jealous✔️ | ft.pjm. myg]

|22|

Dnes svítilo sluníčko a sníh se nádherně lesknul. Procházel jsem ulicemi, dokud jsem nezahlédl usměvavého, rudovlasého chlapce. Hned na mě začal mávat a když jsem se přiblížil, mile mě objal. Vážně se skoro vše spravilo, dalo by se říct.
„Tak co, těšíš se?" Kouknul na mě podezíravě a pak mě plácl přes rameno. „Jsem zvědavej na tu knihu," dodal jsem se zamyšlením. „Jenom?" Zastavil se a koukal na mě. Já celý zrudnul a zatahal jsem ho za rukáv, abychom pokračovali v cestě, ale on se začal smát. „Hyuuung, měl jsem být vážně ticho," dodal jsem s trochou uraženosti. Nakonec jsme se prodrali do různých témat, bavili jsme se o všelijakých věcech, dokud jsme nezahlédli hlouček lidí, kteří stáli u centra. Jakmile jsme vcházeli dovnitř, bylo tam poměrně mnohem víc lidí než obvykle. Prodrali jsme se volnými uličkami mezi lidmi, dokud jsme nezahlédli správné místo a hned na to Černovláska společně s ostatními, co tam postávali. Byl tam vyšší muž s Mikrofonem, který koukal do nějakých papírů a nejspíš čekali, než celý úvod začne. Jakmile jsme se dostali ještě o něco blíž, Hobi začal mávat na Yoongiho. Když si ho všimnul, zamával na něj taky, ale potom mě Hobi chytil za kabát a přitáhl mě k němu, abych mu byl také na dohled. Na to se Yoongi usmál, jakoby mě tam čekal. Já začal tikat očima různě po okolí, abych se trochu zbavil nervozity, ale musel jsem si říkat, že on je na tom hůř. Nakonec se ozvalo chrčení mikrofonu, a potom samotný muž.
„Všechny tu vřele zdravím. Vítejte na dnešním trhu knih, které píší zcela obyčejní lidé, kteří se o literaturu a psaní zajímají. Dnes si tu představíme 30 knih, které společně pokřtíme a potom si je zde můžete zakoupit v knihkupectví, které je hned za námi. Můžete se stavit za každým autorem těchto knih, ti jsou samozřejmě hned zde." Pokračoval dál a dál, ale já přestal poslouchat a soustředil jsem se na to, jak se Černovlásek dívá do země, usmívá se a poslouchá. „Min Yoongi s jeho zcela novým výtiskem 'Nedotčený.' Jedná se o román s kriminálním případem zároveň. Doufám, že se poštěstí a přejeme hodně úspěchu, potřást si s ním muž rukou a nadále šli ostatní. Jakmile úvod skončil, lidé se rozešli každý jinam. Někteří do knihkupectví, někteří do obchodů a ostatní z centra. Pár jedinců zašlo i za nimi pro podpis, fotku, nebo popřípadě pokecat. Netušil jsem, že je Yoongi natolik talentovaný, že má vlastní knihy. Hned jsem tahal Hobiho Hyunga za bundu, aby šel semnou do knihkupectví, že tu knihu musím mít, ale než jsme se tam dostali, všechny jeho knihy už byly fuč. Nakonec jsme se vrátili zpátky za Yoongim, který vypadal opravdu v dobré náladě. Bavil se s Hobim a já stál kousek vedle nich a hleděl jsem do mobilu. Potom jsem uslyšel své jméno a tak jsem se na ně zmateně podíval. „Tak ty jsi slušně mimo, nad čím přemýšlíš?" kouknul na mě podezíravě a snažil se mi nakouknout, co mám na displeji, ale telefon jsem si vložil do kapsy a dělal jsem, že jsem ho neslyšel. „Hm?"
„To ti je ten telefon důležitější než já, jo?" Pokoušel Černovlásek a já se snažil zadržet dech, abych nezrudnul ještě víc. Potom jsem zmateně koukal všude okolo sebe a nakonec jsem ze sebe dostal to, že mi jen někdo psal. Hobi se s širokým úsměvem podíval na Černovláska a já si začal mnout ruce. „Mám hlad, stavíme se někam," řekl Hobi nakonec, čapl nás oba dva za rukávy a tahal nás k nejbližší restauraci s jídlem.