Invasion of the Moonstone

*12*

Harry

Rychle jsem spěchal do pevnosti, kde musím všechno zařídit. Nebylo to tak snadné, jak by si někdo mohl myslet. Nejdříve jsem musel svolat poradu všech důležitých zástupců z mé strany, kde nesměl chybět Ed ani Liam. Jelikož nikdo nevěděl, co se děje, byli všichni poměrně zmatení. Musel jsem je několikrát seřvat, aby byli potichu, než jsem mohl začít mluvit. ,,Podívejte, mám nové zprávy. Zítra v poledne proběhne mírová schůzka s těmi tvory. Dnes jsem se setkal s jedním z nich a než budete vyšilovat, tak nebyl ozbrojený a já ano. Nechtěl mě zabít, tudíž jsem k tomu neměl důvod ani já a mohl si s ním v klidu promluvit. Prosím, teď nechte přednášky stranou a soustřeďme se na hlavní cíl této porady." okřikl jsem je, když začali odbíhat od tématu.

,,Děkuji," vydechl jsem, když se všichni uklidnili a já tak mohl pokračovat. ,,Dozvěděl jsem se, že jsme podle nich začali útok my, což je v podstatě nemožné, protože jsme ani nevěděli, že existují a to jsem mu jasně vysvětlil, ale moc účinek to nemělo. Napadlo mě, že bychom se mohli na vlastní oči podívat, co je to zač a zda opravdu mluví pravdu. Chtěl jsem to provést v tichosti, ale trval na mírovém setkání, takže se hlaste ti, kteří chtějí jít se mnou." rozhlédl jsem se po místnosti a spočítal zvednuté ruce, mezi kterými nesměly chybět ani ty mých přátel. Koneckonců ti by stejně jít museli, když jsou mí nejdůležitější zástupci. ,,Dobrá, to bychom měli. Teď je třeba zařídit, aby nedošlo k nějakému překvapení a narušení oné schůzky," začal jsem udávat pokyny k tomu, jak to musí všechno proběhnout a jaká opatření připravit, než jsem se odebral do své ložnice.

Přemýšlel jsem o Louisovi, jakmile jsem si lehl do postele s úmyslem se pořádně vyspat. Jak asi vezme fakt, že jsem vůdce protistrany, proti které celou dobu bojuje? Bude zklamaný nebo snad naštvaný? Upřímně jsem se bál zítřejšího dne a hlavně jeho reakce. Děsil jsem se toho, že by mě už nikdy nechtěl vidět. Jen ta myšlenka mi vlévala do srdce obří strach a smutek, i když jsem ho vlastně pořádně nepoznal mimo sny. Po několika hodinovém převalování se v posteli, jsem konečně dokázal usnout a setkat se s jeho obrazem i mimo realitu. Dnešní noc však působil poměrně smutně a vystresovaně, ale já na tom nebyl o mnoho lépe. Za celou dobu jsme si neřekli ani půl slova a jen vedle sebe seděli na lavičce.

Ráno mě ze snění vytrhl zvuk budíku, který jsem měl nastavený, abych náhodou nezaspal a měl čas na přípravu. Mé první kroky vedly přímo do sprchy, abych se trochu uvolnil a nebyl tak strašně napjatý. Moc to nepomohlo, ale to už je vedlejší. Po vykonání potřebné hygieny jsem na sebe natáhl tmavé oblečení, které nosím snad pořád, ale nikdy ne ven když jdu na své místo. Taky jsem nezapomněl na masku, která byla jiná, než ta včerejší. Lišila se úplně od všech, aby bylo vidět, že ten, kdo ji nosí, je vůdce. Bylo asi půl hodiny před polednem, když jsem ji už měl pořádně nasazenou a čekal na to, až budeme moci vyrazit.

Louis

Nebylo těžké všechny přípravy nachystat a ještě se pojistit, že se nic nepokazí. Rozhodně jsem neplánoval tam přijít bez náhradního plánu, kdyby se něco pokazilo. Nechci mít na svědomí smrt svých přátel i svou vlastí jen kvůli tomu, že by se lidská rasa rozhodla nás podvést. Vždycky je lepší mít pojistku, než pak litovat. Věřil jsem Harrymu, i když to bylo bláhové a urychlené, jelikož jsem ho moc neznal, ale z nějakého důvodu jsem věděl, že by mi neublížil. Nad tou myšlenkou jsem se musel pousmát, ale úsměv mi hned opadl, když jsem si uvědomil jistý fakt. Harry přeci neví, že jsem princem, který v podstatě tu válku začal, protože naše království bylo zničeno. Od té doby na mé tváři panoval smutek.

Nechtěl jsem, aby mě nenáviděl. Svým způsobem jsem ho měl rád, ne-li snad miloval, i přestože jsem tomu dlouho odolával a nechtěl si to připustit. Zničilo by mě, kdyby mě nesnášel. Musel jsem zatřást hlavou nad svými myšlenkami a radši jsem se odebral do své lože. Už jsem se nemusel zabývat ničím jiným, než jen klidným spánkem, který po chvíli taky přišel, ale ani v něm jsem nedokázal skrýt svůj smutek. Tak moc jsem si chtěl s Harrym zase povídat, ale neodhodlal jsem se promluvit a on také jen mlčel. Takhle to šlo až do ranních hodin, kdy mě služebnictvo probudilo nepříjemnými ranními paprsky, které mi svítily do obličeje. Horší probuzení snad neznám, i když to je nejspíš lež. 

Protože se jednalo o diplomatickou schůzi, nechtěl jsem působit jako nějaký špinavý pobuda, takže mým prvním krokem se stala pořádná koupel. Vždycky mě dokázala přivést na jiné myšlenky, ale dnešní den byl výjimka. Má mysl i tělo bylo ve velkém stresu z dnešních plánů a toho, jak tohle všechno Harry vezme. Neměl jsem ale čas se zabývat svými myšlenkami, musel jsem se urychleně připravit. S pomocí mých sluhů jsem na sebe oblékl tradiční oblečení našich urozených vrstev, které se lišilo od našeho typického snad jen stříbrným pláštěm a nechal si přinést svou korunu, kterou jsem měl nejradši, byť jsem měl nosit tu po otci, která byla i korunovačním klenotem, avšak nikdy nebyla pohodlná. 

Po shlédnutí se v zrcadle, které bylo velké jako celá místnost, jsem měl namířeno za svými přáteli, abych se ujistil, že je všechno tak, jak má být a nejsou žádná překvapení. Proběhla poslední kontrola našich plánů a taky plavidla, které se dnes vydá společně se mnou a členy velitele z pozemské rasy na výpravu do mé rodné země, neboli na Měsíc. Tak hrozně moc jsem se těšil na to, že znovu uvidím svou jedinou sestřičku po tak dlouhé době. 

Ahoj, všichni.

Další díl je tu po delší odmlce. Snad mě nikdo neukamenujete. Měla jsem moc práce a málo času pro sebe, natož na psaní. Ale už je tu další díl, takže doufám, že se líbil.

VeaStylinson💚💙❤️