Dostaň ji

H8

Zbytek dne jsem ho už neviděla. Otřáslo to námi oběma. Nezlobila jsem se, že těsně potom, co mě políbil utekl. Nejspíš to neplánoval - ani polibek ani útěk. Vrátila jsem se do hradu, kde jsem okamžitě zapadla do knihovny. Snažila jsem se věnovat knize, ale vůbec jsem nevěděla o čem je. Nakonec jsem zjistila, že ji mám celou dobu vzhůru nohama.

Myšlenkami jsem byla u Draca. U polibku.

Byla jsem si jistá, do toho protivnýho kluka, kterýho jsem nemohla tolik let vystát jsem se za několik měsíců, kdy se ke mě začal chovat hezky, dokázala totálně zamilovat. Nevím proč, nevím jak, ale bylo to tak.

Měla jsem v plánu chvíli vyčkat a pak mu to přiznat. Nejspíš to cítí podobně, takže čeho se bát? Toužila jsem po něm. Hezký byl už od doby, co jsem ho v prvním ročníku spatřila a čím byl starší, tím byl hezčí.

"Hermiono, víš, že tu knihu máš naruby?" probral mě z myšlenek hlas Rona, který se zjevil přede mnou.

"Jak jsi mě tu našel?" podivila jsem se. Nejdřív se zasmál a pak se zarazil.

"To myslíš vážně? Halóóó. Jsi v knihovně pořád, kde jinde bys taky byla? Jsi v pořádku?"

"No jasně, promiň. Potřebuješ něco?"

"Harry randí s Ginny a já se nudím, napadlo mě, zda si nezahraješ šachy?"

"Víš, že ty šachy jsou násilná hra." namítla jsem.

"Ale přeci bys mě neodmítla. Svého úžasného nejlepšího kamaráda. Vždyť mě máš ráda, no tak Hermiono!" zažadonil Ron. Možná to je dobrý nápad. Rozptýlit se hrou, nad kterou se musí přemýšlet.

Protože pokud s Ronem teď neodejdu hrát ty pitomé šachy, vrátím se v mysli k Dracovi a k jeho polibku, který byl naprosto famózní. Lepší jsem nezažila. A chci další. Bože. Chci ho znovu políbit, cítit jeho vůni i chuť a říct mu, jak moc ho miluju. Ta myšlenka o lásce se mi honí hlavou už hodně dlouho.

Několik proklatých týdnů určitě.

"Dobře, pojďme." souhlasila jsem. Ron nadšeně zavýskl, povyskočil a už mě táhnul uličkou v knihovně do naší nebelvírské koleje. Rozhodla jsem se správně. Potřebuju rozptýlit.

Jenže po pár tazích jsem zjistila, že se stejnak snažím myšlenkou propašovat do Zmijozelu k tomu blonďatému muži, s těma nejnádhernějšíma modrošedýma očima, které nemá nikdo na světě, jen on. Kdo by to byl kdy řekl, že já a on?

Jsem nadšená. A hrozně se těším na naši budoucnost. Až ho budu mít po boku.

Jsem hrozně zamilovaná.