jealous✔️ | ft.pjm. myg]

|27|

Nakonec se chýlilo k večeru. Namjoon s Jinem leželi na gauči u televize a já byl v pokoji. Posadil jsem se na parapet u okna a pozoroval jsem zapadající sluníčko. Sníh se lesknul po celém okolí, byl to nádherný pohled. Vzal jsem si knihu, usedl jsem si do mé oblíbené polohy, vzal jsem si deku a začetl jsem se.

❄️

Ráno mě jako vždy vzbudil budík, který ležel na stolku hned vedle mé postele. Unaveně jsem si zývnul a vylezl jsem z vyhřáté peřiny s pejsky. V koupelně jsem si poupravil vlasy a vzhled, načež jsem se převléknul do černého roláku a ryflové bundy. Bylo to prostě jako každé jiné ráno.

Jen co jsem docházel před budovu, stál tam Hobi s Yoongi hyungem. Pozdravili jsme se, ale nebylo to jako vždycky, bylo to hodně jiný.
Černovlásek byl zařazený a až podezíravě na mě koukal. „Ještě že jdeš o trochu dýl, Jakson to tu hrotil zas," mrknul na mě, když si Hobi musel odskočit. „Changkyun má od tebe pěknej cucák na krku," řekl a ironicky se zatvářil. „Cože co?" Vydal jsem ze sebe zmateně. Potom mi to došlo ještě rychleji, než mi stačil odpovědět. „To jak víš, že to má ode mě?" Založil jsem ruce v bok a čekal jsem, co řekne. Chvíli bylo ticho, ale potom se usmál. „Jimine nesnaž se mi lhát, prostě to vím." Hned na to přišel zase Hobi s vřelým úsměvem, takže jsem se zatvářil společně s Yoongim, jakoby se nic nedělo.

Zdálo se, že Changkyun ani ve škole není, protože jsem ho vůbec neviděl, ať už jsem prohledal opravdu jakoukoliv část budovy. Když se vše zdálo marné, vzdal jsem to a silně jsem nad tím přemýšlel. Co to teď vlastně znamená? Čmáral jsem si do sešitu tak dlouho, dokud jsem neslyšel zvonění a rychle jsem se vypaloval ze třídy do šaten. Tam jsem ho taky neviděl, takže jsem usoudil, že dnes nikde nejspíš nebyl. Vzal jsem si kabát a vyrazil jsem do chladných ulic společně s Hobim. „Pamatuješ, jak si byl nervózní, když si tenkrát vešel do třídy?" Zaculil jsem se a stydlivě jsem přikývl. „Nedá se zapomenout hyung. Jenže všechno se mění," povzdechl jsem si. „Měj se, musím jít," dodal jsem na rozcestí a vyrazil jsem doleva, přičemž Hobi doprava. Cesta trvala ještě tak deset minut, dokud jsem se nedostal ke dveřím. Jakmile jsem vešel dovnitř, nikdo tam nebyl, tak jsem usoudil, že je Joon ještě v práci.

19:06

„Halo?"

„Ahoj Jimine."

„Potřebuješ něco?"

„Můžeš se stavit prosím? Potřebuju si s tebou promluvit."

„Je to asi hodně nutný, že?"

„Nevím jak pro tebe, ale pro mě ano."

„Fajn, v kolik se mám stavit?"

„Až budeš chtít."

„Za chvíli jsem tam."

„(zasmání)"

„Musím končit hyung. Zatím."

Bez váhání jsem telefon zandal do kapsy a vydal jsem se ven, kdy z tmavé oblohy padali malé, studené vločky.

Vážně nevím, co jsem to zas vyplodila za shit, ale budu doufat, že tahle taktika, kdy to 25673krát nebudu přepisovat nezkazí děj.
~ I hope, you will like it 🌸

;(