The Whole Story-Stony(část druhá)

13. Další ropná plošina

Steve

Týdny po útoku na New York jsem zase seděl na měkké pohovce svého šedého prázdného bytu v Brooklynu a dával si ještě pár dní volna a nic nedělání. S nikým z Avengers jsem se od té doby neviděl, ani jsem je nijak nekontaktoval. Pro všechny z nás to byla těžká doba a zasloužený odpočinek každý čerpal po svém. Tak třeba doktor Banner odjel hned po Lokiho předání zpět do Kalkaty, kde má své životní poslání, jak sám řekl. O Natashe Romanovové ani Clintovi Bartonovi jsem od té doby neslyšel. Vsadil bych se ale, že ihned začali s další misí pro S.H.I.E.L.D. Jejich celý život se točí kolem zadaných tajných úkolů. Pochybuji, že by změnili povodání po útoku mimozemské armády. Naopak asi dostali ještě více práce. Nick Fury se zatím neozval, což bylo zřejmě dobře, jelikož jsem se ještě nějakou dobu nehodlal do ničeho míchat. Po Thorovi si slehla zem a jediný, o kom jsem tak měl přehled byl Stark. Ten byl po bitvě o New York středem každého televizního vysílání a nebyl den, kdy by se o něm a o nedávné situaci nepsalo v novinách. Rozhodně jsem mu nezáviděl ty návaly reportérů, ale fascinovalo mě, s jakou lehkostí a grácií je posílá do jistých končin a odpovídá neurčitě na jejich otázky. Přesto nakonec odchází zpravodajské stanice s pocitem zjištění něčeho nového, ačkoli Tony prakticky nikdy nic neřekne. Obdivoval jsem ho za takové umění. Tentokrát se ty jeho věčné kličky hodí více než kdy předtím.

Dny ubíhaly rychleji, než bych si přál, zato noci byly proklatě nekonečné. Nedokázal jsem zavřít oči, aniž by se mi nezdály hrozivé noční můry. Vždy jsem se probouzel s rychle bušícím srdcem do potem promočených peřin. Chtěli se mi z toho brečet. Nic nepomáhalo. Prášky na klidný spánek, které mi poradila lékárnice, však byly alespoň lehce funkční. Proto se staly postupem času mou běžnou výbavou lékárničky.

Dny jsem trávil v bytě, kde jsem se snažil zdokonalit své malířské dovednosti, sledoval jsem televizi a učil se čím dál víc o dnešní době nebo jsme se pokoušel vařit. Venku jsem každé ráno a k večeru chodil běhat do místního parku a podél vody, kde jsem se seznámil s vysloužilým leteckým vojákem Samem. Bavilo mě jej každé ráno předhánět v běhu, že rudnul vzteky a na konci byl vždy naprosto vyřízený, jen jak se mě snažil dohnat. Ovšem nikdy jsem si ho přehnaně nedobíral, neboť za své schopnosti vděčím séru, a ne sám sobě.

Jednou jsem tak zase kreslil před televizorem, kde zrovna dávali reportáž o jakémsi ničivém stvoření, co se vyskytlo v jižní části Austrálie, když mi začal zvonit telefon. Ano, pořídil jsem si i tento novodobý přístroj bez tlačítek, abych pochopil dnešní dobu, navíc to byla nutnost. Stačilo jen navštívit jeden večer bar na rohu ulice, a dostal jsem papírky s nejméně šesti čísly od samých krásných slečen. Natáhnul jsem se pro mobil a zvednul jej přejetím prstu po displeji. Začínal jsem konečně prostupovat do světa novodobých technologií. „Ano? U telefonu Steven Rogers. Přejete si?" „Zdravím Kapitáne. Doufám, že jste si dny volna náležitě užil." „Veliteli Fury, rád vás zase slyším." „Já vás také kapitáne, ovšem lépe by se povídalo za jiných okolností. Potřebujeme vás do služby." „Už jsem vám řekl, že pokud nejde o nic vážného, nechci se prozatím vracet." „Chápeme kapitáne, ale jde o další z povstaleckých útoků Hydry. Můžeme se na vás spolehnout?" Dlouze jsem si povzdechnul a zadíval se z okna bytu. Venku foukal příjemný lehký větřík a slunce šlehalo svými paprsky na travnatou plochu podél chodníku. Kousek stranou si na pískovišti hrály děti a na opačné straně pod jedním z domů seděli na lavičce dva staří manželé a koukali do dálky. Svět se zdál v tu chvíli tak krásný. Nenechám žádného nácka, aby tuto idylickou náladu zničil. „Vyzvedněte mě zítra o půl sedmé před Washingtonovým monumentem." S tím jsem se rozloučil a telefon položil. Na malování jsem najednou neměl ani trochu náladu. Nedokončené plátno jsem schoval za komodu a paletu do skříně. Zatracený Fury, ten umí zkazit náladu.

Pro dnešek tady máte zase jednu se Stevem. V neděli bude pohled Tonyho, tedy pokud ji stihnu dopsat, tak snad jste rádi. Chci tady nějaké hodnocení!

Vaše Tiranis!