jealous✔️ | ft.pjm. myg]

|25|

Po pár skleničkách jsem se musel opravdu rozmluvit, takže jsem se mu svěřil s Černovláskem, jeho přítelkyní a s tím, jak moc žárlím. Changkyun jen s úsměvem seděl a mlčky poslouchal, přičemž se mi celou dobu díval do očí. Situaci jsme probrali a potom jsem cítil silnou únavu, takže jsem si nějakým způsobem lehnul. Alkohol naše začínal působit tak moc, že jsem si dokonce cigaretu zapálil na opačné straně.

„Klidně tady zůstaň, protože nevypadáš moc střízlivě" navrhoval, ale já už skoro nevnímal. Ani nevím proč, ale přitulil jsem se k němu, hlavu jsem si položil na jeho rameno a smutně jsem se na něj podíval. „Já se tak nenávidím," řekl jsem tiše a začal jsem si mnout prsty u rukou. Myslím, že alkohol přemohl moje emoce a tak jsem ani moc nevěděl, co říkám nebo dělám. „Tohle neříkej," utěšoval mě po celou dobu a lehce mě hladil po vlasech. Telefon se mi vybil, takže jsem ani neměl jak napsat Namjoonovi. „Netrap se kvůli němu. Nestojí ti to za to," dodal a lehce se usmál. Potom se na mě omluvně podíval, a nahnul se ke mě, přičemž spojil naše rty. Byl jsem mimo, takže jsem v podstatě spolupracoval. Nijak mi to nevadilo, spíš naopak, líbilo se mi to. To bylo tak nějak poslední, co jsem si pamatoval.

Druhý den jsem se vzbudil v cizí posteli, než jsem byl zvyklý. Chvíli mi trvalo, než mi všechno došlo a tak jsem zůstal v šoku, co se mohlo dít. Vylezl jsem z postele, naštěstí celý oblečený a potichu jsem nakoukl do místnosti. Changkyun nikde nebyl, takže jsem byl chvíli zařazený, dokud jsem v kuchyni na stole nenašel papírek.

„Máš tu prášek na bolest hlavy, muselo tě to vážně včera vyřídit. Neboj, nic moc se nestalo. Jsi roztomilý, když spíš. Uvidíme se jindy, musel jsem na chvíli odejít. Omlouvám se za vše.
~ Changkyun

Nervózně jsem četl slovo od slova a snažil jsem se si vzpomenout, co se včerejší noc dělo. Konec konců jsem si skoro nic nepamatoval. Nakonec jsem si prášek zapil, obléknul jsem se a vyrazil jsem zasněženou ulicí domů. Bál jsem se, aby Namjoon nebyl naštvaný, že jsem mu nedal vědět, kde jsem nebo co dělám. Většinou jsme si všechno vždy říkali a měli sme o sobě přehled.

Rychlým krokem jsem se ocitl před domem, bleskurychle jsem nahmatal klíče a otevřel jsem dveře. Ani jsem při odchodu nezaregistroval, kolik hodin bylo, takže jsem nic moc nemohl předvídat. Nakouknul jsem opatrně dovnitř, potichu jsem se vyzul a nakoukl jsem do kuchyně. Namjoon tam seděl a vypadalo to, že je nějaký zamyšlený, ale nejspíš si mě všimnul a tak rychle vstal od stolu. „Jimine, kde jsi byl? Proč si nedal vědět, nebyl si dostupný! Měl jsem strach, i když vím, že už máš věk na ty všechny věci o kolo. Nechtěl bych, aby se ti něco stalo -"

„Hyung, nic se nestalo, neboj. Jen jsem měl pár skleniček vína u kamaráda a byl jsem unavený, usnul jsem tam. Vážně se neboj a promiň za všechny starosti.. " začal jsem vysvětlovat a zklesle jsem se zahleděl do země. On přistoupil ke mně a objal mě. Nic víc neřekl, jenom se potom vrátil a začal sepisovat nějaké papíry.
Já docupital do pokoje, mobil jsem si hodil nabít a potom jsem si vzal větší tričko a tepláky a společně s tím jsem přešel do koupelny. Jakmile jsem se zahlédl v zrcadle, na chvíli jsem celý stuhnul.

Stanuje tu někdo Monsta X? :) 🖤