Dostaň ji

H10

Přemýšlela jsem nad tím hrozně dlouho, ale nakonec jsem se rozhodla. Řeknu mu to. Jen teda ještě nevím kdy. Před snídaní? Po vyučování? Až se společně budeme učit? No, to je možná nejvhodnější.

Celý den byl trochu zvláštní. Anebo spíš chování Draca bylo zvláštní. Odtažité. Cizí. Co ho trápí? Snad nedostal špatné hodnocení eseje? Ale to ne, vždyť všechny píšeme spolu a jsou výborné. Dneska jsme se pořádně krom Hodovní síně neviděli, natož abychom společně mluvili, takže jsem se těšila o to víc, až budeme sedět v knihovně.

Kdo by si to kdy pomyslel, že já a on? Draco a Hermiona. Zní to tak pěkně. Byla jsem v sedmém nebi a hrozně se mi tu líbilo. Nejspíš by mi to tu nemohl nikdo zkazit.

Odehnala jsem Harryho s Ronem, kteří mě požádali o pomoc s učením. Ne, teď tahle chvíle patří mě. Slíbila jsem jim ale, že navečer se na to ve společenské místnosti podíváme. Pousmáli se, ale nebyli nadšení. Věděli, s kým se mám sejít a upřímně? Neakceptovali to. Kolikrát jsem se snažila jim vysvětlit, že jsem tomu taky z počátku nemohla uvěřit, protože se proboha bavíme o Malfoyovi, ale on je jiný. Není takový, jak ho známe. Je hodný s dobrým srdcem, jen ovlivněný jeho příšerným otcem. On je...

"Hermiono?" vytrhl mě z úvah hlavní postava. Draco. Konečně.

"Ahoj." pozdravila jsem ho a celá se rozzářila. Stála jsem u regálu s oddělením bylinkářství a dívala se, jak mu to sluší. Především se mi podlamovaly kolena z těch jeho očí. Ten jeho pohled mě propaloval, ale nebolelo to. Beze slova ke mě přistoupil, vytrhl mi právě otevřenou knihu z mých rukou a někam ji zahodil. Bylo mi to jedno. I kdyby ji teď roztrhal anebo spálil - nezajímalo by mě to.

Zase jsem v tak těsné blízkosti cítila, jak se mi zadrhává dech. Zahalila mě nejen jeho přítomnost, ale i jeho teplo a vůně. Tu kombinaci jsem zbožňovala.

Narazil mě na regál a přisál se na mé rty. Líbal mě ne s ostychem, jako poprvé, ale s naléhavostí. Bylo to sice trochu agresivní, ale tu bolest jsem prostě nedokázala vnímat. Bylo mi to jedno. Cítila jsem jeho ruku ve vlasech, jak je spoutal a stiskl. Cítila jsem toho víc. Žár. Touhu. Vášeň. Chtíč.

Když se ode mě odtrhl, divoce dýchal. Slyšela jsem splašený tlukot našich srdcí. Podíval se na mě, políbil mě na čelo a pak, se zavřenýma očima se o něj opřel svým. Něco zadrmolil šeptem, sice jsem mu nerozuměla, ale nebylo to nic slušného a publikovatelného.

"Draco..." začala jsem. Nepohnuli jsme se z místa ani pozice. Neexistoval nikdo a nic jiného než my dva. Chtěla jsem, aby se mi díval do očí, když s ním mluvím, ale možná to bylo lepší. Dodá mi to víc odvahy. " Zamilovala jsem se do tebe." pokračovala jsem.

Konečně se na mě podíval. Ty jeho oči. Tak nádherně zbarvené. Pevné a ledové. Neužívala jsem si je dlouho. Pustil mě, odstoupil ode mě. Beze slova se otočil a rychlým krokem odcházel dál. Sebou bral i knihy, které shazoval naschvál na zem.

Co se to právě stalo?