The Whole Story-Stony(část druhá)

42. Vypadni!

Steve

Srdce mi bilo jako splašené. V ústech jsem cítil pachuť alkoholu smíšenou s osobitostí Anthonyho Straka. Rozum na mě křičel, že dělám strašnou hloupost, že toho budu litovat. Plíce mě začaly pálit z nedostatku potřebného vzduchu, pro který jsem se musel od měkkých úst bruneta odtáhnout. Jeho hluboké čokoládové oči mě propalovaly chtivým pohledem, až se mi z toho stahovala pomyslná smyčka v žaludku. Musel jsem být červený jako zralé rajče.

Pohledem jsem uhnul bokem, nemohl jsem déle snést tak intenzivní pohled. Cítil jsem, jak mi autorita kapitána Avengers přímo mizí pod rukama. Žádný kapitán Amerika jako by v tuhle chvíli neexistoval, jen Steve Rogers, kluk z Brooklynu, co si ze všeho nejvíc vždycky přál velkou lásku jako z románu a pohádkovou budoucnost. Z nepochopitelného důvodu jsem to všechno cítil znovu, a chtěl jsem, aby tou osobou byl onen namyšlený sebestředný playboy nade mnou. „Nechci být tvoje hračka Starku. Nejsem jako ty holky, co si sem vodíš." Cítil jsem, jak mi přímo hoří tváře a uši, stisknul jsem k sobě pevně víčka a zadržel dech. Každou chvílí tahle situace skončí a já budu moct ve svém patře vymlátit frustraci do nějakého pytle.

Tíha druhého těla mě opustila, následně se v pokoji rozsvítila světla. Otevřel jsem oči a střetnul se s hodně ublíženým výrazem druhého muže. Stark seděl kousek ode mě na posteli, ruce měl silně přitisknuté k hrudi a koukal do země. „Tohle si o mě myslíš? Že tě ohnu pro zábavu, užiju si a... a co vlastně?! Kreténe! Vypadni odsud!" Vyhnul jsem se letícímu polštáři, hned poté dostal trefu něčím dost těžkým do ramene. „T-tony já to tak-„ „Nemyslel?! A co sis myslel Rogersi?! Víš co, je mi to u prdele! Bože! A já idiot si myslel že třeba..." Hlas se miliardáři zlomil a dál už šlo slyšet jen frustrované zavytí a vzlyky. Během chvilky jsem zapomněl na své předchozí rozpolcené pocity i na bolest v ramenní a stáhnul si vzpouzejícího se bruneta do náruče.

Jeho tělo šlo stále cítit po silné kolínské, peprmintu a alkoholu. Mermo moci se mě snažil praštit, což se mu díky mé střízlivosti a síle ne a ne podařit. „Parchante..." zakňučel bezmocně a nechal své slzy kanout po tvářích. Trvalo nejméně deset minut, než se Tony zcela uklidnil a s pláčem ho opustila i alkoholová mlha. Nepřestával jsem ho silně objímat, tisknul jsem si jeho záda na sebe a v citlivém sevření poutal jeho ruce na tělo.

Byla to už celkem chvíle, co jsme seděli mlčky. Pustil jsem ho, ale on se ani nepohnul, stále se o mě opíral a prázdný pohled upíral někam do stěny za sebou. „Ehm... moc se omlouvám. Myslel jsem si, že jsi třeba jen frustrovaný z nedostatku pozornosti, kterou svou přítomností omezuju. Nikdy ses nezmínil, že..." „Nezmínil jsem se?" Stark se z tu chvíli ironicky zasmál a protřel si mokrou tvář od slz. „Nevím jak to bylo za vás Rogersi, ale lidi si v týhle době na potkání neprozrazují sexuální orientace, piny kreditek nebo třeba oblíbenou pohádku. Tak to prostě nefunguje."

Sklopil jsem pohled do peřin. Měl pravdu, co jsem si sakra myslel. „Omlouvám se." „To už jsi říkal." „Já vím, ale přeci, vážně se omlouvám." „Nech to být... dalo se to čekat. Jsem přece jen nadržený prase, děvkař, nebo ne? Alespoň že noviny jsi četl." Provinile jsem se na něj podíval. Chtěl jsem něco říct, ale měl vlastně pravdu. Opravdu jsem dal na dnešní media a pomluvy.

Stark se zvednul do stole a přešel pár kroky k velkému oknu. „Bruce podpořil moji teorii, brzy už snad zjistíme, proč máš ty divné sny." Pozoroval jsem každý jeho krok, naslouchal jeho dutému prázdnému hlasu bez emocí a svírala se mi z toho všeho hruď. Zavinil jsem to já, to já. „To je moc dobře. Já... na něco si vzpomínám, ty sny... jsou jako vzpomínky z jiného života. Mohlo by to něco znamenat?" Pomalu jsem přelezl na posteli na opačnou stranu a byl tak jen malý kousek od brunetových zad. Opíral se o stěnu a díval se do dálky, jako by se na mě nechtěl ani podívat. Pozoroval neurčitou část oblohy a koutky, stažené ve smutné grimase, občasně cuknul nahoru. „Docela určitě."

Já vím, moc se omlouvám, že jsem vám to zase zkazila. A to jsem si fakt myslela, že v téhle knize alespoň jedna sexuální scéna bude. No... budete to muset vydržet do té třetí knihy. Slibuju že tam už něco spatlám! Neukamenujte mě prosím!

Budu ráda za hvězdičky a komenty, i když hádám, že jich asi moc nebude. Ale slibuju, že nezůstanou rozhádaní! Zas tak zlá nejsem.

Vaše Tiranis!