The Whole Story-Stony(část druhá)

50. Bonusovky!

Tohle je nepovinná kapitola! Koho nezajímá, co viděli Avengers, když jim Wanda pomotala hlavu, můžou přeskočit!

Thor

„Chtěla se mi dostat do hlavy! Dávejte si na tu holku pozor, každý nemá tak silnou mysl, jako..." Nestačil jsem je ani pořádně varovat a prošel jsem jako obrazem do jiného světa. Zlaté síně se spoustou pití a jídla, bujarými oslavami, vypadalo to jako bych byl zpět na Asgardu při nějaké bujaré veselici. Bokem jsem zahlédnul přátele, jak se dělí o pečené sele a Heimdalla, jak si povídá s matkou a otcem. Já však postupoval rovně. Vzadu na prachových polštářích totiž seděla moje láska. Loki nahlas zpívající překrásnou melodii svým čtyřem dětem, které na něj zaujatě hleděly. „Loki, co se stalo? Nač oslavy?"

Čím blíž jsem byl, tím omamnější hudba byla, zlato a lesk až pálil do očí a vzduch nasáklý vůní jídla a pití dusil v krku. Plíce se mi začaly bolestně napínat a srdce nahlas tlouct. „Thore... tak konečně si se vrátil." V tu chvíli černovlásek vzhlédnul. Smaragdová barva jeho překrásných očí se vytratila a nahradila ji kouřově bílá mléčná clona. „Loki..." Vztáhnul jsem ruku k postavě muže ale nemohl se dostat dál, než na metr a půl blízko. „Nepřipojíš se k nám?" „Musím jít... musím se vrátit." „Kam bys chodil. Vallhala je ráj Thore, jen se rozhlédni." Jeho hlas mě jako rána kladivem uzemnil, s těžkostí jsem dopadnul na kolena. „To jen díky tobě, copak to nevidíš? Všichni jsme mrtví." „A-asgard..." „Žádný Asgard už není. Jak ses postaral o svůj lid králi?" Lokiho slova bolela jako dýka v srdci, opájela mou mysl jako jed hada, táhla se v pozadí jako plynové mračno.

„Thore, Thore! Prober se chlape! Hej! Prober se!" „Loki..." „Co? Ne, tady Clint. Vstávej, musíme zmizet."

Steve

„Thore, ozvi se!" prudký náraz mě odhodil mezi nějaké kovové náčiní. Bolestně jsem se zvednu na loktech a v ten oment se ponořil do tmy. Půda pod nohama se mi vytratila a vše kolem pohaslo jako slabý plamen svíčky sfouknutý poryvem větru.

Kolem zněla hudba, pomalá a příjemná hudba ze starých let. „Ahoj vojáku, zase jsi usnul?" Zezadu mě objaly dvě paže, silné a hřejivé, dodávající bezpečí. „Tony..." Zapřel jsem se zády do silné hrudě mechanika, nechával se ukolébat tóny starého gramofonu a osobitou vůní milované osoby. „Četl jsi noviny Stevie?" Jako ve snu jsem hmátnul do prázdna, po slepu nahmatal denní výtisk a posadil se do tureckého sedu.

Titulní strana hlásala velkým tučným písmem: V Americe se oteplilo! Hned vedle byla přiložená fotka mě a Tonyho, jak se líbáme někde v šeru večera, nejspíše v parku. Nechával jsem si strkat jazyk hluboko do krku a nestydatě šahat pod lem kalhot. Košili jsem měl vytahanou a zpola na mě visela, vlasy dávno ztratily původní tvar.

V hrudníku jsem pocítil cosi ostrého, jako by mnou prolétla kulka a následně další a další. Osten úzkosti se stupňoval a já se kácel jako dříví v lese. „T-tony! P-po-pomoc!" Nohy mne nedržely, tělo mě neposlouchalo. Choulil jsem se na podlaze a křečovitě se držel za hrudník ve snaze dostat tu hroznou bolest pryč z těla. Kapitán Amerika byl dávno pryč, byl jsem to zase já, ustrašený vychrtlý blondýn s příliš velkou košilí a manšestrovými kalhoty na kšandy. Zase jsem cítil ten strach z odhalení, zjištění že nejsem normální, že nejsem hetero.

Zvednul jsem pravou dlaň ruky k obličeji a protřel si obličej ve snaze se probudit. Horká tekutina mi z dlaně odkapávala dolů a vpíjela se do béžového koberce. „Víš, co se dělá s teplouši Steve? Nezapomněl jsi doufám, že po porušení pravidel následuje trest." Zvuk výměny zásobníku a následné odjištění zbraně mi zaklapal těsně před tváří. „Sbohem Steve."

„Steve, hej Rogersi. Sakra vstávej chlape, tahat tě nebudu." Začal jsem kolem sebe máchat rukama. Pocítil jsem, jak se mohu znovu sám pohnout a okamžitě toho využil. Praštil jsem neznámého útočníka do obličeje a dostal se na deset stop daleko. „Au sakra! Co ti to ta kráva provedla?! Tohle je drahý obličej!" Tony... ach Tony! Po tvářích se mi kutálely velké horké kapky slz, nešlo to zastavit. „Tony..." „Musíme jít, zvládneš to?"

Tak, snad se líbilo. Vím že jsem provedla trochu drastickou změnu a doufám, že mě za ni neukamenujete. Pokud jde o Nat, tak u té jsem nic měnit ani nemusela, Clint ani Tony nebyl zhypnotizovaný, alespoň ne v části kde všichni ostatní a pokud jde o Bruce... omlouvám se, ale nevěděla jsem, jak to napsat. Budu ráda, pokud mi dáte hvězdičku a koment!

Vaše Tiranis!