The Whole Story-Stony(část druhá)

6. Po tolika letech

Tony

Bavil jsem se s Coulsonem. Měl nějaké milostné problémy za hranicemi a já mu velkoryse nabídnul pomoc, nebo mě spíš k tomu donutila Pepper, které má z nějakého důvodu Phila zřejmě ze velké oblibě. Na chvíli jsme se zastavili před hlavním štábem, jelikož agent musel vyřídit pár záležitostí, a tak jsem si celý rozhovor včetně Lokiho velkolepé řeči vyslechnul zpoza rohu. Když už se mi Phil konečně vrátil a já měl možnost s ním do vyřešit jeho životní lásku, zmínil se Banner konečně o něčem zajímavém, totiž o iridiu. Jedné z nejsilnějších a nejvzácnějších látek na světe. Je ho jen malé množství a špatně se těží z povrchu země, ostatně jako každý kov. Musel jsem se Coulsonovi omluvit, tohle je zajímavější debata, navíc alespoň předvedu to, co jsem se včera v noci stihnul naučit. No jo, rád se předvádím, ale kdo nemá chyby, že? „Je to stabilizátor." Doufám, že jsem to řekl dost nahlas, aby mě v místnosti slyšeli. O dost tišeji už jsem se s agentem rozloučil a přislíbil mu odvoz, prakticky kamkoli bude chtít. Co bych pro svou sekretářku neudělal, že? „Zajistí, aby se ta brána už příště nezhroutila." Hned první můj zrak spočinul na lítajícím ufonkovi s dost zajímavým kladivem. To je celkem korba, až moc na normální vkus, ale co už. „Hele, co bylo, bylo vikingu. Máš dobrej švih." Poplácal jsem ho po ruce, zaprvé proto, abych otestoval, jak velký ty svaly krucinal vlastně má a za druhý abych se s ním dejme tomu usmířil. Od těhle nebeskejch panáků je těžké něco očekávat. „Takže teď už ta brána vydrží otevřená tak dlouho, jak bude Loki chtít." Za stálého mluvení jsem se pomalým krokem dostal až na vyhlídkový můstek. Tady Fury řídí celý tenhle blázinec? Má v tom pěknej bordel. Trochu si pohrajeme, ne? „Přehoďte vratiplachtu, kosatku dolů." Ty nechápavé pohledy, chtělo se mi začít smát. To nikdo z nich nikdy nebyl na lodi? „Tam ten hraje infantry! Myslel, že ho nevidíme. Mýlí se." Koukl jsem na ty počítače. Samé na první pohled nedůležité data, nebýt pár křivek, které značily opak. Chtěl jsem si to pak prostudovat, ale jen těžko by mě k tomu SHIELD pustil, takže.......je napíchnu. Jarvis už si s ochranným zařízením poradí. Zatím co jsem rozmisťoval štěnice, zahrál jsem si na idiota, ostatně takové tady zřejmě o mě mají všichni mínění ne? Hillová mě má za debila, co se jen vytahuje, Amerika zase za náfuku a playboye, Romanovová mě znala, tudíž před tou svoje léčky neschovám. Ví, o co se teď pokouším a taky ví, že mi to vyjde, pokud mě ona sema nezarazí a ona to neudělá. Chce spátky svého kamaráda a ten je pro SHIELD až druhořadý úkol. No a ten zbytek má asi dost podobné pocity jako agentka za mnou. Jistě, působím tak, ale je to spíš naučená maska. Člověk jen těžko může vést obchody se zbraněmi a chovat se jako padlý anděl, nemyslíte? „Kdy jste se stihnul stát expertem na jadernou astro-fyziku?" „Včera." Její pohled se mi celkem zamlouval. Že by měnila názor? Minimálně jsem ji teď ohromil. „Ty složky, záznamy, Selvigovy poznámky? To jsem tu jedinej, kdo to četl?" Jasně, odpověď se mi nedostane. Jediný, kdo na to možná kouknul a alespoň částečně tomu porozumněl, bude zřejmě Banner. Pochybuju, že by Kapitán Svoboda a Odvaha rozuměl byť jen setině toho, co jsem tady naznačil. „Jak specifický je ten zdroj, co potřebujou?" No jasně, takže nerozuměl. „Museli by tu krychli zahřát na 20 milionů stupňů Calvina aby překonali Ulomovu bariéru." „Pokud Selvig nepřišel na to, jak stabilizovat kvantový tunelový jev." „Kdyby to dokázal, mohl by spustit fúzi kterýchkoli těžkých iontů v kterémkoli reaktoru." „Konečně srozumitelná řeč." O poznání raději Tady budu trávit čas, když tady mám alespoň jednoho vědce. O tomhle bych se se svalovcem bavil jen těžko. „Moc mě těší doktore Bannere. Vaše práce o kolizích anti-elektronů je průlomová. A taky jsem fanda toho zelených monstra, na který se změníte, když vás naštvou." Tohle ho asi moc nepotěšilo, ale co už. „Ehm, díky."

Do místnosti vešel náš velký opláštíkovaný vůdce a hned to první co vypustil z pusy byla kejda. Jistě že vím, proč tady jsem. Jinak bych sem vůbec nechodil. Rozhodně to nejsou prázdniny podle mého gusta. Až teď jsem si vlastně plně uvědomil, že naše zosobněnost svobody už na sobě nomá masku a tak si ji můžu prohlédnout. Ačkoli mluvil dost primitivně, stále to na chlapíka, co trčel 100 let v ledu ušlo, vlastně toho chápal víc, než by asi pochopil kdejaký civil. Přejel jsem si ho pohledem. Jasně, pořád má na sobě maškarní kostým, ale rozhodně už nemá tu směšnou přilbu. Takže je blond a má pěkně řezané rysy. To není vůbec k zahození. Bude se mi lépe pracovat s takovým výhledem. Pak se ale rozhodnul, že se na mě otočí. V tu chvíli, jako by se mi zastavil svět. Byl mu tak neuvěřitelně podobný. Tedy.....moje první láska rozhodně nebyla dvou a půl metrovej chlap s bicákama, ale rysy obličeje a ty pronikavě modré oči. Sakra to snad není možný. Už si nepamatuju, jak se jmenoval. Vím, že jsme spolu chodili na střední, ale léta po jeho smrti byla natolik silná, že mě donutila zapomenout. Flámoval jsem a upíjel se do bezvědomí. Téměř na nic před svou pět a třicítkou si nepamatuju, ale jeho tvář mi v mysli zůstala. Není možné, že by hrdina z druhé světové mohl vypadat, jako středoškolák, kterého jsem potají líbal na chodbách a v prázdných učebnách mojí školy. Sakra, tak to potřebuju ihned zapít. Doufám, že mi Jarvis tu Whiskey opravdu nechal doma přichystat.

Ještě se o něčem bavili, ale já potřeboval pryč, rychle jsem potřeboval pryč. Myšlenky mi nebezpečně vířily hlavou a vůbec se mi nelíbilo, co to dělá s mými emocemi. „Jdeme na to doktore?" Nečekal jsem na odpověď a prostě vystřelil z místnosti. Jen ať jsem co nejdál od toho blondýna. Sakra, co se to se mnou děje.

Tak jsem tady s další kapitolou miláčci! Konečně velké prozření, tedy svým způsobem. Líbilo? Budu napjatě očekávat vaše reakce! A co děláte, když teď máte prázdniny? U nás doma se šijou ve velkém roušky pro sousedy a známé. Dejte vote!

Vaše Tiranis!