Nový řád síly

Omluva

(Rey)

Nějakou dobu jsme seděli s Benem na zemi, ale potom jsem se zvedla, podivila se nad tím, kolik už je hodin a šla jsem do kuchyně s tím, že něco uvařím. "Paní Rey. Běžte si sednout. Já uvařím." Řekl 3PO. Já si šla sednout do obíváku zpátky k Benovi, který se už ze země stačil přesunout na gauč.

Než jsem si stačila vůbec sednout, tak někdo zaťukal na dveře. Chtěla jsem jít otevřít, ale Ben byl rychlejší. "To je v pořádku Rey. Já otevřu."

(Barbara)

Šla jsem po armádním velitelství a v dálce v chodbě jsem spatřila generála Damerona a kancléřku Nykoll, jak se spolu o něčem baví a ona nevypadala, že by byla zrovna nadšená, že se náš generál vrátil.

Stále jsem pokračovala jejich směrem a pak jsem zaslechla i kancléřčina poslední slova před tím, než odešla pryč. "Jste nafoukanej blbec Damerone. Radím vám, aby jste napravil co jste zpackal!" Generál si mě všimnul a šel mi naproti.

Co mám dělat ?

Nikdy jsem se s generálem Dameronem naživo nesetkala.

A co vůbec podle kancléřky zpackal?

"Vy jste jistě Barbara." Řekl mi jen co ke mě přišel. "Ano pane." Oznámila jsem mu. "Potřebuji, aby jste předala nějaký vzkaz." Mluvil klidně a seriózně, ale přeci jen se dalo s přesností určit, že to dělá z donucení a hlavně s velkou nechutí. " A kam pane?" Zeptala jsem se. Byla to docela podstatná otázka. Přeci jen jak můžete doručit vzkaz, když nevíte kam. "Pokud se nemýlím, tak jste byla jediná, kdo se nebál otevřeně mluvit se Solem."- Ano pane."- Dobře. Tak tedy poletíte na Chandrilu, půjdete k němu domů a řeknete mu, že se omlouvám a že to byla chyba. On bude vědět o čem mluvím."- Jistě pane." Zasalutovala jsem a šla si sbalit na cestu.

Já tomu ani nemůžu uvěřit.

Můj sen se splnil.

Já letím na Chadrilu.

Budu zase s Benem.

Dorazila jsem na Chandrilu a vydala se za Benem Solem. Měla jsem v datapadu adresu, kterou mi poslal generál Dameron, ale i tak jsem to nějakou chvíli hledala. Po asi tak hodině jsem ten dům konečně našla. Byl to mrakodrap a on měl bydlet v nejvyšším patře. Vyjela jsem tedy až nahoru a zaklepala na jediné dveře, které tam byli.

Dveře se otevřeli a v nich stál Ben. "Zdravím." Řekla jsem protože jsem nevěděla, jestli mu mám vykat nebo ne. "Zdravím. Ty jsi Barbara že?" Zeptal se mě. Byla jsem šťastná protože si pamatoval mé jméno i po těch třech měsících co jsme se neviděli.

Pamatuje si mě.

To je dobré znamení.

"Ano. Jsem Barbara, pane..."- Myslím, že bude lepší, když si budeme tykat. Pojď dál."- Dobře Bene." Usmál se a jen co jsem vešla zavřel za mnou dveře. "Zlato. Máme návštěvu." Řekl vyšším hlasem, aby ho ta osoba, ke které mluvil, slyšela.

Ke komu to sakra mluví.

Koho by Ben nazýval "zlato"?

Vešli jsme zřejmě do obývacího pokoje, tam na gauči seděla nějaká žena. A byla těhotná! "Rey. To je Barbara. Před třemi měsíci jsem ji potkal na lodi republiky a dali jsme se do řeči. A Barbaro. Tohle je má žena Rey." Jen co to vyslovil, jsem se zarazila.

On je ženatý?

Proč mi o tom nikdo nic neřekl?

Jak dlouho už jsou spolu?

Měla jsem v hlavě tolik otázek, ale žádné odpovědi. "Těší mě Barbaro. Proč jsi nás přišla navštívit?" Zeptala se mě Rey. "Generál Poe Dameron mě sem poslal, protože jsem jediná, kdo se prý dokáže s Benem normálně bavit. Poslal mě sem, abych vyřídila vzkaz." Řekla jsem jim to tak, aby nebylo poznat, že jsem trochu rozrušená. "A ten vzkaz zní?" Zeptal se Ben trochu znechuceně. " Omlouvá se vám a říkal, že prý budete vědět o čem je řeč." Vyřídila jsem vzkaz. "Ano. Vím o čem je řeč. Nevíš náhodou proč se omlouvá?" Řekl naštvaně a sedl si vedle Rey a dal jí svou ruku za ramena. "Viděla jsem ho jak mluví s kancléřkou Nykoll a ona nevypadala zrovna dvakrát šťastně. Potom co odešla, za mnou generál přišel s tím, že ti mám vyřídit vzkaz."- Takže to Dameron dělá jen aby si šplhnul u kancléřky? Alespoň ona je rozumná a nechce si mě rozhádat. Přeci jen jsem už pro galaxii obětoval hodně." Řekl spíše posměšně. Ten posměšek patřil nejspíše generálu Dameronovi. "Proč říkáš generálovi, Dameron a né Poe ? Jako když jsi byl na Hope." Vznesla jsem hloupí dotaz, na který mě Rey odpověděla. "Protože jsme se s Dameronem a Finnem docela hodně pohádali." Do řeči jí skočil Ben. "Docela hodně? Ten blbec mi nadává za to, že mu zachráním kejhák a ty řekneš, že jsme se docela hodně pohádali? Nehodlám tu jeho omluvu přijmout. Takže Barbaro, až ho příště uvidíš, tak mu řekni, že jestli chce, abych mu odpustil to jeho stupidní chování, tak ať se přijde omluvit sám a nikoho za sebe neposíla." Uklidnil se a podíval se mi do očí. "Vyřídím mu to. Doslova." Usmáli jsme se na sebe.

Po té mě vyprovodil z bytu a já vyrazila zpátky k lodi a předat vzkaz generálu Dameronovi.

Trochu mě mrzí, že není svobodný.

Ale hlavně, že je s ní šťastný.

Kéž bych ho poznala dříve než ona...

(Ben)

Už několikrát jsem Barbaře nahlédnul do mysli. Vůbec se mi nelíbilo na co myslela. Ale kdybych cokoliv řekl, tak radši ani nechci vědět jak by Rey zareagovala. Byla žárlivá. A v tomhle období i emočně nestabilní. Vypadalo to ale, že se Rey do Barbařiny hlavy nedívá. To mě uklidňovalo. Pak ale začala trochu riskovat a když se mi zahleděla do očí věděl jsem, že to musím utnout.

Musí jít okamžitě pryč, než začne být Rey podezřívavá a podívá se Barbaře do hlavy.

Vážně nechci mít na svědomí další smrt.

A už vůbec ne smrt někoho, koho sem poslal Dameron.

Vyprovodil jsem jí z bytu a šel si sednout k jídelnímu stolu, kde na mě už čekal talíř s Nerfím steakem a zeleninovou oblohou. "Byl skvělý nápad přidat C-3PO funkci šéfkuchař." Pochválil jsem se a při tom si pochutnával na tom skvělém pozdním obědě. "Aby jsi mi nespichnul." Zasmála se Rey. "No tak. Nemyslím to zle." Dodala hned potom. "Já vím." Usmál jsem se na ní a pak jsme oba pokračovali v jídle.