Dostaň ji

D15

"Gregu, pomoz mi. Pomoz mi něco udělat, aby si mě konečně vyslechla. Chci jí říct pravdu. Zkoušel jsem snad všechno. V Hodovní síni přede mnou utíká, ztrácí se v davu. Na společných hodinách po posledním slově profesora už mizí ze dveří a i do tý podělaný knihovny přestala chodit. Za ty týdny jsem na ni narazil jen jednou jedinkrát!"

"Draco, víš že ti rád pomůžu, ale ona moc dobře ví, že patřím k tobě, do Zmijozelu. Mám zrovna tak malou šanci, jak ty." zklamaně rozhodil rukama.

"Kurva." zaklel jsem. "Tohle nevydržím. Totálně mě to ničí. Potřebuju to všechno napravit. Musím jí získat zpátky, chápeš?"

"Jo." odkýval to a ťuknul si se mnou skleničkou s whisky. Další z mnoha chlastacích večerů. Nastalo minutové ticho, které přerušil Crabbe.

"Tak hele, vy volové, mám toho dost. Máte mě za kreténa, kterej je blbej a nic nechápe. Vyvedu vás z omylu. I když to byl společnej nápad s Goylem, cítím se za to zodpovědný já sám. Ty, Draco, jsi to odsral a s Goylem držíte basu, soucítíte spolu. Do prdele, tohle jsem nechtěl, jasný? Vyčleňujete mě z naší party a mě se to nelíbí. Chápu to, víte?! Rozumím tomu, že se během tý doby, kdy se Draco snažil tu šmejdku odkouzlit, stalo něco, s čím nikdo nepočítal. Chápu, že ji poznal z jiný stránky a teď je do ní udělanej. Rozumím tomu, kurva. Nejsem blbej! I když si myslíte, že to neslyším a nevidím, tak jste na omylu. Vím, že tě to zranilo Draco, ta kravina, co jsme si na tebe vymysleli. Vím, že ses tomu poddal, abys to měl za sebou a na tom hřišti tě to sejmulo. Včetně Weasleyovi pěstě, ale tys to ustál. Vím, že se všemožně snažíš tu holku odchytit, abys jí to vysvětlil. Vím, že tě změnila, že tě donutila něco cítit. Nechápu, jak ani proč se ti to stalo, kámo, ale přeju ti to, jasný? A chci, abys věděl, že mě to mrzí. Vážně. Byl to nápad na hovno. Mrzí mě to a jsem tu pro tebe, s tebou. Teď jsem ze sebe nejspíš vysypal tu nejdelší řeč za celej svůj život, ale chci ti jen ukázat, včetně tebe vole, že nejsem jen kretén, se kterým se taháte od prváku a kterej ničemu nerozumí. Omlouvám se, že jsem trval na tom, abys to udělal. Omlouvám se, že jsem na tebe tlačil a dokonce ti stanovil, jak tu holku potopíš a znemožníš. Nechtěl jsem ti ublížit a vlastně ani jí ne. Posral jsem to, choval jsem se vážně jako kus debila. Ze začátku to tak nevypadalo, ale dopadlo to přímo na hovno. Sorry, kluci." domluvil.

Nejdřív jsem na něj koukal, jak kdybych ho v životě neviděl. Pak jsme se na sebe podívali s Goylem - totálně nevěřícně. Měl pravdu, v životě neřekl najednou tolik slov. Navíc... tak rozumných, až hezkých. Kecal bych, kdybych řekl, že mě tím nepřekvapil. Kecal bych, kdybych řekl, že mě tím nedojal. Nikdy bych neřekl, že zrovna tenhle pitomec to pochopí, omluví se a dokonce tu bude pro mě. Gregory jo, ale Vincent ne.

"Pěkně řečeno." ohodnotil to Goyle.

"Díky, Vincente. To bych od tebe nečekal." promluvil jsem.

"Já vím. A upřímně mě to sere, jak mě pořád máte za toho..."

"Nemáme." odpověděl jsem mu dřív, než to dořekl a pousmál se. Bylo fajn mít přátelé kolem sebe.