Invasion of the Moonstone

*1*

*Harry*

Ranní budík poskakující vedle mé postele mě probudil z velice zajímavého snu. Zdálo se mi, že se odnikud zjevily rakety, které mi čirou náhodou připomínaly banány, a kompletně zničili New York. Možná jsem paranoidní, ale mám pocit, že se něco podobného může stát. Můj nadlidský šestý smysl je v pozoru a to mě znervózňuje snad nejvíce. Jelikož je ráno a já se musím nachystat na výpravu do školy, rozhodnu se tomu nevěnovat přílišnou pozornost. Naprosto automaticky vykonám ranní hygienu a připravím si nějakou snídani, abych do oběda neumřel hlady. Protože mi od snu pořád v hlavě visela podobnost raket s jistým ovocem, bylo rozhodnuto, jaké smoothie to bude dneska. Ano přesně tak, žluté.

Pil jsem ho s velkou nechutí. Povedlo se mi totiž vytvořit něco, co mělo barvu něco mezi brčálem a žumpou. Chuťovka. Přehodil jsem si batoh přes ramena a trochu pevněji utáhl, aby mi úplně nepadal ze zad až někam na zadek a vydal se do třídy, kde budu muset přetrpět dvě hodiny práva. Nikdy jsem si nemyslel, že je nudné. Právě naopak, ale naše profesorka má asi nějakou super schopnost a dokáže znechutit i tak zajímavý předmět. Konečně jsem se dostal do místnosti, která se za pár minut stane mučícím nástrojem a sedl si vedle svých dvou nejlepších kamarádů. Nevím, co bych bez nich na těchto zpropadených hodinách dělal. Naštěstí to uteklo celkem rychle a blížila se poslední hodina. Ta byla však narušena důležitým hlášením.

Ředitel školy nám oznámil, že největší město Spojených států bylo zničeno. Vydal pokyn všem žákům k okamžitému navrácení na studijní kolej a vyčkávat na další instrukce. Liam s Edem se na sebe vyděšeně podívali a pak obrátili svůj pohled mým směrem. Asi čekali, že budu stejně vyděšený jako oni, ale já byl spíš vyvedený z míry. Vážně se splnilo to, co se odehrávalo v mém snu? Přivolal jsem to snad? Musel jsem se vymotat z těchto myšlenek a začít přemýšlet nad tím, jak přežít. Popadl jsem ty dva a vyběhl ze třídy jako tryskové letadlo zpět na kolej. Jakmile jsem za sebou zavřel dveře, vzal jsem do rukou telefon a začal obvolávat různé stavařské organizace. Objednal jsem si obrovské množství plechových trámů a podobných věcí.

Ti dva na mě pořád jen zírali a snažili se zjistit, co mám v plánu. Vysvětlení však muselo počkat. Nejprve jsem potřeboval obstarat bezpečí a palebnou sílu. Díky mým známostem ve vládě a armádě jsem se domluvil na donášce potřebných prostředků k přežití. Když bylo i toto hotové, konečně jsem jim vysvětlil, co mám v plánu. Řekl jsem jim, aby si zabalili své věci a jdou za mnou do sklepních prostor, o kterých jsem věděl díky řediteli školy. Obhlédl jsem si terén a analyzoval části, které je nutné zabarykádovat tak, aby sem nevnikl žádný nepřítel a byl odolný proti bombardování. Potřebný materiál by měl dorazit předpokládám tak večer a to mi dávalo dostatek času na to, vystěhovat naprosto přebytečné věci, které jen zabírají volný prostor, jenž mohu využít na skladovaní jiných předmětů.

Liam s Edem byli velmi nápomocni a díky tomu nám šla práce od ruky a byla hotová dříve, než jsem očekával. Zbývala nám asi hodina do oficiální mobilizace armády. Rozhodl jsem se tedy si promluvit s hlavou školy. Souhlasil s tím, co jsem mu přednesl za návrh. Rozhlásil to po univerzitě a my se tak dali zpět do budování pevnosti. Jen co dorazila zásilka, kterou jsem zajistil, zapojila se celá instituce do práce. Trvalo to několik dní, přesněji dva a půl, a bylo hotovo. Budova zvenčí vypadala jako každá druhá. Nebylo poznat, že je obrněná skrz na skrz. V podzemí jsme se rozhodli pracovat dál a pomocí hloubících zařízení zvětšovaly prostory úkrytu. Zrovna jsem stál na štaflích a snažil se utáhnout jeden neposedný popruh u kokové konstrukce, která měla sloužit jako jedno z úložišť zbraní, když se ozval můj šestý smysl. Jsou tady.

*Louis*

Už od časného rána jsem nervózně pochodoval sem a tam po svém paláci. Má černá róba se stříbrnými ornamenty za mnou vlála jako když se ve stavu bez tíže vznášíte po území Moonstonu i s myšlenkou, že vás může cokoliv zabít během vteřiny. Vesmírní žraloci zde byli totiž naprosto běžní. Musím co nejrychleji obstarat nové území pro můj lid. Jsem přeci nejstarší syn zesnulého krále a královny, mých nebohých rodičů, a nemohu veškeré povinnosti jen tak hodit na krk Lottie. Potřebujeme co nejrychleji najít nové území, aby naše království mohlo nadále už jen vzkvétat. Zastavil jsem své zběsilé pobíhání a rozhodným krokem si to zamířil rovnou k našim neviditelným vesmírným lodím.

Hlavní rytíř všech jednotek vyčkával na stejném místě jako obvykle, neboť nebezpečí mohlo přijít každou chvílí, a proto bylo dobré být připraven vždy a na všechno. Mávnutím ruky jsem ho pozdravil a on mi gesto oplatil i s nepatrnou poklonou. Vždyť jsem přece jen král. ,,Máte půl hodiny na přípravu. Poté odlétáme na planetu Zemi. Tamější podmínky jsou pro nás nejziskovější," vysvětlil jsem svému válečnému zástupci a s čistým svědomím nastoupil do svého osobního plavidla. Během chvíle už jsem z prosklené části mého prozatímního domova pozoroval obíhající družice a asteroidy, které jsme potkávali. Ani černá díra mě nevyvedla z míry. Ty jsme zvládali ovládnout už celá staletí. Cestou kolem odvrácené strany měsíce bylo ale k vidění něco neobvyklého.

Blízko americké vlajky se potulovala jakási slizká, hnědá existence. Už teď jsem věděl, že to monstrum nechci nikdy potkat... I na tu vzdálenost jsem dokázal rozeznat obrovskou pusu příšery, s kterou by vám mohla prokecat díru do hlavy a oči dychtící po krvi a penězích. Nehty na rukou měla dlouhé snad metr a vážně usilovně jsem se snažil potlačit myšlenku, jak může s takovými pazoury vykonávat svoji potřebu... A silně pochybuji, že by příšera jako ona zvracela duhu a produkovala skittles. Byl jsem rád, když ta obluda konečně zmizela z mého zorného pole. Oklepal jsem se a ani nezaznamenal, že už jsme téměř dorazili na místo určení. Chvíli nám dalo zabrat najít správné místo, ale nakonec jsme mohli začít s bombardací všeho druhu.

Od banánových raket přes donuty a řidítka kol nalezených od našich předků, po bomby o síle té atomové. A New York vypadal jako vhodné místo na to, započít změnu jejich vlády. Naše přesila byla vidět už od samého začátku a pozemšťané neměli jedinou šanci odvrátit náš útok. A tak slavný New York padl. A další zastávka v dobývání Země se stane... Počkejte chviličku, musím si přenastavit svůj systém Trion, bude Los Angeles. Perfektní cíl na to, udělit lidstvu další ránu pěstí.

Ahoj, všichni.

Vítám Vás u první kapitoly mého příběhu. Čekala jsem dlouho, abych jej mohla konečně zveřejňovat, kvůli důvodům uvedených již v prologu. Navíc moje úžasná společnice CzLarrieStylinson je zaneprázdněná mnohem více než já. Pár dílů mám předepsaných, ale není jich zdaleka tolik, kolik bych chtěla. Taky Vás chci upozornit, že tento příběh nebude extrémně dlouhý.

Budu moc ráda za Vaši zpětnou vazbu a samozřejmě mě zajímá, jak jste prožili a přežili koronavirovou situaci. Snad se uvidíme u další kapitoly.

Black lives matter! VeaStylinson