The Whole Story-Stony(část druhá)

9. Správný impuls

Steve

Zasedací sál byl skoro prázdný. Ještě dvě hodiny zpátky jsme tady seděli všichni. Všichni ti velcí silní výjimeční lidé, co měli ve světě takový ohlas. Všichni ti, co zachraňují a konají rádoby nezištné dobro. Jsme jen šašci, co to zase nedokázali. Loki uprchnul a zanechal za sebou jen zkázu a mrtvá těla skvělých bojovníků. Coulson padnul při snaze jej zastavit. Neznal jsem ho příliš dobře a řekl bych, že byl dosti pošetilý na to, v jaké organizaci a na jakém místě pracoval. Tajný agent s vírou v lepší zítřky a slavné hrdiny. Bylo tady najednou více než tíživé ticho. Všichni jsme věděli, že nás ranil a my krvácíme. Více, než jen krvácíme. S Tonym po své levici a Hillovou v kraji místnosti sme poslouchali Furryho projev. Káral nás jako malé děti, co provedly nějakou špatnost. A nejhorší na tom bylo, že měl pravdu. Banner měl pravdu, když říkal, že nejsme tým. Kvůli našim hádkám a neopatrnosti, vzájemnému podezřívání, nás zastihli nepřipravené, zasáhli slabé místo a udeřili plnou silou. V ruce jsem obracel staré baseballové karty s postavami velkého hrdiny Kapitána Ameriky. Ten chlap na fotkách, to jsem nebyl já. Tam to, to byl hrdina co něco dokázal, tady jsem k ničemu. Všechny do jedné byly od krve. Bylo to tak symbolické. Stejně jako ty karty, i my měli na rukou krev, co nešla smýt. Být tak připravení, být tak ve střehu, stmelení pospolu, všechno mohlo dopadnout jinak. Mohli jsme ušetřit tolik životů.

„Ano, chtěli jsme ten tesserct využít na výrobu zbraní. Ale to nikdy nebylo moje hlavní eso, protože jsem měl ještě riskantnější plán. Stark o něm ví." Při té větě jsem se ohlédnul prvně na muže v černém plášti a následně na génia sedícího hned o křeslo dál. Nepřítomně se koukal před sebe, na tváři zkroušený výraz. Ať už šlo o cokoli, zřejmě si kladl část viny. Furryho geniální záložní plán. Měl nám o něm říct, třeba by vše dopadlo jinak. Ale Tony to věděl, proto ten zachmuřený obličej. „Byl to plán zvaný program Avengers. Jeho cílem bylo dát dohromady skupinu výjimečných lidí a zkusit z nich udělat něco víc. Zkusit, jestli by se dokázali semknout a pomoct nám vyhrát bitvy, na které sami nemáme." Ten plán byl........šetrně řečeno šílený. Jak mohl předpokládat, že se tak rozdílní lidé dokážou semknout a utvořit skupinu, když nám o tom nikdo ani neřekl. Tyhle moje myšlenky jsou možná černé, ale z velké části pravdivé. Hodily by se asi spíš na Tonyho. Ten, jak jsem si stihnul všimnout, všechno obcházel nebo viděl zcela černě a rovnou to zavrhoval, ale teď by měl pravdu. Tenhle pán, vždyť to ani není plán. A ať byl jakýkoli, teď je v troskách. Banner spadnul z lodi poté, co stihnul zlikvidovat jeden letoun a sklady lodi a Thor zmizel v nerozbitné cele. Není možné, aby některý z nich mohl přežít. Ten Barton, co ho tak postrádala agentka Romanovová, leží právě na ošetřovně spolu s ní a další hromadou agentů s vážnými poraněními. Tony přišel o svůj oblek, když ho málem rozsekaly vrtule motoru a já jsem málem skončil stejně jako Hulk a Thor, nebýt jeho záchrany.

„Když Coulson umíral, stále tomu plánu věřil. Ano, věřil na hrdiny." Najednou Stark prostě vstal a celý zatuhlý, jako v křeči, odešel z místnosti. „No, měl staromódní představy." Sakra, kam to letí?! „Já.....musím jít." Urychleně jsem se zvednul ze židle, kartičky z druhé světové hodil na stůl a vyrazil ke dveřím vedoucím z místnosti ven. „Dejte mu čas Rogersi." Po téhle větě jsem se zaraženě ohlédnul. Půlkou těla na prahu jsem sečkal pár sekund v domění, že Fury ještě něco řekne a poté, co se nic neozývalo, jsem vyšel pryč.

Našel jsem ho u schodiště. Koukal dolů, jako by nepřítomně hypnotizoval dveře o dvě patra pod námi. Smrt Coulsona ho musela nějak sebrat. Znal ho osobně, už z dřívějška. Museli mít přátelské vztahy, pokud takto truchlil. „Byl ženatý?" „Ne....ale chodil s jednou cellistkou." „Je ho škoda. Byl to dobrej chlap." Moje snaha o podporu se vytratila hned s následující větou. Co měl sakra za problém, že pokaždé, když otevřel pusu, tak musel říct nějakou sebestřednou urážlivou snůšku keců? „Byl to idiot." „Proč? Protože věřil?" „Že šel na Lokiho sám. Neměl šanci, měl počkat. Měl..." „Vždycky nejde ze všeho vykličkovat." „Jo, to už jsem někde slyšel." „Voják se musí umět obětovat." „Ale my nejsme žádní vojáci! Prostě.......nechci mašírovat, jak Furry píská." Konečně rozumná řeč. Třeba to tentokrát nepovede k hádce. „Já taky ne. Má na rukou krev stejně jako Loki. Ale to teď musí stranou. Hlavní je zastavit Lokiho. Potřebuje zdroj energie. Když dáme dohromady-„ „Je to osobní." Co přesně? Že nechce poslouchat rozkazy, nechce bojovat? „O to teď nejde." „Ale jde. V tom je celá Lokiho hra. Zasáhl naše city chce nás..." „...rozeštvat." „Jo! Rozděl a panuj. Jasně, ale nechce nás zničit jen tak. Chce nás dostat do kolen. Chce aby bylo vidět, jak nás ničí. Chce publikum." Kápl na to, jo. „Jo, jako tenkrát v Německu." „jenže to byla jen upoutávka. Hlavní show přijde až teď. Loki je pompézní diva. Chce květiny, nadšený davy. Chce mít monument až do nebe na kterým bude zářit-„ Co? Co bude zářit? Zaseknul se, prostě se zaseknul. „Ten hajzl." Prohnal se kolem mě jako namidlenej blesk. „Počkej! Co září?! Star-..... Stark Tower! Tony čekej!" „Pospěš Ameriko! Jdeme si pro toho zmetka!" „Slovník!"
Tak lidičky, další díl exkluzivně napsaný dneska ráno. Jak se vám líbí? Na to, že byl dopsaný tak v jednu to není zas tak hrozné. Budu ráda, když napíšete svůj názor a neopomenete hvězdičku! Těším se zase zítra!
Vaše Tiranis!