The Whole Story-Stony(část druhá)

28. Přátelská výpomoc

Thor

Dveře mých komnat se s rámusem přibouchly, až málem povolily šrouby, jež držely jeden ze štítů na stěně. Frustrovaně jsem tahal za své dlouhé vlasy, pochodoval po pokoji jako šelma v kleci. Nevěděl jsem, zda začít křičet, rozbíjet věci nebo běžet zpět do věznice a stáhnout si černovlasého do své náruče. Z rozvířeného toku myšlenek mne bolely spánky, nehty jsem zarýval hluboko do masa mezi prameny vlasů. Na tváři jsem stále cítil jeho měkké poddajné rty, na líci jeho chladivou dlaň. Když jsem zavřel oči, viděl jsem, jak se ke mně blíží, jak zvedá svou paži a zavírá rozklepaná oční víčka. Z hrdla se mě vydal první hrdelní nářek. Nevěděl jsem, co dělat. Popadnul jsem první věc, co mi přišla pod ruku a vší silou jí mrštil proti zdi. Ostří tepané sekery se zaseklo hluboko do pevných stěn paláce. Za jednou zbraní následovaly další, až se proti stěnám mého pokoje prohnal celý tucet zbroje. Rány a nárazy se linuly pokojem společně s mými rozzuřenými výkřiky. Přes čtvrt hodiny jsem si vybíjel frustraci a zmatení na vybavení komnat. Až poté jsem těžce dopadnul do pokrývek a sklopil těžkou hlavu do dlaní. Emoce ve mně mne nutily se hroutit. Prudce jsem se zvednul a mířil do rekreačního salonku.

Mí přátelé se vesele ládovali masitými pokrmy a nalévali se korbely piva. Veselí a radosti se jen rozšířily sotva jsem vešel dovnitř. Volstagg právě dlouhým nožem kuchal propečené zlatové selátko na příliš velké porce a Hogun u balkonu házel vrhacími noži do vzdáleného terče. „Příteli! Vítáme tě! Kam tě mocenské povinnosti dovedly tentokrát, že už si ani na své druhy nenajdeš čas?" Snažil jsem se nedat na sobě znát své rozpoložení. Snažil jsem se, aby mé rozbouřené nitro neproniklo na povrch. Měl jsem vědět, že mí přátelé to na mě stejně poznají. Lady Sif mi uvolnila místo na svém kanape a ustaraným pohledem zkoumala můj profil. „Thore, děje se něco?" Sklopil jsem zrak do svého klína a silně stisknul čelisti, až mi zaskřípěly zuby. „Jsem trochu zmaten, nic důležitého. Fandrale, mohu s tebou pohovořit v soukromí?" Stočil jsem prosebný pohled na blondýna v pohodlném křesle. Ten jen kývnul na souhlas a o malou chvíli později jsme již ze sálu vycházeli bok po boku.

„Potřeboval bych po tobě jednu věc. Je to něco, co by se ti nemuselo zcela zamlouvat a nemohu i říci své důvody. Přesto bych byl skutečně rád, kdybys mi svou pomocnou ruku poskytnul." Cítil jsem se skutečně trapně. Se svým nejlepším přítelem jsem běžně hovořil o všem možném. O dívkách a kráskách jež prošly mými loži i o rodinných trablech, přesto jsem se obával jeho reakce na tuto zapeklitou situaci. „Cokoli si přeješ nejdražší příteli." Lehce jsem kývnul, otáčeje obličej do strany. „Smím tě políbit?"

Dlouhé tíživé ticho prořízlo až odkašlání. „Vím, že jsem slíbil, že se nebudu ptát, ale nač taková prosba Thore?" „Musím si něco ověřit." Byl jsem ponížen, cítil jsem se trapně před vlastním kamarádem. „Pak tedy do toho." Ucítil jsem na svém zápěstí nejistý stisk hladké kůže a rozpačitý úsměv blondýna mě utvrdil v mém počínání. Vděčně jsem se na něj usmál a nahnul se blíže, dýchajíc tak teplý vzduch přímo do jeho obličeje. Naposledy jsem se zhluboka nadechnul sbírajíc tak odhodlání, než jsem mezeru mezi námi proťal svižným pohybem těla. Nejistě jsem spojil naše rty a počal tak krátký polibek.

„Ehm, pomohlo to?" Modré oči mě pozorovaly se směsicí rozpačitosti a stydlivosti, přesto se tam zráčila i zvědavost. Sám sobě jsem si přislíbil, že mu jednou povím, nač jsem jeho pomoc potřeboval. „Myslím, že ano. Já, děkuji příteli a...nech si to prosím prozatím pro sebe." Jistými kroky jsem se vydal pryč od vrchních sálů a mířil zpět tam, kde poslední týdny trávím až příliš moc času. Při polibku s Fanralem jsem si něco uvědomil, nebylo to to samé. Nebyl to ten, koho bych si skutečně přál líbat. Nebyl to Loki.

Sorry, já vím že to není úplně to, co jste asi chtěli, ale ráda vás trápím. Dneska jsem napsala první kapitolu Quickhawk a ještě dneska ji vydám, tak běžte kouknout na můj profil! Sem bych si žádala nějakou tu hvězdu, ať sem zase brzy něco dám. Jedu přes data, abych vám udělala radost, i když v mé blýzkosti není zrovna dvakrát dobrá síť, tak si toho važte! Dejte hvěždičku!

Vaše Tiranis!