Za naše sny. FF/Nik Tendo

Prolog.

Před čtyřmi lety.
,,Lili." Šeptne mé jméno s bolestí v hlase.
,,Prostě běž Dominiku. Nedělej nám to ještě těší než to je." Opírá se v černé mikině o rám dveří. Ruce zatažené v pěst.
,,Opravdu to tak chceš ?" Olízne si své popraskané rty a v ten moment ho nechci nikam pustit.
Rázem chci zapomenout na ty špatné věci co se nám děli. Ale nemůžu. Kvůli sobě ne a hlavně kvůli jemu samotnému. On mě ve svém životě nepotřeboval. A já v tomhle vztahu nemohla poradně dýchat.
Nemohla jsem myslet na to že mu stojím v cestě. V cestě za snem který si splní jedině když zmizím.
Moje hrdlo se mi sevřelo.
Srdce jsem měla až v krku když jsem slabým hlasem řekla. ,,Sbohem Dominiku."

Díval se na mě z kamenným výrazem. A já vůbec netušila co si myslí. Natáhl ke mě prudce ukazováčkem. Vlasy mu padaly do obličeje spod kapuce. ,, Tohle není konec slyšíš. Ještě jsme neskončili."

Z jeho hněvivého tónu jsem byla vykolejena. Musela jsem o krok ustoupit. Byl to pouhý reflex když udělal ten rychlí pohyb plný vzteku.
Zaregistroval to a o krok ustoupil.
Cítila jsem jak se mi slzy snaží drát ven.
Přemlouvala jsem samu sebe abych neplakala abych vydržela. Nechtěla jsem aby viděl jak se uvnitř sebe rozpadám, nechtěla jsem aby si myslel že se mu snažím dávat jakýkoliv důvod zůstat.
Protože kdyby zůstal oba by nás to zničilo a to jsem nemohla dopustit.

,,Jednou se vrátím Lilian."
S těmi slovy se otočil vzal své tašky a byl pryč.
Když dveře práskly, spadla jsem na podlahu a nechala své emoce vybouchnout.
Vzlyky se nesly celou místnosti.
Mě na tom nezáleželo.
V mysli jsem viděla jen nás dva. V posteli, na gauci v kavárně. Všechny ty hezké chvíle se mi přehrávali v hlavě jako film.
Jeho smích jeho oči prostě vše.
Obětovala jsem nás dva za naše sny.
Udělala jsem zprávou věc.
To jsem si opakovala stále dokola jako svou vlastní mantru.

000
Prolog je venku a já doufám že se bude líbit 😅