Invasion of the Moonstone

*10*

*Harry*

Nevěděl jsem, jak se sem ten tvor dostal, ale nemohl jsem riskovat, že by zaútočil jako první, tak jsem měl pro jistotu ruku na zbrani, jen jako pojistku. Nevypadalo to, že je nějak ozbrojen, což bylo neobvyklé. Nechtěl jsem útočit bez důvodu. Nejsem bezcitná bestie, která zabíjí na počkaní. Rozhodl jsem se zjistit, co to je zač a co tady dělá. ,,Hej, ty tam. Otoč se!" houkl jsem na něj trochu hlasitěji, protože mě nemusel slyšet. Jeho reakce byla dosti zajímavá. Dostalo se mi jen hlasitého vypísknutí, které bylo na hladině ženského hlasu a odhození jakéhosi sešitu na zem. Ten tvor se urychleně otočil a mně se snad zastavilo srdce. 

Vždyť je to on! Ten, který mě každou noc provází mými sny a nedá mi v klidu spát. Vidím ho v každém člověku a na každém rohu. Je tou první věcí, která mi přijde na mysl hned ráno a taky ta poslední, než ulehnu do postele. Je v reálném životě ještě krásnější, než ve světě snů. Jediným rozdílem byly jeho oči. Nebyly to ty zářivě modré, které jsem vídal pořád, ale byly rudé. Jako tehdy, když se mi o něm zdálo poprvé. Jeho oblečení se vůbec nelišilo od toho, co měl dnes v noci na sobě v říši snů a tužeb. Dokázal jsem na něj jen zírat a nezmohl se vůbec na jediné slovo. ,,Budeš na mě jen tak zírat, nebo mě zabiješ?" vyrušil mě jeho kouzelný hlas z myšlenek a slintání z jeho osoby.

Trochu jsem se zarazil, když to řekl a proč to řekl, ale pak jsem si uvědomil, že mám stále masku a ruku na zbrani. ,,Máš v úmyslu zabít ty mě?" zeptal jsem se a naklonil zvědavě hlavu na stranu. Z jeho strany se mi dostalo jen pokroucení nesouhlasně hlavou.  ,,V tom případě nemám důvod ti ublížit," řekl jsem něžným hlasem a dal ruku ze své zbraně pryč. Přešel jsem blíž k němu a zvedl onen sešit ze země. Byl otevřený a rýsoval se na něm portrét. Můj portrét. Že by měl ty sny taky? Nebo mě odhalil jako vůdce? ,,Kdo je to?" zeptal jsem se a ukázal jsem na kresbu. Snažil jsem se zachovat klidnou hlavu. 

*Louis*

Opravdu mě ten člověk vyděsil. Myslel jsem si, že mě hned zabije, ale on to neudělal. Zajímalo mě proč. A taky to, z jakého důvodu mi nepřišel nebezpečný a povědomý. Musel jsem stoprocentně nabrat červenou barvu ve tvářích, když ukázal na obraz, který jsem maloval. Právě jsem měl příležitost navázat kontakt a možná přátelství s člověkem a ukončit tohle peklo na zemi, čehož se nehodlám vzdát. ,,Je to jeden mladík, o kterém se mi zdá už neskutečně dlouho." odpověděl jsem trochu stydlivě a převzal si od něj svůj blok. Nic na to neřekl, jen tam tak stál a mně bylo celkem líto, že nebyl společenský a nejspíš se mi nepodaří tohle ukončit. Rozhodně jsem nečekal, že si sundá masku v přítomnosti nepřítele, ale překvapil mě. 

To se ale nevyrovnalo tomu šoku, když jsem zahlédl jeho tvář. Zdá se mi to? Je skutečný? Jak je to možné, opravdu se to děje? Tolik nevyřčených otázek mi kolovalo hlavou. Nezmohl jsem se na slovo. Byl ještě víc dokonalý, než při našich setkáních. Obdivoval jsem jeho rysy, které byly výraznější než kdy dřív a pohled mi padl na oči, které byly opravdu tak zářivé, že by osvětlily všechny temné kouty vesmíru. ,,Myslím, že se ti zdálo o mně. " usmál se stále neznámý mladík a ukázal světu tak své jamky. Jestli mi netekla slina, tak teď už jo. ,,Nejsi jediný, komu se zdály sny. Pokaždé, když jsem usl, objevil ses v mých snech. Nevěřil jsem, že jsi skutečný, ale zmýlil jsem se. Existuješ," vydechl okouzleně kudrnáč a dlaň položil na mou tvář. 

Byl to tak neznámý a vroucí pocit, který se mi rozlil po těle, když se mně dotkl. Sotva jsem stál na svých nohou. ,,Taky jsem nevěřil, že bys mohl být skutečný." odpověděl jsem mu a svou ruku položil na jeho dlaň. ,,Ani nevíš, jak moc jsem každý den toužil o tomhle okamžiku." přiblížil se ke mně trochu blíž, takže jsme se téměř dotýkali hruděmi. ,,Nemáš tušení, že o tom stejném jsem snil taktéž," nemohl jsem zabránit šťastnému úsměvu. Tolik jsem si přál, aby se tohle stalo a teď je to tady. Vesmír mě vyslyšel! Musím přiznat, že se mi na chvíli zastavilo srdce, když se přiblížil svými rty k těm mým a lapil je v něžném polibku. V ten okamžik jsem věděl, že tohle nechci zažít naposledy a že tenhle pozemšťan musí být mým.

Ahoj, všichni.

Omlouvám se, že vydání toho dílu trvalo. Mohla bych si vymyslet nějakou cool omluvu, ale prostě a jednoduše jsem na to zapomněla. 🤦‍♀️ Nicméně je tady, tak snad to nevadí.

VeaStylinson 💚💙❤️