Dostaň ji

D1

"Vy jste se nejspíš posrali, ne? Jste vážně volové. Tohle dělat nebudu!" rozkřikl jsem se.

"Copak Draco, bojíš se snad?" ozval se Crabbe.

"Anebo už teď víš, že na to nemáš?" přidal se Goyle. Díval jsem se na ně a sledoval jejich škleby. Nestačil jsem se divit, co se to v těch jejich vlašských oříšcích zase zrodilo za kravinu. Měl jsem chuť jim do těch ksichtů jednu vrazit.

"Vymyslete něco pořádnýho, tohle odmítám." trval jsem si na svém.

"Ne. Je to dokonalý a ty to uděláš, Draco." řekl Crabbe.

"Přesně." přidal se ten druhej pitomec Goyle. Do prdele. Ti dva pitomci se na mě domluvili, že mi vymyslí za můj poslední vtípek, který byl trochu krutý - přiznávám se, trest, který budu muset prostě vytrpět. Jenže tohle bylo přes čáru.

"Musíš."

"Nenávidím vás, debilové." odsekl jsem jim. Tohle bylo naprosto nepředstavitelné. Mám si z nepřítele udělat přítele.

"Donuť Grangerovou, aby se do tebe zamilovala." zopakoval mi Goyle. Trhnul jsem sebou stejně jako když jsem to slyšel poprvé. Jak říkám - nepředstavitelné. Neříkám, že to nedokážu, spíš prostě nechci. Už od prvního ročníku ji nesnáším a dělám jí na potkání jen to nejhorší. A jak tomu nevěřím já, tak stejně tomu nebude věřit ona, že jsem najednou obrátil. Blbost. Tohle by prohlídnul i totální slepec.

"A pak ji přede všema odkopni jak psa." dokončil zadaní Crabbe. Musel jsem přiznat, že něco na tom nápadu bylo. Pohrajeme si s tou mudlovskou šmejdkou, znemožníme ji - to se mi líbilo, ale co se mi nelíbilo je, že bych jí měl nadbíhat.

"Nemůžeme přeskočit to s tím zamilováním?" snažil jsem se vyjednávat.

"Ne. Je to trest za to, co jsi nám udělal. Nemůžeš rovnou slíznout smetanu. Musíš nejdřív odvést svůj díl práce a to je tohle. Donuť ji, aby se do tebe zamilovala. Opravdově. Jasný?" promluvil Crabbe. Parchanti. Kdybych mohl pohledem zabíjet, už by krváceli.

"Naserte si." procedil jsem skrze zatnuté zuby, otočil se na patě a ve společenské zmijozelské místnosti odkopnul židli z cesty. V zádech jsem slyšel jen jejich debilní smích. Byli to moji nejlepší kamarádi, které jsem v tuhle chvíli neskutečně nenáviděl.

Absolutně jsem nevěděl, co s tím budu dělat. Měl jsem problém.

Každopádně nejsem srab, abych se toho úkolu nezhostil. Takovou radost, že vycouvám, jim neudělám.

Dobře. Jak chtějí.

A ty - Grangerová, se těš.