jealous✔️ | ft.pjm. myg]

|29|

Ucítil jsem menší zachvění celým tělem. Trochu jsem se od něj odstrčil a postavil jsem se.

„Changu promiň za ten včerejšek, vážně, ale tohle by nebyl asi zrovna dobrý nápad. Možná bude lepší, když už půjdu nebo.. ”

„Kam prosímtě? Však jsi tu jen chvíli, ještě se posaď. Můžeš o tom alespoň přemýšlet, co ty na to? Byla by tě škoda vidět pořád tak zklamaného, podívej se co s tebou dělá. Já bych tě udělal šťastným.”

„Hyung já si toho vážím.. ale nevím. Prostě je to složitý, chápeš, když já jsem asi vážně už idiot.”

„Nejsi idiot. Prostě si tě nezaslouží. ”

Něco mi říkalo, že mezi těmi dvěma něco není v pohodě. Zrychlil se mi tep při každém doteku, který na mém těle hnědovlasý způsobil. Celý rozhovor mi přišel od toho večera jiný než kdy dřív. Byl jsme celý zmatený. Posedával jsem na gauči a nervózně jsem projížděl sociální sítě, přičemž jsem se s ním snažil alespoň nějak bavit, aby to nevypadalo hloupě. Potom vstal, donesl dva hrnky teplého kakaa a usmál se. Jeho úsměv se mi líbil. Napětí ve mě hořelo jako v krbu v té největší zimě. Nakonec se vše zlepšilo a my se opět bavili, téma šlo trochu stranou.

„Věř mi, že mě to mrzí. Vážně bych ti chtěl nějak pomoct. Chci vidět zase ten tvůj úsměv, který jsi dřív nosil denodenně, dokud nepřišel on.”

„Yoongi?"

„Jo.”

„Changu hele já ti rozumím. Tahle situace je prostě úplně na nic, ale zkus se na to všechno podívat i jinak.”

„Snažím se ti rozumnět. Stejně tak, jak ty si chceš získat jeho, si já chci získat tebe. Už dlouho.”

Trochu jsem se zarazil. Vzpomínám si, že když jsem přišel, tak jsme se nějakým způsobem trošku bavili, ale potom už vůbec nic. On se přidal k Jacksonovi a já se jim vyhýbal, takže nebyla šance. Teď už jsem starší a Jackson je pro mě někdo, koho z celý ho srdce nenávidím. Začal jsem v podstatě přemýšlet, co odpovědět, co dělat.

„Dej mi čas. Já se ti ozvu.”

„Jiminie, na mě se můžeš kdykoliv spolehnout.”

„Ty na mě taky,” dodal jsem a začal jsem se zvedat. Rozloučil jsem se s ním a s opravdu nepříjemným pocitem jsem odcházel od jeho domu. Musím si to nechat uležet v hlavě, vstřebat to, co jsem se dozvěděl a poté uvidím. Třeba se věci změní.

Moc se omlouvám, že skoro měsíc nic nevycházelo, ale má nálada psát mě nějak poslední dny brala obloukem.
Snad se líbí další část. 💌