekl Harry.
"Dík moc. Zítra bychom už mohli vybírat, ne?" Zeptal se Oliver.
"Budu moc ráda." Odpověděla jsem.
"Chceš to takhle bílý nebo barevný?" Zeptala se Beth.
"Asi bych to nechala bílý, jen ty dva pokoje bych vymalovala. Necháme to moderní. Co ty na to, lásko." Otočila jsem se na Olivera, který si mě tak hezky prohlížel.
"Souhlasím s tebou. Ty vždycky víš co je dobrý." Odpověděl Oliver.

***

Čas rychle utekl a my jsme se vydali zpátky domů. Cestou jsem zavolala mamce a všechno jí řekla ohledně bytu. Byla neskutečně nadšená, ale zároveň smutná z toho, že mě nebude vídat každý den. Naštěstí má ještě malou Jules, se kterou si tohle všechno znovu projde.
"Jsem nervózní." Řekla jsem.
"To i já, zlato." Odpověděl Oliver a začal bubnovat do volantu.
"To mě ještě víc znervózňuje." Plácla jsem ho po ruce.
"Promiň. Já si nemůžu pomoct." Začal se smát a já taky.

***

Všichni jsme vystoupili před domem a šli na zahradu. Můžu s klidem v duši říct, že jsme všichni měli stažený žaludek.
"Už se to blíží, panebože." Řekla Beth která mě vzala za ruku.
Otevřela jsem vrátka a viděla dokonale ozdobenou zahradu. Všude balónky, modrý a růžový dortíky, konfety a takový věci, ale hlavně naše rodiny.
"Mami." Běžela jsem k ní a objala jí.
"Ty moje holčičko, nemohla jsem dospat. Tak moc se těším na tvoji reakci." Řekla mamka.
"To já taky." Zasmála jsem se.
"Olivere, jsem tak ráda, že jseš ty otec toho dítěte a ne někdo jiný. Budu se modlit ať vám láska vydrží navěky." Usmála jsem a objala nás.
"Děkujeme a věřím, že vydrží. Vicky je moje všechno a teď ještě do toho miminko. Nikdy je nechci ztratit." Odpověděl Oliver a mamka se tak krásně usmála.
"Ahoj všichni." Přišla Susan.
"Už jsme se se Susan seznámily. Musela jsem jí říct, jakého skvělého muže to vychovala." Řekla mamka.
"A já zase musela říct, jakou skvělou dceru to vychovala. Vy dva jste neskutečný pár." Usmála se Susan.
"Díky mami a díky Kath. Vy budete úžasný babičky." Řekl Oliver.
"To souhlasím." Přidala jsem se.
"Taky si myslím. Budeme skvělý. A Bethany mamka je taky kouzelná. Se vším nám pomohla a je tak hodná." Řekla mamka.
"Přesně tak." Usmála se Susan.
"A tak co? Jdeme na věc, nebo chcete ještě počkat?" Zeptala se mamka.
"Beth, jseš ready?" Zeptala jsem se hlasitě, protože byla o kousek dál.
"Ty brďo no... Jo, asi jo." Odpověděla.
"Dobře. Tak běžte k těm květináčům a my vám podáme balónky ve kterých je barevný prášek. Modrá znamená kluk a růžová holka samozřejmě." Řekla mamka.
Oliver mě chytil za ruku a Lucas Bethany. Všichni jsme se strašně třásli.
"Jdeme?" Otočil se ke mně Oliver.
"Jdeme." Odpověděla jsem vyšli jsme. Vedle nás se postavila Beth s Lucasem a čekali jsme na balónky.
"Tak jo, tady máte." Přišly k nám mamky s velkými balónky.
S Beth jsme se na sebe usmály, ale obě jsme byly neskutečně nervózní.
"My to odpočítáme." Řekla Layla, která byla strašně nadšená.
"3"
.....
"2"
.....
Panebože, asi budu zvracet.
"1"
.....
"TEĎ!" Vykřikli všichni stejně a my jsme špendlíkem propíchli balón.
"O můj bože!" Layla začala jásat.
"Měla jsem opravdu!" Dodala a běžela nás obejmout. Všichni jsme skončili v obrovským rodinným obětí.
Věděla jsem, že to bude chlapeček. Cítila jsem to.
"Lásko, já jsem tak šťastnej." Řekl Oliver a dlouze mě políbil.
"Já taky." Usmála jsem se.

______________________________________

Promiňte, že to tak trvalo, ale pracuju na novým příběhu, který je trochu náročnější, protože to je o nacistickém vojákovi co se zamiloval do Židovky ❤️ studuju kvůli tomu do detailu koncentrační tábory a vše o druhé světové. Nejdřív to napíšu a potom, jestli budu spokojená, tak to dám i na Wattpad😊❤️ každopádně děkuju za vše a miluju vás 💞✨