The Whole Story-Stony(část druhá)

12. Definuj "horší"

Loki

Už zase mě vedli v okovech jako nějaké divé zvíře. Tentokrát jsem musel strávit v cele celou noc pod dohledem nejšpičkovějších agentů, co měli. Žádnému z nich jsem neviděl do tváře přes helmy s černým plexisklem a všichni měli neprůstřelné vesty, nebo alespoň co jsem si všimnul, tak ano. Už jsem nebyl ve skleněné kleci s nejmodernějším způsobem likvidace. Tentokrát jsem byl v prostoru zcela okovaném a úzkém, jako nějaký kumbál na košťata. Hnusilo se mi jen dotknout povrchu takové cely. Kdo ví, koho tady drželi předtím a pochybuju, že to tady dezinfikují.

S hlasitým zahučením se ráno prudce rozrazily dveře a dva muži v oblecích mě násilně vytáhli ven. „Snídani nedostanu?" Můj vtip, jako by se vytratil v šeravé místnosti. Znovu mě obklopila halda ozbrojenců a odtáhla mě do prosvětleného prostoru před budovou. S želízky na rukou i nohou mě pomalu tlačili směrem dopředu. „Takový zástup dozorců kvůli mně? To máte strach, že bych vám-„ Nevěřícně jsem třeštil oči. Oni mi dali náhubek?! Mě?! Ti bídní smrtelníci! Já jsem bůh, ne nějaký čokl! Začal jsem se vzpírat a házel nenávistné pohledy všude kolem sebe. ZA to zaplatí, všichni! Zničím je, jen co se dostanu z těch proklatých pout!

Nakonec mě nuceně dostrkali až na místo v nějakém parku, kde už stála celá řada těch zpropadených Avengers a hlídali mě do poslední sekundy, než mě Thor konečně podal madlo přenášedla. Netuším, jak dlouho zabralo vědcům tady z téhle díry, než něco takového sestrojili, ale očividně to fungovalo. Než jsme se zcela vytratili v oblaku modrých jisker, všimnul jsem si posměšných pohledů agentů Romanovové a Bartona. Něco si šeptali a s pohledem na mě neskrývavě šklebili. Velký Stark, kterému jsem úspěšně zdevastoval téměř celou věž, si někde vzadu vyměňoval pár slov s tím šaškem v Americké vlajce a dával jasně najevo, že ho vůbec nezajímám. Alespoň že tak. Další kyselé obličeje plné pobavení na můj účet si klidně odpustím. Než jsem stihnul zaregistrovat další osoby, zmizel jsem v modré záři tesseractu a jen o pár sekund později se objevil na úpatí duhového mostu na Asgardu. Bylo frustrující být tak blízko nejmocnější zbrani mého bytí a nemoct se jí dotknout. Měla náležet mě! Měl jsem vládnout na Zemi jako bůh! A teď tady budu hnít v podzemí mezi haldou zajatců a vězňů z dobyvačných výprav Odina a Thora! Budu tam dole pomalu zmírat, zatím, co se budou ostatní vesele bavit na můj účet! Zatím, co ten natvrdlý svaly oplývající pitomec usedne na trůn! A co můj trůn, mé nároky, má práva! Já měl být král!

Dospěchali za námi královští vojáci. Tyhle hrozné železná pouta vyměnili za ještě horší a namísto náhubku jsem dostal okovy kolem krku. Odvedli mě odtamtud. Ohlédl jsem se za Thorem, který jako by si ani nevšimnul, že jsem odváděn pryč! Byl jsem mu lhostejný! Namísto toho se raději zdravil a vítal s přáteli a strážnými! Vřel ve mně vztek, který nešel utišit. Na povrchu ledová maska začala chvílemi tát, jak jsem měl chuť nechat celý tenhle zlatý palác vyletět do vzduchu. Ne, nemohu dát najevo jsou poraženost, a už vůbec ne před vše otcem, kam mě teď s největší pravděpodobností táhnou. Dej bůh, abych dostal raději popravu, než ten smrdutý žalář, ale matka by to nikdy nedovolila. Jsem si jist, že celou noc prosila svého manžela na kolenou, abych mohl pobývat nadále v paláci a ještě mi vyškemrala tu nejprostornější celu někde ve vyšších prosvětlených patrech žaláře.

Řetězy hlasitě řinčely, jak jsem pomalu postupovalchodbami a pokoji. Nenechali mne zastavit ani jedinkrát, dokud jsme se neocitlipřed velkými zlacenými dveřmi vykládanými drahými kameny s vyřezávanýmimotivy naší slavné mytologie. Vstupní brána do trůnního sálu. Tam už zcelaurčitě čeká můj nevlastní otec s Friggou, aby vyřkli rozsudek nad mýmosudem. Hnusí se mi jen ta představa. Nedostal jsem však na výběr, když seotevřely dveře a já byl zatáhnut až před trůn, kde jsem byl nucen poníženěpokleknou na mramorově leštěnou podlahu.

BUM! DALŠÍ KAPITOLA! DEJTE HVĚZDIČKU! PIŠTE KOMENTY! NEIGNORUJTE MĚ!

Vaše Tiranis!