Dostaň ji

D7

Překvapil jsem ji. Vlastně, sebe taky. Rozhodně jsem neplánoval, že bych jí řekl, co bych chtěl. Co si přeju. Dívala se na mě totálně vyděšeně. Měla obrovské hnědé oči. Chvěla se a dokonce přestala dýchat.

Výborně Draco. Ty tu holku dřív zabiješ než ji dáš tu zatracenou pusu, po které toužíš.

"Dýchej." poradil jsem ji, byla rudá a nemám páru, zda kvůli tomu, že se styděla anebo že se jí nedostávalo vzduchu. Můj hlas byl najednou chraplavý. Nechápal jsem to, ale nevadilo mi to. Grangerová poslechla a najednou lapala zděšeně po dechu, který ji tolik chyběl. Momentálně jsem fakt nevěděl, zda jsem to posral nebo... nebo co se sakra stalo?

"Já... omlouvám se, jen jsi mě překvapil."

"Ne, neomlouvej se, to naopak já. Neměl jsem to říkat." řekl jsem jí a i tak jsem to cítil. Měl jsem počkat. Jenže jsem to chtěl. Tohle už nebylo součástí úkolu ani hry, co s ní hraju. Ten polibek jsem chtěl. Toužil jsem po něm. Nechápu to. Srdce mi zběsile bije a to už mám po zápase pěknou dobu.

Bije mi kvůli ní. Mám jí rád. Ale to už jsem věděl před nějakou dobou. Tohle jsem neplánoval. Do prdele. Měl jsem jí jen zmanipulovat a odkopnout. Neměl jsem se jí podrobit. Neměl jsem začít něco cítit. Je mi ze mě zle. Vždyť to je podělaná šmejdka. Jsem v hajzlu.

"Ale kašlu na to, chci tě políbit." řekl jsem něco, co jsem nechtěl. Kriste pane. Nečekal jsem, až se vzpamatuje podruhé a podíval se jí na rty. Měla je krásně růžové, vykrojené a jistě příjemně teplé. Chtěl jsem je ochutnat. Musí být sladká.

Blížil jsem se k tomu okamžiku, kdy ji políbím. Konečně. Nejprve jsem se jen o ně jemně otřel. Projel mnou brnivý pocit. Nebyl nepříjemný, naopak. Chtěl jsem víc, a tak jsem ji popadl za zátylek a jednoduše si její rty vzal. Ano, byla sladká. Byla přesně taková, jak jsem si představoval. Líbilo se mi nad ní tyčit a mít ji ve své moci. Cítil jsem, jak se její ruka opatrně opřela o můj hrudník.

Byl jsem totálně šťastný. Nic mi nescházelo, nic jiného jsem nechtěl. Měl jsem ji a to mi bohatě stačilo.

Zamiloval jsem se.

Já se... do prdele.

Do prdele. Kurva. Kurva!

Tohle se nemělo stát. To musí přestat. Musím to ukončit. Celou tuhle šaškárnu. Odtrhnul jsem se od její zatracený pusy a podíval se jí do očí. Měla rozšířené zorničky, jako kdyby byla pod nějakým vlivem.

"Omlouvám se, tohle se vážně nemělo stát. Promiň." ozval jsem se, otočil se a upaloval rychlým krokem do hradu, do svého pokoje.

Tohle je špatně. To je konec.