I Hate You Because I Love You✅

✨32✨

"Vstávej Vicky." Šťouchala do mě Layla.
"Jo, vždyť jsem vzhůru." Odpověděla jsem ospale.
"To je asi poprvé, co se těším do školy." Řekla nadšeně.
"A nechceš radši zůstat doma? Byla jsi ve studeném sklepě a nevypadáš úplně zdravě. Nemáš teplotu?" Zeptala jsem se.
"Vicky, prosím. Bude mi stačit jen prášek. Vážím si všeho, co pro mě děláš, opravdu, ale já do tý školy vážně potřebuju." Udělala na mě psí oči, takže to automaticky zabralo.
"No dobře, ale jestli se to zhorší, tak zítra zůstaneš doma, platí?" Zeptala jsem se. 
"Platí." Odpověděla a potřásly jsme si rukou.
"Tak jo, můžeš jít do koupelny klidně první, ale ještě mám otázku." Začla jsem. Lay se na mě podívala.
"Kde máš sešity a učebnice?" Zeptala jsem se.
"Všechno mám ve skříňce, takže v klidu." Odpověděla a zmizela ve dveřích. Docela mě to uklidnilo, protože nevím, jak by to dopadlo, kdybychom šly k ní domů. Ani nevím, jestli je tohle legální, ale asi jo, když se o ní rodiče nezajímají. Vlastně děláme dobrou věc. Když byla Lay v koupelně, tak jsem si stihla vybrat outfit. Dnes jsem to nechtěla a ani jsem se necítila úplně nejlíp, takže jsem si vybrala černé legíny a obrovskou šedou mikinu. Vlasy jsem si svázala do drdolu a vůbec jsem neměla v plánu se namalovat, přišlo mi to zbytečný. Když se Layla vrátila, tak jsem šla do koupelny já. Jen jsem si vyčistila zuby a opláchla obličej. Uslyšela jsem klepání. Vyšla jsem z koupelny a ve dveřích stála mamka, která držela tašku.
"Ahoj holky. Byla jsem v obchodě koupit Lay nějaký potřebný věci. Máš tam kosmetiku, spodní prádlo u kterého jsem se doufám trefila a pár dalších blbůstek." Řekla mamka.
"Děkuju moc, strašně si toho vážím." Odpověděla Layla a objala mamku. Doslova všichni milují mojí mamku, ale není divu, je úžasná.
"Ale nemáš za co." Mamka se usmála.
"Hele Lay a tobě je osmnáct?" Zeptala se.
"Ano." Odpověděla Layla.
"No tak super. Můžeš si dělat co chceš a policie nás nezavře." Zasmála se mamka. Ono to bylo jako dost velké štěstí, že jí je osmnáct. Kdyby ne, tak bychom byly v háji.
"Až budete hotové, tak přijďte dolů. Paul dělá snídani, tak jsem zvědavá." Řekla a my kývly. Potom si Layla převzala tu tašku a mamka odešla dolů.
"Můžeš si vzít cokoliv z mojí skříně." Usmála jsem se.
"Dobře, děkuju." Úsměv mi oplatila. Po chvíli vytáhla černé legíny a šedou mikinu.
"Budeme ladit." Zasmála se.
"Ještě si udělej drdol a budeme úplně stejný." Taky jsem se zasmála.
"Akorát mám modrý oči a jsem blondýna." Řekla.
"To nevadí, furt ladíme." Odpověděla jsem.
Lay si udělala drdol a byly jsme si vážně podobný. Navíc bez make-upu vypadá úplně jinak. Je mi celkem líto, že tuhle Laylu poznávám takhle pozdě.
"Můžeme?" Zeptala jsem se a Lay kývla na souhlas. Vzala jsem si tašku a šly jsme dolů.
"No páni. Kdybyste měly stejnou barvu vlasů, tak vás z dálky ani nepoznám." Řekla mamka a my se zasmály.
"Co dobrého jsi udělal?" Zeptala jsem se Paula.
"Udělal jsem sladkou snídani. Jsou tady waffle, palačinky, brownies a skořicový šneci." Odpověděl a já žádná. Myslela jsem si, že sotva zvládne míchaná vajíčka. Opět jsem se mýlila.
"Jak ses vyspala, Lay?" Zeptal se Paul.
"Skvěle, až na to Vicky chrápání." Zasmála se.
"Prosím? Ty jsi chrápala." Všichni jsme se začli smát.
"No, hlavní je, že máte energii na rozdávání." Odpověděl a přitom se taky smál.
"Jo mami, dáš Layle prosím nějaký prášek? Nejspíš má teplotu." Řekla jsem.
"Určitě, ale nechceš radši zůstat doma, Lay?" Zeptala se.
"No to né. Já se do školy těším a nic vážného mi není." Odpověděla s úsměvem.
"Dobře, tak já ti přinesu Ibalgin." Řekla mamka a odešla.
"To jídlo je vynikající." Řekla Layla.
"Děkuju. Snažil jsem se." Odpověděl s úsměvem.
"Víš, že tvé jméno je arabského původu a znamená noc?" Řekla Paul.
"To jsem opravdu nevěděla." Odpověděla Layla.
"A co moje?" Zeptala jsem se.
"Tvoje pochází z latiny a znamená to vítězství." Řekl.
"Jak to víš?" Zeptala jsem se.
"Teď si to googluju." Zasmál se a my s ním.
"No a co moje?" Přišla mamka, která podala Lay prášek s vodou.
"Lásko, tvoje jméno je z řečtiny a píšou tady že čistá, cudná a mravná." Zasmál se.
"Achjo Paule, co ty nevymyslíš." Taky se zasmála.
Po chvíli se ozvalo troubení.
"Bethany je tady." Řekla jsem.
"Mějte hezký den, holky." Řekla mamka a zamávala nám.
Vyšly jsme ven a Beth nás přivítala obrovským objetím.
"Nastupovat." Řekla a my si sedly dozadu. Ve předu seděl Lucas.
"Čauko." Řekl.
"Ahoj." Odpověděly jsme.
Cestou do školy jsem Layle a vlastně i ostatním vyprávěla příběh o mým tátovi, kterej vlastně ani není můj táta. Od tý doby co odešel se mi ani jednou neozval, což nechápu. Necítím smutek, spíš jsem zklamaná.

***

Vystoupili jsme z auta a rovnou šli do třídy. Měli jsme jít opět do učebny chemie, kvůli tomu projektu. Když jsme vstoupili dovnitř, tak se hned za námi běžel Dan.
"Jste v pohodě?" Zeptal se starostlivě.
"Jo jsme. Bylo to hodně zajímavý." Zasmála jsem se.
"Chci slyšet detaily." Řekl a tak jsme mu o všem s Laylou povyprávěly. Dan vůbec nepobírám, co se stalo. Připadlo mu, že to je jako z nějakého filmu, což nám taky.
"Ahoj zlato." Přerušil nás Benjamin.
"Neříkej mi tak." Zamračila jsem se.
"Promiň jahůdko." Natáhl se a chtěl mě pohladit po tváři, když vtom ho Bethany za tu ruku vzala.
"Nech jí kurva na pokoji, nebo tě ještě budeme šikanovat ty debílku." Zařvala.
"Buď ticho. Bavím se se svojí holkou." Řekl. Najednou všichni vstali a šli proti němu.
"Omlouvám se lidi. Já si dělal srandu." Znervóznil.
"Už se k ní nepřibližuj, nebo to bude hodně bolet." Řekl Dan a ďábelsky se usmál. Benjamin se co nejrychleji vrátil ke svojí skupince a já se začla smát na celý kolo.
______________________________________
Můžete poděkovat Hanka_se_jen_diva a caukyyyy. Jejich dlouhou konverzací u 31. Kapitoly mě donutily napsat další😂😂❤️❤️