I Hate You Because I Love You✅

✨17✨

Po vyučování jsem šla na parkoviště. Opřela jsem se o Oliverovo auto a čekala. O kousek dál jsem zahlédla skupinku holek, které se podle všeho bavily o mně. Byla mezi nimi i Layla. Super, to je fakt úžasný.
"Co je, ty princezno. Jen si nemysli, že zrovna s tebou Oliver vydrží." Řekla jedna z nich a začly se smát na celý kolo.
"S námi všemi něco měl a jak vidíš, všechny nás odkopl." Řekla Layla.
"A taky bys měla vědět, že naší kamarádku Stacey oplodnil a utekl. Potom se zabila." Dodala nějaká další blondýna. V tu chvíli jsem se zarazila.
"Co?" Zeptala jsem se. Doufala jsem totiž, že jsem špatně slyšela.
"Hele, Oliver se zdá jako krásnej a romantickej kluk. Doopravdy to je hajzl." Řekla Layla.
"Proč bych ti jako měla věřit?" Pozdvihla jsem obočí.
"Chápu, že mi věřit nechceš. Ale Vicky přemýšlej. V tomhle bych ti nelhala i když si myslíš, jaká jsem svině." Pousmála se. Co teď?! Jsem zmatená. Z jejího výrazu jsem nedokázala nic vyčíst. Zněla tak přesvědčivě. Co když má pravdu? Co budu dělat?
"Myslíš, že když šukal celou školu, tak to nemělo žádné následky?" Řekla holka vedle ní.
"Vee!" Ozvalo se za mnou. Oliver..
"Musím jít." Řekla jsem.
"Nesmíš mu věřit Vicky." Layla mě pohladila po paži a já se na ní udiveně podívala. Tohle je opravdu hodně divný. Šla jsem od té skupinky k Oliverovi. Rozhodla jsem se, že mu nic neřeknu, ale taky se s ním nebudu nějak extra bavit.
"Co chtěly?" Zeptal se.
"Nic speciálního." Odpověděla jsem. Kývl a otevřel mi dveře od auta.
Cestou jsme byli ticho. Byla jsem za to ráda, protože se mi furt v hlavě promítalo, že se kvůli němu zabila těhotná holka.
"Je všechno v pohodě?" Zeptal se. Super.. krásný ticho je v háji.
"Jojo. Všechno je fajn." Falešně jsem se usmála.
"Kdyby nebylo, tak řekni." Usmál se.
"Ne, jen jsem nervózní. Co když se tvé mamce nebudu líbit?" Řekla jsem. Upřímně mě to ani nezajímalo. Po tom plesu s ním nechci mít nic společného.
"Jsem si jistý, že budeš." Zasmál se.

***

Vystoupila jsem z auta a před očima měla ten známý dům.
"Tak pojď." Vzal mě za ruku. Mnou projela ta příjemná elektřina. Vždy mnou projede, když se mě dotkne. Tentokrát to ale přerušilo moje podvědomí, které pořád myslelo na Stacey.
Vstoupili jsme dovnitř a hned nás přivítala jeho mamka. Byla krásná a sympatická.
"Dobrý den." Pozdravila jsem.
"Mami, tohle je Vicky." Řekl.
"Moc mě těší. Oliver mi o tobě povídal samé pěkné věci, takže jsem se nemohla dočkat na naše setkání." Řekla s úsměvem. Zajímalo by mě, co o mně říká.
"Zas mě tolik neztrapni, jo?" Oliver se zasmál.
"Ale prosimtě. Pojďte si sednou do kuchyně. Upekla jsem sušenky." Řekla. Byla naprosto nadšená. Přišlo mi to pěkný. Škoda, že mě s Oliverem už vídat nebude.
Sedli jsme si ke stolu a Oliver mi hladil ruku. Byla jsem v rozpacích. Nevěděla jsem, jak mám reagovat, co dělat, tak jsem radši nedělala nic.
"Tak co Vicky, máš už vybranou vysokou školu?" Zeptala se.
"Nemám.. Upřímně, ani mě to na vysokou neláká." Odpověděla jsem.
"Vy dva se k sobě náramně hodíte. Ale co, dobrou práci získáte i bez vysoký." Mávla rukou. Divím se, že Oliverův táta jí podvádí. Je krásná a celkově skvělá.
"Omluvte mě." Řekl Oliver a odešel.Chvíli bylo ticho, ale pak- 
"Ty nejsi šťastná, že?." Zasmutněla.
"Co? Ne. Jsem." Odpověděla jsem.
"Vicky, tenhle pohled znám moc dobře." Řekla.
"Já jen... Moc přemýšlím. Nevím, jestli si se mnou jen nehraje. Promiňte. Jen prostě, Oliver to dělá." Sklopila jsem pohled.
"Já vím, ale můžu tě ujistit, že tohle něco znamená. Domů nepřivedl nikdy žádnou dívku." Usmála se. Na chvíli jsem se usmála taky.
"Oliver dělá kraviny. Dělá je už od mala. Už od mala nenávidí svého otce a tak si své komplexy léčí na ostatních, ale v poslední době je takovej...jinej. Jsem si jistá, že díky tobě, Vicky." Řekla a položila svojí ruku na tu mojí.
"Jsem zpět. Snad jsem vám nechyběl." Zasmál se a my taky. Možná ho opravdu měním. Udělala bych to pro jeho mamku. Potřebuje mít alespoň jednoho normálního chlapa v domácnosti.
"Ahoj všichni." Ozvalo se z chodby. Otočila jsem hlavu a tam stál jeho táta.
"Co ten tady kurva dělá?!" Oliver zavrčel.
"Vrátil jsem se z práce, synu." Usmál se.
"A šukal si s tou děvkou." Zařval.
"Prosím? Olivere, tohle je absurdní." Jeho táta se zamračil.
"Absurdní? Děláš si kurva prdel? Máš obtisky rudé rtěnky na krku ty kokote!" Zařval a vzal vázu s květinami s kterou následně třískl o zem.
"Zlato!" Vyjekla jeho mamka.
"Prostě se odstěhuj a dej mně a mámě pokoj, ty nadrženej kreténe!" Strčil do něj a odešel nahoru.
Jeho mamka začla brečet a jeho táta následně odešel pryč.
"Moc mě to mrzí, paní Moonová." Řekla jsem.
"Tohle se děje pořád a  říkej mi Susan. Jsi moc hodná." Usmála se i přesto jak trpí.
Začla jsem sbírat střepy ale Susan mě zastavila.
"Já to udělám, Victorko. Půjdeš si s ním prosím promluvit?" Zeptala se.
"Samozřejmě, ale chci vám říct, že si zasloužíte lepšího chlapa, než je pan Moon. Myslím to vážně. Jste skvělá. Prostě ho pošlete k vodě. Víte kolik chlapů se o vás popere? Hodně." Usmála jsem se.
"Můžu tě obejmout?" Zeptala se.
"Jistě." Řekla jsem s úsměvem. Rozpřáhla jsem ruce a Susan mě pevně stiskla. Cítila jsem z ní ten smutek. Doufám, že mě poslechne a najde si někoho lepšího.
Potom jsem šla nahoru do Oliverova pokoje. Zaklepala jsem, ale neotevřel. Rozhodla jsem se, že prostě vejdu dovnitř.
"Nech mě na pokoji." Zavrčel. Opíral se rukama o stůl. Vylezly mu snad všechny žíly.
"Nenechám. Měl by ses jít omluvit mamce za tu vázu." Řekla jsem.
"Neříkej mi co mám dělat kurva! Co si jako o sobě myslíš? Že můžeš všechno?" Vyjel po mně. Na místě jsem ztuhla a dívala se mu vyděšeně do očí.
"Co?" Zlomil se mi hlas a už mi pomalu stékaly slzy po obličeji.
"Jasně, breč. Ty totiž nic jinýho neumíš. Nechápu, proč s tebou ztrácím čas." Řekl a u toho mu vyběhla žilka na čele.
"Nenávidím tě!" Zařvala jsem a rychle utekla ven.
"Počkej!" Ozvalo se za mnou, ale já se neohlížela. Vyšla jsem z domu a brečela ještě víc.
"Vicky počkej!" Zařval Oliver. Váhala jsem, ale nakonec jsem se otočila.
"Co chceš? Co sakra chceš?!" Vyjela jsem.
"Promiň.." Řekl Promiň?? On se snad zbláznil.
"Jseš ke mně tak krutej! Ani nevíš, jak lituju, že ses mi dostal tak šíleně pod kůži! Už tě nikdy nechci vidět! Nikdy..." Vyšilovala jsem.
"Jsem krutej, protože tě kurva miluju Victorie a nevím co s tím mám dělat!" Zařval a kopl do svého auta.
Zarazil mě. Chtěla jsem tomu věřit, ale nešlo to.
"To si řekl Stacey taky? Než se zabila!" Zařvala jsem taky.
"O čem to mluvíš?" Zeptal se nechápavě.
"O Stacey. Udělal si jí dítě a potom si utekl, no a ona to nezvládla a zabila se! Takovej ty jseš!" Stále jsem se chovala jako největší hysterka, ale měla jsem důvod.
"Tohle ti ty krávy řekly?" Zeptal se.
"Jo." Odpověděla jsem naštvaně.
"To sakra není pravda. Navíc žádnou Stacey neznám." Chytil se za hlavu.
"Vážně?" Zeptala jsem se.
"Jo vážně." Odpověděl.
"Vee, já to myslím vážně. Miluju tě. Fakt hodně. Jen jsem si to nechtěl připustit. Nikdy jsem nebyl tak zamilovanej jako do tebe. Nechápu, co to se mnou děláš. Štve mě to, ale zároveň jsem za to rád." Sklopil pohled.
"Nenávidím tě, Olivere Moone." Rozeběhla jsem se proti němu a začla ho líbat.
"Odvez mě domů." Odstrčila jsem ho.
"Fajn." Zasmál se.

***

Zaparkoval před mým domem.
"Chci s tebou normální vztah." Řekl a u toho se mi díval do očí.
"Já taky." Odpověděla jsem a začli jsme se znovu líbat. Sjel rukama pod mé šaty a já se začla smát.
"Ne, teď ne. A rozhodně ne tady." Řekla jsem.
"Heej. Ty jsi tady většinou ta, která to chce hnedka." Zasmál se.
"No, ale dnes ne. Musím jít. Zítra je velký den. Takže pa" Řekla jsem a dala mu pusu.
Vystoupila jsem z auta a šla rovnou domů. Na gauči seděla mamka a kojila Jules.
"Kde je táta?" Zeptala jsem se.
"U jeho dokonalý matky." Odpověděla. Byla smutná. Přišla jsem k ní a objala jí.
"Nevím, co s ním je. Chová se jak kretén." Zakroutila panenkama.
"Přesně moje řeč." Řekla jsem.
"No nic. Měla bys jít spát. Zítra máš ples. Musíš se vyspat do růžova." Usmála se na mě a dala mi pusu na tvář.
Odešla jsem do pokoje, kde jsem se převlékla do pyžama, vyčistila si zuby a lehla si do postele. Oliver mi napsal, že pro mě zítra přijede. Nemohla jsem na něj přestat myslet. Nakonec jsem radostí usnula.