I Hate You Because I Love You✅

✨11✨

Koukat na Olivera, který tlačil kočárek bylo úžasný. Usmíval se a dělal různé grimasy na Jules. Kolem nás prošel nějaký pár.
"Koukej na tu krásnou mladou rodinku. To bychom mohli být my, Andere!" Zařvala nějaká paní na svého přítele. Oliver se na mě podíval a vybouchl smíchy. Rodina. Musím uznat, že jednoho dne bude Oliver skvělý táta.
"Plánuješ někdy děti?" Zeptala jsme se.
"Ne. Nebo nevím." Odpověděl nejistě.
"Vážně? Když tě vidím s Jules, tak to vypadá, jakoby jsi byl stavěný na to být tátou." Řeknu upřímně.
"Stavěný úplně nevím. Nemyslím si, že bych si zasloužil rodinu. Malý, roztomilý děti a milující ženu. Jsem jednoduše zmrd." Odpověděl a mě to zarazilo. Takže jak to vlastně se mnou má?
"Každý se může změnit. A zasloužíš si plnohodnotný život." Řeknu a usměju se na něj.
"Kéž bys měla pravdu. Ale děti rozhodně neplánuju. Možná začnu, ale třeba za osm let. A nebo nikdy." Řekl.
"A co ty?" Zeptal se mě.
"Já rozhodně plánuju. Nejlépe tři. Ale taky až za nějakých osm let." Odpověděla jsem a on se zasmál.
"Jseš v kontaktu s Benjim?" Zeptal se.
"Jsem, ale nenapsali jsme si ani jednou." Úsměv mi zmizel. Benji pro mě znamenal hodně, ale ne jako můj kluk. Spíš jako můj nejlepší kamarád. Chybí mi. Ty naše večery strávený koukáním na Disney pohádky se sladkostmi a s řečmi o budoucnosti. Benji plánoval, že bude doktor a že až se vezmeme, budeme žít v New Yorku. New York. Nejradši bych tam utekla, otevřela si vlastní malou a roztomilou cukrárnu. Dělala bych dorty na svatby a dovnitř by chodili studenti, kteří by se tam učili nad nějakým zákuskem. Ta představa mě uklidňuje a doufám, že se to jednou stane.
"Proč si nepíšete?" Vytrhl mě z přemýšlení.
"Nevím. Asi má hodně práce a nebo na mě chce prostě zapomenout." U té druhé možnosti jsem sklopila pohled.
"Proč ti tolik chybí?" Zeptal se.
"Víš... On byl pro mě jako nejlepší kamarád. Byl tu pro mě a já pro něj. Vždy mi pomohl." Odpověděla jsem.
"Je gay?" Zvedl obočí.
"Proč si to myslíš?" Zeptala jsem se.
"No tak jako nespal s tebou, což nechápu, plus se k tobě choval jako nejlepší kamarád a ne jako někdo, kdo tě má šukat." Odpověděl a já ho bouchla do ramene za to poslední slovo.
"Benji je silný křesťan." Řekla jsem.
"Aha a ty sis ho hodlala vzít?" Zeptal se.
"Ze začátku jo. Byla jsem do něj zamilovaná, ale potom.. Ta láska vymizela a já ho vážně vnímala jenom jako nejlepšího kamaráda." Odpověděla jsem.
"Páni. Zajímavé. Vsadím se, že je gay." Zasmál se a já obrátila oči v sloup.
"Vrátíme se." Řekla jsem a zamířila zpátky domů.

***

"Jsme zpět." Zařvala jsem.
"Skvělý. Děkuju moc." Vyřítila se mamka s úsměvem.
"Oběd bude tak do třiceti minut hotovej. Pohlídali byste ještě Jules prosím?" Zeptala se.
"Jasně." Usmála jsem se a na Oliverovi bylo vidět, že je rád.
"Zůstaneš na oběd Olivere?" Mamka se na něj podívala.
"Omlouvám se, ale nemůžu. Rodiče mi přijeli z dovolený, takže bych měl jít domů, ale Jules ještě pohlídám." Odpověděl s úsměvem.
"Dobře, ale můžeš kdykoliv přijít. Jsi tu vítán." Řekla mamka a Oliver poděkoval.
Vzala jsem Jules z kočárku a šli jsme do mého pokoje. Položila jsem jí na postel a Oliver si lehl vedle ní. Něco mu žvatlala do ucha a mně totálně hořelo srdce. Bylo to tak krásný.
"Těšíš se na rodiče?" Zeptala jsem se a on se mi podíval do očí. Začla jsem litovat tý otázky.
"Ne." Zavrčel.
"Promiň." Uhla jsem pohledem.
"Zajímalo by mě, kolikrát jí v tom Španělsku podvedl." Řekl rozzlobeně.
"Třeba ani jednou. Možná si uvědomil tu chybu." Vyšlo ze mě potichu.
"Chyby Victorie, chyby. Pochybuju, že si to uvědomil." Zase jsme u Victorie.
"Nechtěla jsem tě rozzlobit." Řeknu sklesle.
"Ale rozzlobila." Odpověděl o něco klidněji. Uklidnil ho pohled na Jules, která se smála od ucha k uchu.

Asi po půl hodině přišla mamka, že je oběd. Vzala si Jules a šla dolů. My jsme šli taky. Oliver se rozloučil s mojí mamkou a zamířil ke dveřím.
"Olivere?" Zastavím ho.
"No?" Koukne se mi do očí.
"Jak to mezi námi je?" Zeptala jsem se.
"Co tím myslíš?" Též se zeptal.
"Mým rodičům si řekl, že jsi můj kluk. Je to pravda?" Zehleděla jsem se mu do očí.
"Victorie, to jsem řekl aby jsi nevypadala jako nějaká děvka, která má v posteli random kluka. Já nerandím." Ztuhla jsem.
"Děláš si srandu? Tak co měly znamenat ty pusy, noční návštěva. To všechno??" Nahrnuly se mi do očí slzy.
"Odreagování. Sranda. Nevím." Odpověděl a mně se převrátil žaludek.
"Už se ke mně nepřibližuj." Bouchla jsem dveřmi a běžela do pokoje. Slzy mi stékaly po tváři neskutečnou rychlostí. Já blbka si myslela, že Oliver Moon má i dobrou stránku. Nemá... Nemá!

Na oběd ani večeři jsem nepřišla. Řekla jsem mamce, že se musím učit na velký test. Popravdě jsem se učit chtěla, ale moje myšlení mi to nedovolilo. V hlavě jsem měla jenom Olivera...