Dostaň ji

H18

"Draco?" ozvala jsem se, když jsem mu sáhla na rameno, abych ho zastavila. Potřebovala jsem s ním mluvit, respektive, potřebovala jsem, aby mi to vysvětlil. Žádal mě o to už před několika týdny, ale já jsem zarytě trvala na svém, že nechci nic slyšet. Jenže ta chvíle s Crabbem, který za mnou přišel a orodoval na něj mě nalomila.

Cítila jsem se po dlouhé době v jeho přítomnosti zvláštně. Toužila jsem znovu potom, aby mě políbil. Chtěla jsem znovu cítit to jeho teplo a vůni, která mě pokaždé omámila. Jenže jsem ještě nemohla... musela jsem to slyšet od něj. Co se stalo - co mi to zatraceně udělal?!

Zavedla jsem ho do toho výklenku, který jsem si poslední dobou tak oblíbila. Usadili jsme se vedle sebe a nastalo tíživé ticho. Pak jsem akorát cítila, jak mě opatrně chytá za ruku a proplétá si se mnou prsty. Jeho teplo, dotek.

"Omlouvám se. Strašně moc se omlouvám. Udělal jsem to jenom kvůli pitomosti, ale nemyslel jsem to tak. Udělal jsem chybu, odpust mi to." začal. Nechala jsem mu čas, aby si nastavil svoje tempo a způsob vyprávění.

Trochu obšírněji a do detailu mi vyprávěl příběh, který mi nahrubo nastínil Crabbe. Věřila jsem mu a nepochybovala. Byl to prostě pitomeček, který dělá blbosti.

"Jak to, že jsi dala na Crabba?"

"Nevím, byl přesvědčivý a mluvil rozumně."

"Jo, to mu poslední dobou jde. Jsem rád, že jsi na něj dala. Že sis mě vyslechla." pousmál se, ruku mi nepustil.

"Já taky. Jsem ráda, že o tom vím, i když jsi mi ublížil." přiznala jsem.

"Omlouvám se, Hermiono. Naprosto pochopím, kdybys mi neodpustila a byla na mě naštvaná do konce života."

"Jenže to bych nevydržela." řekla jsem mu po chvíli, s pohledem do těch jeho úžasných očí.

"Já taky ne. Zabilo by mě to." přiznal těžce a polkl, na krku se mu zhoupl ohryzek. Chtěla jsem ho na to místo políbit. Cítit pod rty jeho horké tepající hrdlo. "Miluju tě." pokračoval ochraptěle a pohladil mě palcem našich spojených rukou. Díval se na ty ruce a neodvažoval se mi oplatit pohled. Škoda, třeba by něco vyčetl.

"Draco..." zašeptala jsem, abych přitáhla jeho pozornost. V mžiku se na mě podíval. Naše pohledy se střetly. Naklonila jsem se k němu. Jen jemně jsem se dotkla jeho rtů. Jen jsem mu naznačila a on se toho chopil. Pochopil. Políbil mě tak naléhavě, tak nádherně, tak jak jsem si ani nepředstavovala. "Sice to potrvá, ale když budeš tahle pokračovat, myslím, že bych ti přece jenom mohla odpustit mnohem dřív." poškádlila jsem ho s úsměvem, když jsem na chvíli polibek přerušila.

"Zatraceně... Tolik tě miluju, Grangerová."

"Já miluju tebe, Malfoyi." prozradila jsem mu poprvé a zpečetila jsem to dalším polibkem.

KONEC