Došla jsem do fáze, kdy mi bylo kompletně všechno jedno. Došlo to až do míst, kdy jsem přestala dělat úkoly a psát eseje. Následovalo kázání a kárání ze strany profesorů, ale, kdo je sakra poslouchal? Nezajímalo mě to.
Byla jsem raněná, tolik jsem toho ztratila, trpěla jsem a oni po mě chtěli takový pitomosti. Nejhorší na tom bylo, že ani čas nepomáhal. Nehojila jsem se. Srdce jsem měla zlomené a ono se ne a ne zacelit. Aspoň nahrubo. Ne. Odmítalo, proto jsem krvácela a trpěla dál.
"Můžu s tebou mluvit?" ozvalo se mi za zády. Zašila jsem se na školní chodbě do výklenku. Chtěla jsem být sama. Nikdo o mě nevěděl. Nebo jsem si to myslela a přála. Nejspíš jsem se mýlila.
"Ne."
"Proč?"
"Protože cokoliv řekneš mě absolutně nezajímá, Crabbe." odsekla jsem. Tohohle člověka jsem rozhodně nečekala. A už vůbec nevím, o čem by se mnou mluvil.
"Dobře, tak tě to zajímat nemusí, pro mě za mě, ale vyslechneš si, co ti chci říct." zvýšil hlas.
"K tomu mě nemůžeš donutit."
"Nemůžu, máš pravdu. Jenže já na tebe do hajzlu neútočím, uvědom si to a vím zatraceně dobře, jak jsi zvědavá, Grangerová. Ty si to prostě poslechneš, jasný?" prohlásil. Na to jsem neměla co říct. Měl pravdu. Neútočil. To spíš já. A byla jsem zvědavá. Nechápala jsem to. Proč tu je, jak mě našel a hlavně, co mi chce?! Necítila jsem se v jeho přítomnosti dobře a čekala, kdy se objeví jeho páníček. Malfoy své rádoby kamarády měl dokonale vycvičené.
"Bude to krátký a pak vypadnu, slibuju. Řeknu ti jen jeden příběh." začal a posadil se do výklenku ke mě. "S Dracem a Goylem děláme kraviny a různý vtípky. A naposledy byl na řadě právě Draco. Vymysleli jsme mu trest, že si tě musí získat, donutit tě k tomu, aby ses do něj zamilovala a pak tě ve velkým odkopne, čímž by tě ponížil a my se pobavili. Znělo to dobře, na začátku, protože jsme tě ani jeden neměli rádi. Kluci si myslí, že jsem debil, kterej nemá oči, uši a ničemu nerozumí, ale i já jsem sledoval, jak se během těch týdnů Draco mění. Změnilas ho. Začal tě mít rád. Rád za tebou chodil a trávil čas. Smál se. Ten kluk se do tebe prostě zamiloval, aniž by chtěl. Když to přišlo do fáze, kdy byl čas to skončit, trval jsem na verzi, která se stala. To já jsem to vymyslet a chtěl, aby to udělal na zápase. Než k tomu ale došlo, Draco se choval divně. Byl smutnej, zamyšlenej a zoufalej. Něco jsem tušil. Podezření se mi potvrdilo, když jsem zaslechl náhodou kluky, jak se o tom baví. Jenže je to Malfoy a je zatraceně hrdej, proto ten úkol dokončil. Víš, co se stalo, takže o tom mluvit nehodlám. Každopádně tím se všechno posralo. Nechal se zmlátit tím tvým kamarádíčkem a bylo mu to jedno. Každej večer se opíjí do němoty. Každou minutou je myšlenkami jinde - u tebe. Grangerová, ten kluk tě miluje. Neskutečně moc a totálně ho to sebralo. Nechtěl ti to udělat, to já jsem ho donutil, chápeš? To celý je moje vina a cítím se hrozně, protože jsem ublížil svýmu kámošovi a i tobě. Omlouvám se. Prosím, vyslechni si ho. Myslím, že tě chce jenom zpátky." dořekl. Oněměla jsem. Jak slíbil, dovyprávěl, sebral se a zmizel. Krucinál.
ČTEŠ
Dostaň ji
FanficČlověk toho může dostat za život hodně. Něco hezkého a milého jako hřejivý polibek a něco zlého a bolestného jako tvrdou ránu. Začalo to skoro nevinně, ale se zlým úmyslem. Skončilo to tragicky, však naděje umírá poslední, nebo ne? Draco Malfoy...