is this heaven?! h.s.

13.

Snažila jsem se otevřít oči. Po pár neúspěšných pokusech se mi to podařilo a ostré světlo mě zaštípalo v očích. Porozhlédla jsem se, byla jsem v nemocnici. Hned mi to docvaklo. Dyť jsme měli bouračku. Co holky? Co Harry? Snažila jsem se zvednout, ale nešlo to.

,,Khloe, o můj bože!" vyjekl Harry, kterého jsem si všimla až teď. Moji ruku svíral v té jeho a začal mě objímat. ,,Tobě nic není?" zaskočeně jsem se otázala. To tu bouračku přežil bez úrazu, že tu se mnou teď je? ,,Co by mi mělo být?" zeptal se stejně zaskočeně jako já. Najednou se otevřely dveře a do pokoje přišel doktor se sestřičkami. ,,Pane Stylesi, nechte vaši manželku v klidu se zorientovat," řekl dominantně. ,,Počkat co? Manželku?" nestačila jsem se divit. Doktor pohotově zareagoval, když viděl Harryho udivený výraz: ,,Odejděte, prosím." Sestřičky ho vyvedly z pokoje a já tam zůstala sama s doktorem.

Z Harryho pohledu:

,,Ona si nic nepamatuje," složil jsem se na židli na chodbě. ,,Určitě si vzpomene. Možná je to jen šok po probuzení. A pokud ne, budete ji vyprávět a vzpomínky na vás se jí vrátí," klidným hlasem řekla jedna ze sestřiček. Co když ne, co když si s ní budu muset vybudovat nový vztah? Co když už se ji nebudu líbit? Tolik strávených let spolu. Co Darcy?

Nic jsem jí na to neodpověděl. Byl jsem dost zaneprázdněný svými myšlenkami. Stoupl jsem si k oknu, kterým bylo vidět do pokoje a díval se na ni. 3 měsíce jsem neviděl její krásné modré oči, zuby, které byly vidět, když mluvila, neslyšel její hlas a smích a teď, po tom všem ani neví, že jsem její manžel.

Z pohledu Khloe:

,,Mohu se vás zeptat, jak jste se s panem Stylesem potkala a jaký s ním máte vztah?" vybalil na mě doktor. Nechápala jsem v ten moment vůbec nic, co se děje. Byla jsem zmatená. Harrymu nic nebylo a já jsem byla údajně jeho manželkou? Co to má znamenat?

Dlouho jsem neodpovídala a jen jsem se mu dívala do očí. V tom mě z mých myšlenek vyrušil dětský pláč. Doktor se podíval k oknu a já se také nahnula. Byla tam dětská postýlka s malým dítětem, zabaleném v růžové látce. Proč je se mnou na pokoji dítě? Svůj pohled jsem od toho dítěte odvrátila a zadívala se na Harryho, který stál za oknem. Najednou mi to došlo. Začaly se mi vracet vzpomínky.

,,To je moje dítě!" vyjekla jsem a rychle se posadila. Do pokoje vběhl Harry s sestřičkami v patách. ,,Pane Stylesi, pojďte prosím pryč," chytila ho jedna z sestřiček za rameno. ,,Harry, to je naše dítě," oznámila jsem mu, jako kdyby to nevěděl. ,,Já vím. Darcy," odpověděl s obrovským úsměvem na tváři. Se slzami v očích jsem se zeptala, jestli mi ji podají. Byla překrásná. Její oči byly stejně krásné jako ty Harryho. Její malé prstíčky a jemná dětská kůže, kterých jsem se dotýkala, voněli po dětském olejíčku. Ruce všech nás tří se spojily. My jsme rodina! Na chvíli jsem vytěsnila všechno to, co se dělo okolo nás a to, že si nevzpomínám na hodně věcí a ani nevím proč.

,,Eh," odkašlal si doktor a vyrušil mě z rozjímání nad mojí dcerou, ,,na co vše si vzpomínáte?" V hlavě se mi začaly hromadit spousty vzpomínek. Na naši svatbu. Na naši první pusu. Na naše seznámení s rodinami toho druhého. První článek o tom, že má Harry novou známost v bulváru, ale vzpomínka na to, jak jsme se poznali začínala být nelogická. Známe se spoustu let, ale probudila jsem se s tím, že jsme se poznali před týdnem. Probudila jsem se na tomto pokoji s tím, že jsme po bouračce, ale Harrymu nic není. Jak to? Začala jsem si uvědomovat, že všechny ty události, co se ten údajný týden udály, byly moc rychlé a bez komplikací. S Harrym jsme se do sebe "zamilovali" po pár dnech. Žádné hádky, neshody, velké protesty. Byla jsem zmatená. Znala jsem ho týden, ale vlastně skoro celý život. Nic nedávalo smysl.

,,Já...vzpomínám si na spoustu věcí, ale...nevím, jak jsme se potkali nebo proč jsem v tomto pokoji. Proč si na to nevzpomínám? Nebo mám nějakou vzpomínku, ale ta nesedí k tomu, na co jsem si vzpomněal a jak dlouho se známe," zoufale jsem odpověděla. Cítila jsem silné pouto k Harrymu, dalo by se říct lásku. Určitě to byla láska, když jsem si ho vzala. Ale kdy to začalo? Co spojilo naše cesty? Jaké místo bylo tím osudným, kde jsem potkala nejvíc sexy muže na téhle planetě a on se se mnou seznámil? Nemohlo to být před týdnem. Smíchávaly se mi dva příběhy, ale já si nemohla vzpomenout, jak je to správně.

,,V klidu. Nevzpomínáte si, jelikož jste byla 3 měsíce v kómatu," vysvětlil mi doktor rovnou normálně a né nějakými doktorskými definicemi, ,,na vše si určitě vzpomenete. Vypadá to tak, jelikož jste si vzpomněla už pár minut po probuzení." Harry mě celou dobu držel za ruku a nespustil ze mě oči. Jeho přítomnost mi dodávala klid v duši a nebyla jsem už tolik vystrašená. ,,Ale proč jsem byla v kómatu? A to, co jsem teď, podle mě týden, prožívala, se nestalo?" otázala jsem se s údivem. ,,Váš porod se zkomplikoval, ale nemusíte se bát, vaší dceři nic není. A ohledně toho, co jste prožila. Všechno to byl jen sen, který jste prožívala, nejspíše hodně živě. Stává se to hodně pacientům, sice pokaždé trochu jinak a každý to cítí jinak, ale stává," objasnil doktor a byl na odchodu. ,,Nechám vás zde samotné, abyste si mohli popovídat. Určitě se vám vaše vzpomínky vybaví," řekl mezi dveřmi a odešel. Sestřička mi vzala Darcy, abych si odpočla, tolik informací najednou musí být prý vyčerpávajících.

,,Mrkvičko," řekl Harry a já mu skočila do řeči: ,,Tak si mě jednou oslovil i v tom snu." Sedl si na židli vedle postele a mé ruce sevřel v těch jeho. Už na nich neměl tolik prstenů. Ten nejkrásnější měl na prsteníčku levé ruky. Hned mi to došlo, svatební. Podívala jsem se na svoji ruku a také jsem ho tam měla. Byl překrásný. Začala jsem si ho prohlížet. ,,Podívej se na vnitřní stranu, a pak ti řeknu, proč ti říkám mrkvičko," zasmál se. Sundala jsem prsten a nasměrovala ho tak, abych viděla na jeho vnitřní stranu. Bylo v něm vyryto: "Ineffable"

Ahooj, konečně jsem se dostala k části, na kterou jsem se strašně těšila. Doufám, že se vám můj zvrat v příběhu líbí.😄 Užívejte karanténu a opatrujte se. x