Invasion of the Moonstone

Epilog

Léta ubíhala a obě obyvatelstva se naučila žít pospolu. Na Zemi panovala mírumilovná atmosféra a matka příroda nebyla nikdy krásnější. Celá planeta neskutečně prosperovala a všechno bylo přesně tak, jak si všichni dlouhé roky přáli. Žádné boje, strach ani smrt. Neobjevily se žádné nepokoje, jelikož měli všichni stejná práva a povinnosti. Nikdo nemohl nikomu nic závidět. Co více si přát.

I v královském paláci vládl klid a mír. Tedy spíše láska a jen láska. Stále mladý královský pár neustále přetékal jen láskou a štěstím. U nich neexistovaly hádky nebo neshody. Každý by jim mohl závidět, jak dokonalý mají vztah a manželství. Zrovna seděli na rozlehlé zahradě, kterou si tady nechali vybudovat a tak stejně altánek, kde se poprvé střetli. Ani jeden z nich na ten den nezapomene. Jak by taky mohli, když našli svou lásku i v realitě, ne jen ve světě snění. Mladík se zelenýma očima klidně seděl na kamenné lavičce, zatímco hladil svého menšího manžela po zádech, který mu seděl v klíně. 

Ostatně by jej nenechal sedět jinde. Rozhodně ne na tom tvrdém, na to si modroočko zasloužil mnohem víc. Byl by pro něj ochotný ukrást samotné slunce, aby byla jeho láska šťastná. Tak moc ho miloval. Často přemýšlel o své rodině a se smutkem na ně vzpomínal, stejně tak jako druhý chlapec. Avšak tady byli jeden pro druhého a na ničem jiném jim nezáleželo. Vůbec nic jim v životě nechybělo. Tedy alespoň zatím. 

Zatímco byl vyšší z nich ponořen do svých myšlenek, jeho manžel byl trochu nervózní. Pár dnů před Harrym uchovával tajemství, jelikož se bál jeho reakce. Věděl však, že to nemůže skrývat donekonečna. Ještě chvíli sbíral odvahu, než se podíval na jeho dokonalou tvář a přejel přes ní prsty. To přilákalo pozornost jejího majitele, jenž nezabránil úsměvu při pohledu do jeho očí. 

,,Harry, jsem těhotný," vysoukal ze sebe s neuvěřitelnou nervozitou, která okamžitě zmizela, jakmile viděl šťastný úsměv svého drahého partnera.

Ahoj, všichni!

Tak jo, oficiální konec je tady. Ať už si to budu chtít přiznat nebo ne, bude mi ten příběh chybět. Strávila jsem u něj nespočetně množství času a bojovala za něj ať to stojí, co to stojí. Sice bych jej mohla nenávidět, protože kvůli němu skončilo jedno z mých přátelství, ale není to tak. Nemohla bych jej nenávidět. Prostě jen ten člověk neměl být v mém životě a díky tomuto jsem to zjistila dříve, než všichni mysleli.

Každopádně zpátky ke konci. Musím moc poděkovat  Kikinka-M za její vytrvalé čtení. Moc děkuji, že si to dokázala číst i s tím, že to mělo velké pauzy mezi kapitolami. Jsem vděčná všem, kteří si onen příběh přečetli a obdarovali jej hvězdičkami.

Tak já už se s Vámi loučím a doufám, že se společně uvidíme i u nějakého dalšího z mých praštěných výmyslů.

Love you all! ❤️

VeaStylinson❤️💙💚