is this heaven?! h.s.

4.

,,Khloe?" probudilo mě volání. Zdálo se mi, jak kdyby to říkal někdo pár metrů ode mě, ale v pokoji nikdo nebyl. Vstala jsem a mikinu si stáhla pořádně dolů, aby nic nebylo vidět a vydala se do kuchyně s nadějí, že tam někoho najdu. Nikdo tam nebyl. Porozhlédla jsem se po místnosti a uviděla Harryho, který se zrovna otočil mým směrem. ,,Dobré ráno," usmál se a otočil se zpátky ke klavíru. ,,Dobré, ty jsi mě volal?" odpověděla jsem a vydala se za ním. Jen tak mačkal klávesy. Sice to ladilo, ale nepřišlo mi, jako kdyby to byla nějaká písnička. Nebo skládá novou? ,,Nene," odvětil a jeho pohled stále směřoval na klaviaturu. ,,Co děláš?" zeptala jsem se ho. Jelikož mě zajímalo, jestli tady sedí jen tak nebo je to za nějakým účelem. ,,Jen tak skládám," odvětil a zapsal nějaké noty do papíru. ,,Oh, zahraj mi kousek," všimla jsem si, že jich tam už měl zapsaných víc, skoro celá stránka byla popsaná notami. ,,Ale to zatím nic moc není. Slova taky ještě nejsou celý hotový," vymlouval se. ,,Prosím," Zaprosila jsem a opřela se lokty o vršek klavíru. Harry začal hrát. Byla to nejspíš smutná píseň. Usoudila jsem z melodie. Po předehře začal zpívat a mně se podlomila kolena. Jeho stále rozespalý chraplavý hlas se pomalu dostával do mých uší. Zaposlouchala jsem se. Vypadal tak krásně. Rozespalý Harry Styles v obyčejném bílém tričku a teplácích. Co by za to jeho fanynky daly, aby ho takhle viděly. Najednou přestal. ,,Dál jsem se nedostal..." vytrhl mě z rozjímání nad jeho krásou. ,,To je krásný, Harry. O kom je? Jestli se teda můžu zeptat," zastyděla jsem se, jelikož jsem nepřemýšlela nad tím, jestli je dobré se na tohle ptát, ale asi to bral v pohodě, jelikož mi odpověděl: ,,Tak celkově o životě. O nikom konkrétním." Vzal si šálek s kávou, který ležel na klavíru. ,,Chceš taky?" Zeptal se a já přikývla, že ano. Nalil mi z konvičky a zalil troškou mléka. ,,Díky...holky ještě spí?" Otázala jsem se. ,,Ne, ty už odešly," Odpověděl a zvedl se od klavíru. ,,Beze mě? Proč mě nevzbudily? Nevíš kam šly?" Vyhrkla jsem. ,,Ahh, tolik otázek. Říkaly něco o nějakých nákupech. Netuším," Odpověděl, sedl si na gauč a málem na sebe vylil kávu. Ach ta kocovinka. Vážně se na mě vykašlaly? Nechaly mě tady samotnou. To jsou mrchy. I když jako nechaly mě samotnou s Harrym Stylesem. Co si to zas namlouvám. Nic se mnou mít nebude. Jen udělal menší úlet pod vlivem alkoholu, že nás sem pozval a to je vše. ,,Tak já už asi půjdu," Vydala jsem se do pokoje pro věci. ,,A kam? Klíče od vašeho pokoje nemáš," Zavolal Harry, ale já jsem stejně došla do pokoje. Ajo, kam půjdu. Bůh ví, kdy se holky vrátí. Chtěla jsem jim napsat SMSku, ale telefon jsem nemohla nikde najít. Doběhla jsem do obýváku. ,,Harry, mohla bych si půjčit tvůj telefon, abych napsala holkám. Nemůžu ten svůj najít," zeptala jsem se a nahodila prosebný kukuč. ,,Jasný, bude někde v pokoji. Možná na nočním stolečku," odvětil a dále se věnoval své kávě. Začala jsem prohrabávat noční stoleček, ale nikde tam ten telefon nebyl. Porozhlédla jsem se po pokoji a uviděla další menší stoleček s pár šuplíky. Třeba si ho spletl s tím u postele a dal si telefon sem. Pootevřela jsem první šuplík ve kterém ležela nějaká krabice. Bylo na ni napsáno "memories". Co tam asi je? Je to vůbec Harryho krabice? Asi bych ji neměla otevírat, ale byla jsem tak zvědavá. Rychle jsem se ujistila, jestli Harry nejde do pokoje a sundala víko krabice. Leželo v ní spoustu fotek s jeho rodinou, jeho kamarádů, ale převažovaly fotky s klukama z  One Direction. O můj bože, on si to schoval. To je tak krásný. Začaly se mi lesknout oči. Ani nevím proč. Možná z toho důvodu, že Harrymu na klucích furt záleží. Leželo tam něco zabaleného v bílé látce. Rozbalila jsem to a zjistila, že je to mikrofon. Byl zabalený v tričku. Zvláštní. Začala jsem si ten mikrofon prohlížet. Na konci měl zelenou rukojeť. Počkat, zelenou? To je mikrofon, který měl, když zpíval ve 1D! Tohle mě dostalo a pár mokrých kuliček se mi skutálelo po tváři.

,,Tak kam teda půjdeš?" ozvalo se za mými zády. Ve dveřích stál Harry. ,,Promiň. Já nechtěla. Já hledala ten telefon," vypadlo ze mě vyděšeně. Harryho pohled byl vážný. Bože za tohle mě seřve. Hrabu se v jeho věcech. Nějaká podělaná fanynka se hrabe v jeho osobních věcech. Další slzy mi vypadly z očí. ,,Ne v pohodě. Hlavně nebreč," přišel ke mně a klekl si na zem. Vypadal přísně. Zvedl ruku a já se bála, co se bude dít. Ne, že by mě chtěl uhodit, ale prostě...Jeho dlaní se dotkl mého obličeje a otřel moje slzy. ,,To bylo jak z ňákýho filmu," Zasmála jsem se a přerušila naši "romantickou" chvilku. Harry se upřímně zasmál a sundal ruku z mého obličeje. ,,Ty sis to všechno nechal? To je tak krásný." Rozplývala jsem se, jelikož Harryho pohled už nebyl vážný. Vypadal uvolněně. ,,Tak samozřejmě. Jen teda už jsem se na to dlouho nedíval. Prostě to sebou jen vozím, kdybych chtěl zavzpomínat," odpověděl, vyndal jednu fotku, kde byl s klukama na stagi. ,,Určitě jsi viděla to video, jak jsem spadl na stagi," stále sledoval fotku, ,, ta je z toho koncertu. Jo a tady ten škrábanec je taky z toho pádu." řekl a vzal mi z ruky mikrofon a ukázal na malou čáru na rukojeti. Harry vzal do rukou fotky a začal si je prohlížet. Vypadal smutně, ale zároveň šťastně. Vzpomínal na staré časy. Soucítila jsem s ním a neudržela se. Vrhla jsem se na něj a objala ho. Nečekal to a svalil se na zem. Já ho stále držela. Užívala si toho, že tohle jsou možná poslední minuty, co ho vidím a můžu se ho dotýkat. Nijak se nebránil a po chvilce jeho ruce jemně obklopily moje záda. Pomalu jsem z něj začala slézat. ,,Promiň, já jen...přišlo mi to v tu chvíli vhodný, i když možná nebylo. Vůbec netušíš, kdo jsem a já se tady po tobě plazím," zastyděla jsem se. ,,Ty se furt jen omlouváš," Usmál se, ,, Je to divný, nikdy se takhle s fanouškama nebavím, ale ty mi přijdeš nějakým způsobem jiná. Ani nevím proč. Možná pořád působí ten alkohol a já jsem povolnější." No co si budem, zahřálo mě to u srdíčka, ale ranilo zároveň.

___

Zazvonil telefon v kuchyni. Ani jsem nevěděla, že tam nějaký je. Harry ho zvedl a já zaslechla jak říká: ,,Ano, jo ahoj...je tady...tak já ji to řeknu." Položil telefon a otočil se směrem ke mně. ,,Holky už jsou prý tady. Máš za nimi dojít." Řekl. ,,Super." Vydala jsem se do pokoje, jelikož jsem se stále nepřevlékla. Harry mě následoval. ,,Díky za všechno. Tady vracím mikinu," ZAčala jsem si navlékat sukni. ,,Hele v pohodě, tu mi vrátíš jindy. Holky zněly, že tě potřebují rychle vidět," odvětil. ,, Ale kdy ti ji vrátím?" udivila jsem se. ,,Se třeba ještě někdy potkáme. Jsem tady na dýl," odpověděl.