Invasion of the Moonstone

*13*

Harry

Jakmile čas ukazoval pravé poledne, mí lidé byli už nastoupeni u určeného altánku, který mi vždy sloužil jako únik od války a tomu podobných věcí. Když se nad tím tak zamyslím, bylo to perfektní místo na uskutečnění prvního mírového seskupení. Je tady nádherný výhled na okolní svět a všechny krásy našeho světa a hlavně příjemná atmosféra, která jen podporovala klid a usmíření. Lépe se sejít na takovémto místě, než na nějaké pustině, kde není skoro nic a panuje tam tma a depresivní závan války, kterou se snažíme ukončit. Všichni jsme napjatě čekali na příchod našich snad bývalých protivníků, kteří si dávali načas. Já byl ještě schovaný za svými lidmi a pod maskou, aby nikdo neviděl mou osobu, což bylo poměrně těžké, když jsem vyšší než všichni z přítomných, ale lavička poskytla možnost skvělého krytí, když jsem se na ni posadil.

Konečně jsme po několika minutách zaslechli kroky, které značily, že se někdo blíží. Samozřejmě jsme byli všichni ve střehu, kdyby náhodou chtěli zaútočit, ale nikdo z nich neměl zbraně v rukou, tak jsem rozkázal složil zbraně, aby si nemysleli, že chceme útočit my a necítili se ohroženi. Přišla k nám skupinka s podobným počtem jako ta naše a jejich vůdce stál za nimi. Nikde jsem neviděl Louise, což mě dosti mrzelo, ale asi mu panovník nedovolil se zúčastnit. Vstal jsem z lavičky a zpříma stál za svými lidmi. ,,Dobré poledne, vážení," promluvil nějaký muž snědší pleti a tmavě černými vlasy. Zřejmě byl mluvčí, nebo se rozhodl převzít iniciativu, když jejich princ se k tomu neměl.

Všiml jsem si, že se Liam nějak podivně ošil a nebyl ve své kůži, proto jsem mu položil ruku na rameno, abych mu dal trochu podpory. ,,Jak jistě všichni víte, sešli jsme se dnes za účelem ukončení této dlouhé války. Jmenuji se Zayn a jsem rádcem našeho veličenstva." představil se a můj nejlepší přítel sebou škubl. Co to s ním bylo? ,,Vítejte, mé jméno je Ed a jsem jedna z pravých ruk našeho velitele. Všichni upřímně doufáme, že se podaří dnešním dnem postoupit kupředu k vysněnému míru." ujal se slova můj druhý nejlepší kamarád. ,,Ze srdce doufám, že se tak stane. Teď bych Vám rád představil našeho ctěného prince, Louise Williama Tomlinsona," dokončil větu a mně se zatočil svět, když jsem v něm poznal svého Louise. 

Opravdu je to tak, jak si teď myslím? Nešálí mě snad zrak? Tak tohle ještě bude zábava. ,,Těší mě, Vaše výsosti. Dovolte, abych Vám představil našeho vůdce, Harryho Edwarda Stylese," ani jsem nestihl nic říct, protože už stejně bylo pozdě a já musel vylézt z poza svých lidí. Bylo vidět, že Louis nad něčím uvažoval, protože mírně nakrčil čelo. To ještě nevěděl, co přijde, když si sundám masku, což jsem během chvilky taky udělal a prohrábl si svoje dlouhé kadeře. ,,Rád tě vidím, Louis," řekl jsem prostě se širokým úsměvem, který ukázal na svět mé jamky ve tvářích.

Louis

Stál jsem tam jako opařený a nevěděl, zda je to jen sen a nebo skutečnost. Až popostrčení mého blonďatého rytíře mě přivedlo do reality. Bylo mi jasné, že se na mě Niall i Zayn vševědoucně šklebí, protože moc dobře vědí, kdo je mladík stojící naproti mně. ,,Zdravím tě, Harry. Nezmínil ses mi, že velíš lidem na Zemi," zahájil jsem naši debatu poměrně jasnou otázkou. ,,Taky ses mi nezmínil, že jsi Princem," uchechtl se, ale bylo vidět, že to nebylo myšleno vůbec zle. ,,Asi jsme si rovni," rozhodl jsem a mírně se usmál. Stále jsem si držel svou profesionální tvář, i když jsem ho tak moc chtěl obejmout. ,,Ano jsme, ale teď ke skutečnosti, proč tady stojíme," jeho tvář nabrala na vážnosti. 

,,V skutku přejděme k tomu, jak to bude probíhat. Jak jsem již slíbil, je vše připraveno pro naši cestu. Ocenil bych, kdyby se zúčastnili jen nejdůležitější členové z tvého světa a neozbrojeni. Mí muži budou také beze zbraní a je zaručena cesta tam i zpět bez bojů, i kdyby se to vyvíjelo špatným směrem. Stačí Váš pokyn a můžeme vyrazit," ukončil jsem svou řeč a čekal na odezvu z jejich strany. ,,Dobrá, tihle dva pojedou se mnou, zbytek mužů zůstává zde i se zbraněmi a maskami taktéž. Jinak jsme připraveni na cestu," rozhodl v rychlosti kudrnatý vůdce s mechovýma očima. Kývl jsem směrem na Zayna, který pomocí našeho systému Trion přivolal loď, jenž přistála hned vedle nás. 

Na palubu jsem se vydal jako první, jelikož jsem princ a Harry kráčel po mém boku. Za námi pokračovali dva pozemšťané z Harryho strany a nakonec mí dva kamarádi na život a na smrt. Usadil jsem se do svého křesla, které bylo odděleno od všechno ostatních. Takto to bylo od samého počátku, jen nyní se to o trochu lišilo. Vedle mého křesla stálo ještě jedno, jež bylo určeno pro vůdce protistrany, tudíž Harryho. Jen co se všichni usadili na svá určená místa, mohla naše cesta započnout. Z důvodu vzdálenosti naší cílové destinace, které bychom měli dosáhnout za přibližné dvě hodiny, jsem upozornil posádku na možná nebezpečí a taky na to, že se odeberu s Harrym do mé kajuty dohodnout podmínky společného míru osamotě, než je předneseme veřejně, když se všechno úspěšně vydaří.

Pokynul jsem svému společníkovi, aby mě následoval a ignoroval vševědoucné pohledy svých poddaných. Konečně jsem mohl úlevně vydechnout, když se za mými zády zavřely dveře. ,,Prosím, chovej se tu jako doma," vlídně jsem se usmál na kudrnku, který si všechno prohlížel. ,,Děkuji, Lou," vykouzlil svůj odzbrojující úsměv, kterému by podlehl i samotný Bůh. Než jsem se nadál, byl jsem uvězněn v jeho pevném sevření, ze kterého nebylo úniku. Ne, že bych uniknout snad chtěl. O tomhle jsem snil až moc dlouho, abych ho od sebe odehnal. Nesměle jsem kolem jeho těla obmotal ruce a tím mu objetí opětoval. Nakonec jsem ho usadil na svou druhou polovinu postele a společnými silami vymýšleli všechny důležité detaily k dosažení našeho cíle, po kterém jsme oba tak toužili. 

Ahoj, všichni.

Dneska už druhá kapitola a prozradím Vám, že není ani poslední. Dokázala jsem nějakým zázrakem celý příběh za dnešní den dopsat, takže můžete očekávat nedaleký konec. ❤️

VeaStylinson💙💚❤️