jealous✔️ | ft.pjm. myg]

|14|

„Jimine, co se s tebou poslední dobou děje? Jsi uzavřený.”

„Nepochopil bys to Hobi.”

„Ale pochopil, jen mluv.”

„Nechci. Nemůžu.”

„Proč?”

„Bylo by všechno ještě horší.”

„Co se stalo Jimine? Však víš, že -”

- „Hyung, prosímtě.. já vím.”

„Tak v čem je problém?”

Nejspíš ve mně.

„Můžeš mě prostě nechat? Taky?
Všechno je v pohodě, já jsem v pohodě, tak co?”

„Není to v pohodě.”

„Je.”

„Žárlíš.”

„Ne.”

„Jo.”

„Ne.”

„Neumíš lhát.”

„Neumíš poslouchat. Jdi.”

„Nikam nejdu. Co to s tebou kurva je Jimine?”

„Hyung proboha, nenuť mě ti to říkat.”

„Co? Proboha ty neumíš bejt upřímnej? Jimine-”

„- líbí se mi Yoongi hyung.”

„...”

„Děláš si srandu?”

„Vypadám snad na to?”

„Jimine..”

„Víš co hyung, tohle nemá cenu.”

Odešel jsem.

On tam jen stál a snažil se to pobrat.

Potom taky odešel.

Zůstal jsem u té školy sám.

A cítil jsem se ještě hůř.

Dorazil jsem domů, celý zničený. Slzy mi tekly jedna za druhou a moje oči byly celé napuchlé od pláče. Měl jsem chuť do něčeho udeřit pěstí, ale přitom jsem se jen schoulil v rohu pokoje a hluboce jsem se rozbrečel.
Začal jsem pociťovat mírnou bolest hlavy a strašnou únavu. Jen tak jsem tak zoufale seděl a cítil jsem se za to, co jsem řekl hrozně. Jakobych od sebe všechny odehnal. Potom bylo slyšet, jak někdo otevřel vchodové dveře. Po pár sekundách nastalo ticho a potom kroky vedly přímo ke dveřím mého pokoje. Otevřely se a v nich byl Namjoon, celý zmatený.
„Proboha Jimine, co se děje? Co tu děláš?”  Rychle ke mně přišel, kleknul si a koukal se mi do obličeje, zatímco já jsem se koukal do země. Chtěl jsem něco říct, ale nešlo to. „Jimine slyšíš mě? Notak, co se děje? Někdo ti něco udělal nebo?”
„Hy-yung.. já jsem jako t-ty, ” popotahoval jsem. Chvíli na mě zmateně koukal, ale potom si mě sevřel do objetí. „Jimine, to je úplně v pohodě.”
Rozbrečel jsem se ještě víc. Poprvé jsem se cítil jako troska.

On už ale neodešel.