jealous✔️ | ft.pjm. myg]

|18|

Po téměř asi tři-čtvrtě hodině jsem ho konečně uviděl, jak jde po ulici. Byl jsem celý promrzlý, ale zároveň šťastný, že už konečně jde. „Hyungg! Kde jsi byl? Nejspíš jsem někde ztratil klíče a nějakou dobu tu už sedím!” Řekl jsem a udělal psí očka. „Bože promiň Jiminie, to jsem nevěděl. Vybil se mi telefon a tak jsem ti ani nemohl dát vědět, vážně mě to mrzí.”
„To nevadí, hlavně že už tu jsi,” dodal jsem s úlevou a nahrnul jsem se jako první do vyhřáté místnosti.
Ještě než jsem si sundal roušku jsem spěchal do koupelny, kde jsem se zabouchnul a hned jsem začal hledat korektor. Nechtěl jsem poslouchat ty řeči okolo toho, co se dnes dělo a jak to vypadám, takže jsem se snažil zamaskovat trochu sedřenou tvář a ret. Nakonec se mi to nejspíš povedlo a ničeho si nevšimnul.

„Co si dáš k večeři?” Vyptával se Joon, mezitím co koukal do skřínky vedle ledničky. „Je tu instantní polévka, udělám nám ji,” dodal nakonec, než jsem stihnul něco navrhnout. Oba jsme chvíli blbnuli s krájením zeleniny, kterou jsem stejně musel připravit já a on dělal nudle.

Po společné večeři jsem se zavřel v pokoji a pozoroval jsem z okna, jak se zajímavě zbarvuje obloha. Nakonec jsem se opřel a zavřel jsem oči, z čehož mě rázem vytrhnulo vyzvánění telefonu. Vstal jsem a došel k posteli, ze které jsem vzal telefon do dlaně a pohledem jsem projel obrazovku. „Hoseok, ” řekl jsem si tiše a začínal jsem chytat zas blbou náladu. Sice jsem nevěděl, co chce, ale tušil jsem, proč volá.

Nakonec jsem to zvednul.

~,

„Hm?”

„Ahoj Jimine. Musím s tebou nutně mluvit.”

„A o čem to bude tentokrát?”

„Chci se sejít. Nejlépe v kavárně, co ty na to?”

Chvíli jsem přemýšlel nad tím, co odpovědět, než mě přerušil jeho zoufalý hlas.

„Prosím.”

„Fajn.”

.

„Promiň, trochu jsem se zdržel,” řekl jsem a usadil jsem se. „O co teda jde?”
„Jimine, vím, že to nemáš v poslední době nejspíš zrovna jednoduchý, ale pochopil si mě špatně. Všechno si celkově pochopil jinak. Mně vůbec nevadí, jestli jsi homosexuál nebo ne. Nezáleží mi na tom. Mám tě rád takovýho, jaký jsi a nechci se s tebou znovu pohádat. Byla to blbost, ale každý děláme chyby. Vůbec si mě to nenechal ti vysvětlit.” Nadechl jsem se, protože jsem chtěl něco říct, ale odmlčel jsem se a zády jsem se opřel o opěradlo. Věděl jsem, že jsem to pokazil, ale nedokázal jsem si to přiznat. „Hyung, promiň, ale vážně se o těhle věcech špatně mluví,” dodal jsem už o něco zklesleji. On na to nijak nereagoval, prostě vstal a objal mě. V ten moment jsem se cítil, jakobych alespoň jednu věc měl zase tak, jako dříve.

„Nikdy bych tě nevyměnil”