Invasion of the Moonstone

*16*

Harry

Nervózně jsem postával na místě a svůj rozkousaný ret drtil dál mezi zuby. Strašně jsem se bál jeho odpovědi. V místnosti panovalo hrobové ticho, aby nikdo nepřeslechl odpověď jeho veličenstva. Přešlapoval jsem z místa na místo jako pes a začínal více a více věřit v zápornou reakci. Z Louiho pohledu nešlo vyčíst nic jiného, než čiré překvapení a šok. Asi bych se zachoval stejně v jeho situaci, ale to ticho mě zabíjelo. Potřeboval jsem buď odpověď a nebo zmizet. Z ničeho nic jakoby se probudil z toho šoku a slané kapky si razily cestu po jeho tvářích, až na nich zanechávaly potůčky. Nevěděl jsem, jak na to reagovat, ale rozhodně jsem ho nechtěl rozplakat. 

Chvíli byl ještě zticha, než si setřel mokré tváře a pohlédl mi do očí, které byly pořád plné strachu z odmítnutí. ,,Ano," prostá jednoslovní odpověď, která ze mně dokázala udělat nejšťastnějšího člověka pod sluncem. Ihned jsem si to dokonalé stvoření přitáhl do objetí. Byl bych mu dal i polibek, kdyby to nebylo příliš troufalé před tak početným publikem. Koutkem oka jsem spatřil Liama, který byl snad ještě víc šťastný než já. Po jeho následujícím činu jsem pochopil proč. Přitáhl si do polibku černovlasého chlapce, který patřil do řad modrookého bruneta v mém náručí, který ty dva taktéž pozoroval se širokým úsměvem. Přeci jen se nám povedlo dosáhnout míru.

***

Uběhlo již pár velice nabytých měsíců. Konkrétně to byly přesně čtyři. Mírová smlouva byla sepsána a lidé se konečně mohli přesunout z jediné bezpečné budovy v okolí i na povrch. Naši noví spojenci se taktéž z Měsíce přesunuli na naši planetu a započala smluvená spolupráce. Zemi se pomalu a jistě vracela původní zeleň a její krása. Ačkoliv se za tak krátkou dobu stalo nespočet důležitých věcí, dnešní den byl úplně ten nejdůležitější. Jak pro mne, tak pro celou populaci. Za pár minut už na život nebudu sám. Už nikdy. Po mém boku bude velice nádherná a dokonalá osoba, na kterou jsem tak dlouho čekal. Avšak nebudeme jediní, kdo oslaví svou lásku ve stejný den.

Liam a Zayn tento okamžik budou prožívat s námi. Jsou perfektním příkladem do budoucích let našeho soužití. Budou oficiálně prvním manželským párem, ve kterém figuruje člověk a obyvatel Měsíce. Náš sňatek s Louisem to být nemůže, jelikož já jsem jen z poloviny člověk. Mám lidského otce, ale má matka byla královna Diamantového milénia. Všechno mi to podrobně vysvětlila v dopise, který po sobě zanechala. Kdysi byla pod měsíčním povrchem dvě království. Stříbrné milénium a Zlaté milénium. Byla vládkyní právě toho zlatého. Převzala vládu opravdu v nízkém věku, ale byla v tom vynikající. Celá staletí panovalo mezi královstvími příměří, až do doby, kdy si Louisův otec, tudíž král druhého panství, nárokoval mou matku jako manželku. 

Odmítla jakoukoliv možnost s ním sdílet jedinou rodinu, jelikož byl nesmírně krutý. Poslal ji zabít, protože neunesl odmítnutí. Neměla žádnou jinou možnost, než utéct pryč. Přesněji na Zemi. Žila celá staletí v utajení, aby ji nikdy nepoznal, zatímco král si vzal za ženu nejvýše postavenou šlechtičnu právě z jejího impéria a téměř násilím spojil obě monarchie do jediné. Pojmenoval ji Diamantové milénium a nechal vymazat skoro všechny záznamy o tom, že kdy nějaká dvě království byla. Nechal si jen jediný obraz mé matky, který ukrýval. Jelikož se tohle všechno neobešlo bez krutostí, celému lidu se změnily oči na krvavě rudé, místo modrých a zelených.

Přesně podle toho můžeme poznat, kdo patřil do kterého hrabství. Ne, že by se to teď řešilo. Stejně obě říše budou spojeny v jednu, ale tentokráte láskou, nikoliv utlačováním a vraždami. Louis tomu nechtěl zprvu uvěřit, ale nakonec uznal, že na tom muselo být aspoň trochu pravdy, jelikož existovaly pověry a legendy o tom, proč mají rudé oči. Když už jsme u Louise, za chvíli by měl projít těmi obrovskými dveřmi, jenž vedou do obřadního sálu. Vlastně nejen Louis. Půjde společně se Zaynem, na kterého čekal můj nejlepší přítel pár centimetrů vedle mně. Sálem se ozvala ona hudba, díky které se všichni přítomni postavili a ohlédli se ke dveřím. Oba dva tam stáli v celé své kráse, než se pomalu rozešli uličkou naším směrem. 

Opravdu neznám nádhernějšího tvora na světe, než je Louis. 

Louis

Byl jsem celkem dost na nervy, když se ty obrovské dveře otevřely. Trochu silněji jsem stiskl Zaynovu ruku, které jsem se držel a podíval se na svého ženicha. V ten okamžik jsem ztratil všechen dech. Jeho roztomilé ďolíčky prozařovaly celou místnost, když se podíval našim směrem. Jestli jsem předtím byl nervózní, tak teď to bylo všechno pryč. Zbyl jen Harry a nepopsatelný pocit štěstí. Pomaloučku jsme došli k našim ženichům a svou pozornost věnovali pozemskému knězi, který se ujal slova jako první. Pronesl modlitbu za naše štěstí a za ní následovala tradiční zpívaná modlitba kněze z našich řad. 

Ve správný okamžik jsme si vyměnili manželské sliby a s hlasitým ano i prstýnky. Trochu se mi třásly ruce, když jsem Harrymu dával ten jeho, ale zvládl jsem to naprosto bravurně. Na vyzvání obou světců jsme k sobě konečně přitiskly své rty v láskyplném polibku, stvrzujíc tak náš sňatek. S bouřlivým potleskem a šťastnými úsměvy jsme opustili přeplněný sál a zamířili si to na hostinu. Celý obřad byl vysílán v přímém přenosu, aby tuto událost sdíleli s námi naprosto všichni. ,,Proběhlo to mnohem lépe, než jsem očekával," prolomil příjemné ticho zelenooký po mém boku. ,,To ano, čekal jsem, že se budu stresovat nějakými problémy, ale všechno bylo v pořádku," usmál jsem se na něj a více se schoval v jeho bezpečné náruči. 

,,Mimochodem ti ta koruna moc sluší," podíval jsem se na jeho hlavu, kde seděl právě onen klenot. Patřila mému dědečkovi, ale otec ji odmítal nosit, tak si nechal udělat vlastní. ,,Děkuji, zvykám si na ni," zasmál se vesele a ukazoval tím své bělostné zuby a jamky ve tvářích. S podobným duchem jsme se bavili celou dobu na hostině, než byl čas se odebrat do už společného lože. Ačkoliv jsem se dnešní noci nemohl dočkat, protože Harry je prostě bůh, i tak jsem nezabránil malému zrnku strachu. Můj manžel si toho nejspíše všiml, jelikož se jen posadil na postel a čekal, zda budu sám souhlasit či ne. 

Vždyť je to přeci Harry, neublížil by mi. S touto myšlenkou jsem došel až k němu a dal mu tak dostatečně najevo, že to zvládnu. Lepší věc jsem snad nikdy nezažil. Jeho jemnost a něha byla cítit z každého jeho dotyku a polibku, kterým mě obdaroval. Láska zaplavovala celé mé tělo a byla jasně cítit v celé místnosti. I když to přineslo spoustu bolesti, neměnil bych směr svého života, jenž nabral. Nikdy bych nepotkal tohoto anděla. 

,,Miluji tě, Harry."

Ahoj, všichni!

Tak je to tady. Poslední díl mého praštěného snu, který se mi zdál několik měsíců nazpátek. Ačkoliv se tenhle příběh setkal s jistými problémy a taky mým dočasným blokem, jsem na něj svým způsobem pyšná. Miluju ten příběh a to se asi nezmění. Každopádně mlč děkuji těm, kteří si tento praštěný příběh přečetli až sem.

VeaStylinson ❤️💚💙