I Hate You Because I Love You✅

✨ 34✨

Po škole jsme se opět všichni sešli na parkovišti.
"Co budete dělat?" Zeptala se Beth, která se společně s Lucasem opřela o kapotu auta. 
"Učit se, matura se blíží." Odpověděl Dan.
"To bychom se měli učit všichni." Řekla jsem.
"To není špatný nápad. Co kdybychom šli do nějaké kavárny se společně učit?" Zeptala se Layla.
"S tím nemám problém." Odpověděl Dan.
"Souhlasím." Řekla jsem.
"V tom případě jdeme taky." Ozval se Lucas.
"Ale kavárny teď budou plný. Mám lepší nápad." Řekl Dan.
"A to jaký?" Zeptala se Layla.
"Můžeme jít do klubu, kde pracuje Jace. Teď tam nikdo nebude, jen on a asi dva jeho kolegové." Odpověděl.
"Ty se bavíš s Jacem?" Zeptala se udiveně Bethany. V tu chvíli jsem se na Dana nejistě podívala. Nevěděla jsem, jestli řekne pravdu a nebo si něco vymyslí.
"S Jacem už nějakou chvíli chodím." Řekl klidně. Všichni se pochopitelně zarazili, ale potom se jejich tváře uvolnili.
"Tak to je hustý, přejeme." Odpověděla s úsměvem Beth.
"To je skvělý, jen jsem to vůbec nečekala." Zasmála se Lay.
"Tak jedeme. Dlouho jsem toho našeho Jacee neviděla." Řekla Beth.
"Dobře, tak jeďte za mnou." Odpověděl Dan a nastoupil do svého auta. My ostatní jsme šli k Beth, která následovala Danovo auto.
"Kolik se toho ještě děje a my o tom nevíme?" Zasmála se Beth.
"Nevím, ale mám pocit, že se toho děje hodně." Též jsem se zasmála.
"Přesně, můj mozek to nedokáže pobrat." Řekla Layla.
"Dala bych si kyselý okurky." Zakňučela jsem.
"Tos neměla říkat! Teď chci taky." Přidala se Beth.
"To jsou ty těhotenský chutě, nebo co?" Zasmál se Lucas.
"Myslím si, že jo." Přidala se Layla, která se strašně smála.

***

Beth zaparkovala před známým klubem, kde mě Oliver "požádal o ruku". Tak ráda bych to vrátila.
"Jseš v pohodě?" Objala mě kolem krku Beth.
"Jojo." Usmála jsem se.
"Tak jdeme?" Zavolal Dan a my jsme šli za ním. Byl to neskutečně zvláštní pocit.
Vešli jsme dovnitř a byl tam krásně čistý vzduch.
Jace nás hned zahlédl a běžel za námi.
"Ahoj!" Rozzářil se a hned nás objal. Na Dana se jen očkem podíval a já se musela zasmát.
"Jacei, my už to víme." Řekla jsem.
"Jo, a nevidíme na tom nic špatného." Dodala Beth. Jace se usmál a vlepil Danovi pusu.
"Jo a jinak, nemusíte mi nic vysvětlovat. Byla tu Grace a pokecali jsme si. Vicky, obdivuju tě, protože si riskovala kvůli Layle, která tě od začátku nenáviděla." Řekl a objal mě.
"Nad tím jsem nepřemýšlela, ale to je jedno. Layla není taková jak se zdálo." Odpověděla jsem a vzala Laylu za ruku.
"Já vím a jsem rád." Usmál se.
"A jinak moc gratuluju, těhulky." Zasmál se Jace a s Beth jsme se zarazily.
"Děkujeme." Odpověděla jsem.
"Co si dáte? Je to na účet podniku." Zeptal.
"Nějakou limonádu, děkuju." Řekla jsem a mezitím co si ostatní objednávali jsem vytáhla desky s otázkami.
"Jdete se šprtat?" Zeptal se Jace.
"Jojo, je na čase." Odpověděla Layla.
Všichni jsme si sedli do kolečka a začli se učit.
"Co chcete dělat po škole?" Zeptala jsem se.
"Nejspíš ze začátku budu pracovat tady s Jacem a pak uvidíme. Máme to od našeho budoucího bytu daleko sem. Takže nevím." Odpověděl Dan.
"My s Lucasem se přestěhujeme taky dál odsud. Já se budu starat o dítě a pak si nejspíš otevřu obchod s šaty pro nevěsty. Ráda šiju, ale to moc neříkám." Zasmála se. Mě to udivilo. Nevěděla jsem, že šije, i když mi to mohlo dojít. Po celém pokoji měla látky.
"Já se taky odstěhuju s Harrym. Nejspíš budu kadeřnice nebo kostymérka." Řekla Lay.
"A co ty?" Zeptal se Dan.
"Já? No, budu asi pracovat v kavárně a do toho vychovávat dítě. Vím, že mi mamka pomůže, takže v pohodě." Usmála jsem se, ale popravdě se mi chtělo brečet. Všichni odejdou. Zvykla jsem si na ně. Jsou pro mě jako rodina, ale zůstanu tu sama.
"Kdyby si něco potřebovala, tak se ozvi, jasný? Budeme tě navštěvovat furt. Den co den." Chytla mě za ruku Beth.
"Přesně!" Přidala se Layla.
"Souhlasím." Vykřikl Dan.
"Budeme tu všichni." Řekl Lucas. Dojalo mě to, takže jsem začla hned brečet.
"Budete mít práce nad hlavu. Nemůžu to po vás chtít." Odpověděla jsem.
"Musíme si pomáhat. Patříme k sobě. Už od prvního dne, co jsem tě viděla brečet na tý podlaze ve škole, tak jsem věděla, že tě budu mít neskutečně ráda a stalo se." Řekla Beth a já jí musela hned obejmout.
"Jseš tak skvělá holka, Vicky. Mrzí mě, že jsem se k tobě chovala tak hnusně. Vůbec sis to nezasloužila." Přidala se Layla.
"To už je jedno. Já na to zapomněla. Zajímá mě ta pravá Lay." Usmála jsem se.
"A děkuju vám všem. Ani nevíte, jak moc vás mám ráda." Řekla jsem.
"Stejně jako my tebe." Usmála se Beth.
"Doufám, že všichni přijdete na moje narozeniny." Řekla jsem.
"Jasně, že přijdeme. No ale teď se pojďte učit." Řekl Dan.
"Pravda." Zasmála se Lay.

O pět hodin později

"Bolí mě hlava z toho učení." Zafňukala Beth.
"Divíš se? Učili jsme se strašně dlouho." Řekla jsem unaveně.
"Těším se do postele." Dodal Lucas, který sotva mluvil srozumitelně.
"Odvezu vás domů." Řekla Beth.
"Já tady zůstanu. Pomůžu Jacovi, ale děkuju za hezky strávený odpoledne. Sice z těch písmenek vidím rozmazaně, ale stálo to zato." Zasmál se.
"No dobře, tak se měj." Usmála jsem se a objala ho. Potom jsem šla za Jacem se taky rozloučit.
"Vicky, znám Olivera. Ví co dělá." Řekl zničehonic a potom mě objal. Nechtěla jsem to rozpitvávat, protože jsem na to byla hrozně unavená. Mám jen strach, že se nevrátí a jestli vrátí, tak že to nevydrží.
"Vicky, jdeš?" Mávla na mě Beth a já kývla. Naposledy jsem zamávala Danovi a Jaceovi a spěchala za ostatníma.
Nasedli jsme rychle do auta, protože začlo poprchávat.
Cestou Beth zapla písničky a povídali jsme si o jídle. O čem jiným, že ano.

***

"Tak dobrou." Řekla Beth a poslala nám vzdušnou pusu.
"Čauko." Zamával nám Lucas.
"Pá." Zavřela jsem dveře a s Laylou jsme rychle běžely domů. Jen jsme se přivítaly s mamkou a Paulem, kteří na nás viděli, že se pořádně neudržíme na nohou, takže nám popřáli dobrou noc a my běžely do postele.

______________________________________

Přísahám, že už brzy na scénu přijde Oliver 😄
A taky se omlouvám, že to trvalo, ale absolutně nic nestíhám 😔❤️