Invasion of the Moonstone

*2*

*Harry*

Upevnil jsem neposedný kus kovu ke zdi a urychleně vběhl do podzemní základny, kde jsme měli nainstalované radary, počítače a všechnu možnou technologii k monitorování okolního světa a celé budovy. Ty neukazovaly vůbec žádnou aktivitu ani pohyb v okruhu dvaceti kilometrů. A i přesto mi můj šestý smysl napovídal, že jsou blízko. Rozhodl jsem se jej poslechnout. Uzavřel jsem budovu pomocí systému a pro jistotu šel všechno zkontrolovat. Obcházel jsem budovu a všiml si, že se venku mezi budovami někdo prochází. Byla hluboká noc a většina lidí je zavřená doma v posteli a neprochází se po temných ulicích, jako by viděl každý centimetr přesně tak, jak vypadá za denního světla. 

Odhodlal jsem se vyjít ven a zjistit, kdo to je. Vzal jsem si s sebou raději jednu zbraň s uspávacími šipkami, abych měl jistotu, že se budu mít jak ubránit a popřípadě utéct. I já měl tu výhodu, že jsem téměř viděl ve tmě. Máma mi vždy říkala, že je to mou jedinečnou barvou očí, kterou jsem po ní zdědil. Mám je zářivě zelené až tak, že někdy svítí v nočním světě. Potichu jsem se plížil za oním člověkem, který se potuloval ulicemi ve velmi zvláštním hábitu. Nevšiml jsem ti, že se pod mýma nohama nacházela rozbitá láhev a proto jsem na ni šlápl, až se ozval křupavý zvuk skla. Ta podivná existence to zaznamenala a otočila se mým směrem. Naštěstí jsem stačil svoje tělo schovat za velice příhodný roh, který zde byl. 

Velice opatrně jsem vykoukl ze svého úkrytu, abych zjistil, zda se již otočil a stihl odejít, nebo stále zírá na ony střepy. Moje obavy se potvrdily v okamžiku, kdy jsem zahlédl postavu stojící nad nimi. Zalapal jsem po dechu, když jsem si všiml jeho očí. Byly rudé jako poháry plné krve a dlouhých tmavých vlasů, které mu sahaly až po pas. Očividně jsem si ho prohlížel příliš dlouho a neopatrně, protože zaregistroval mou přítomnost. Okamžitě po mě skočil, chytil mě za triko a vyzvedl do výšky, jako bych nic nevážil. ,,Co jsi zač," zeptal jsem se s odeznívajícím šokem. ,,Mé jméno je Nick. Jsem váženým členem vojsk našeho lidu. A kdo se opovažuje mě sledovat?" zeptal se jedovatě. 

,,Jsem Harry, obyčejný student práv. Promiň, nechtěl jsem tě sledovat, jen jsem chtěl zjistit, kdo se tady toulá ulicemi, když nám hrozí nebezpečí." vysvětlil jsem mu na rovinu. Jen si mě zvědavě prohlížel. Nakonec mě pustil a já se tak mohl znovu postavit nohama na zem. ,,Jelikož si neměl v úmyslu mi dnes ublížit, nechám tě žít, ale věz, že když tě potkám znovu, už tak milostivý nebudu. Těšilo mě, Sire Harry, nyní se vydám dál na svou cestu a doporučuji ti mě nenásledovat." prohlásil a jedním skokem byl pryč. "Počkej," zakřičel jsem na něj, ale už mě nemohl slyšet. Moment, proč mě nazval tím titulem? Vždyť jsem jen obyčejný člověk. Zatřepal jsem hlavou nad tím oslovením a raději se vydal zpět do úkrytu koleje. 

Na vrátnici na mě čekal Liam s Edem a z jejich očí se dal vyčíst čirý vztek. Povzdechl jsem si a čekal na přednášku, která mě od nich čekala. Avšak se nic z toho nestalo. Znovu jsem se na ně podíval a ta zlost, která se zračila v jejich pohledu, zmizela a nahradila ji úleva. ,,Bože Harry, ani nevíš, jak jsme se báli, když jsme tě nemohli nikde najít. Tohle už nám nikdy nedělej," vydechl Liam a Ed jen pokýval hlavou na souhlas. ,,Omlouvám se, jen jsem chtěl zjistit, kdo se poflakoval po venku v krizi, to je vše." vysvětlil jsem jim. ,,Přišel jsem na to, že to byl nepřítel. Měl rudé oči, díky kterým nejspíš vidí ve tmě a dlouhé tmavé vlasy. Taky jsou obdařeni obrovskou silou, protože mě zvedl do vzduchu jako nic," objasnil jsem dnešní objev a vrátil se k práci na úkrytu.

*Louis*

New York byl pouhou ukázkou toho, jakou palebnou sílu mají vojska People of the Silver Prince. I kdyby byli lidé na náš útok připraveni, výsledek bitvy by se nezměnil. Naše země vlastní o mnoho chytřejší a složitější vybavení, o kterém lidstvo nemá ani ponětí, díky čemuž bychom tenhle svět mohli zdevastovat během vteřiny. Los Angeles se zdá jako krásné město. Škoda jen, že se nedožije dalšího dne. Usazen bezpečně ve své lodi jsem pozorně sledoval systém Trion. Mou společností a zpříjemnění samoty byli mí nejlepší přátelé - královský rádce, Zayn a má pravá ruka, rytíř Niall. Za pomoci našich neviditelných lodí jsme se dostali nad město velice rychle. Avšak útočit v tuto chvíli by bylo velmi neopatrné a hádám že i neúspěšné. 

Nemáme zmapované okolní území, nevíme, kolik lidí se zde ukrývá, ani to, zda se náhodou nepřipravili na náš neohlášený vpád poté, co se dozvěděli o dobytí New Yorku. ,,Co budeme dělat, Louisi?" zeptal se mé maličkosti můj rádce. ,,Vyčkáváme na něco konkrétního?" pokračoval dále i Niall, když jsem na Zaynovu otázku dlouhou chvíli neodpovídal. ,,Myslím, že nejdřív bude nejlepší vyslat okolo pár zvědů na průzkum, abychom zjistili, jak moc je lidská rasa silná, a podle informací, které nám poskytnou, budeme pokračovat dále." Mé mozkové buňky pomalu odumíraly a závity jely na plné obrátky, jak usilovně jsem přemýšlel, co za různá opatření bychom ještě mohli zařídit, aby i útok na Los Angeles proběhl hladce, rychle, bez problémů a hlavně bez zbytečných úmrtí na naší straně. 

To je mou prioritou číslo jedna. Už si nemůžeme dovolit ztratit další lidi. Družice, která dopadla na Diamantové milénium to už udělala za nás. Ach, moji milovaní rodiče. Doufám, že se tam nahoře máte dobře a držíte mi palce. Tohle nesmíme prohrát! ,,Řekněte tedy pár lidem, ať se vydají na průzkum terénu, ale ať zatím nic nepodnikají! Nepotřebujeme žádné zbytečné problémy. Musíme být nenápadní." ,,Rozkaz!" odsouhlasil mi můj návrh Niall a rychlým krokem zamířil k východu. Jako mí nejlepší přátelé mi často radili a mluvili do toho, jak správně vládnout. Byli však dost rozumní na to, aby věděli, kdo tu má tu vůdčí autoritu. Trion zatím nevykazoval žádné známky o blížícím se nebezpečí, takže se nebylo čeho bát. Doufejme.

Věděl jsem, že pokud moji lidé nebudou schválně vyhlížet příležitostné problémy, neměl by být problém dostat se k důležitým informacím, které v tuhle chvíli nutně potřebujeme. Naše vojsko je dobře vycvičené. Přizpůsobené noční vidění, černý plášť, jehož funkcí je maximální splývavost s okolím, a obratnost nohou, aby naše kroky byly slyšet co nejméně, za kterou by se nemusela stydět ani jedna laňka. Toť byla naše armáda. Na devadesát devět procent dokonalé. A pak naše trojice. Niall se brzy vrátil s tím, že se tedy podle mých rozkazů vydalo několik lidí na průzkum a poté jako pytel brambor spadl na své místo. Za nějakou chvíli se mí lidé vrátili přesně s těmi informacemi, jenž jsem potřeboval.

,,Nialle, Zayne, připravte se na útok a řekněte to ostatním!" A další boj může začít.

Ahoj, všichni.

Jsem zpátky s dalším dílem! Vím, že to nějakou dobu trvalo, ale snad mi to prominete. Nastalo dost situací v mém osobním životě, které zapříčinily můj dočasný blok při psaní. Navíc mi moje společnice oznámila, že již nemůže nadále spolupracovat na tomto příběhu se mnou. Má k tomu podobné důvody, jako jsou ty mé. Avšak ještě několik dílů se zde bude objevovat její úžasné psaní za Louise. Chtěla bych jí strašně moc poděkovat za to, že se mnou do tohoto šla a měla na tomhle mém bláznivém snu podíl. I love you CzLarrieStylinson.

Jinak doufám, že si užíváte prázdniny a jste všichni zdraví a v bezpečí. Doufám, že se uvidíme u dalšího dílu.

Black lives matter! VeaStylinson