is this heaven?! h.s.

18.

   Uběhlo 7 dní od mého probuzení a svůj čas trávím s Harrym a Darcy doma. Čas, který s nimi trávím je úžasný. Darcy je strašně roztomilá a reaguje na spoustu věcí směšným způsobem. Harry ji stále rozesmívá a opečovává. Je to dokonalý táta a aji manžel. Stále kontroluje jak se mám, zda něco nepotřebuji a snaží se mi pomoct vzpomenout, na co nejvíce věcí, vyprávěním všeho, co jsme spolu zažili. Občas si vzpomenu a příběh s jeho pomocí dopovím a jsem nadšená, že jsem si vzpomněla, ale někdy si prostě nedokážu vzpomenout a přijde mi, jako kdyby vyprávěl zážitky úplně někoho jiného. Je to frustrující.

   „Khloe?" uslyšela jsem Harryho, jak volá z dolního patra, „už jsem doma. Pojď dolů." Seběhla jsem rychle schody. „Ticho, Harry. Právě jsem uspala Darcy," zamumlala jsem naštvaně. Uspat dítě je fakt fuška.
   „Tady máš," zašeptal a podal mi kytici lučního kvítí. Přičichla jsem. Voněla překrásně. Luční kvítky jsou moje nejoblíbenější květiny.
   „Jak si věděl, že je mám ráda?" řekla jsem a vzápětí se plácla rukou do čela. No jak asi...zná mě už několik let. Harry se nad tím, že mi stále nedochází, že se známe dlouho, zasmál. Chtěl zakrýt bolest, kterou jsem mu způsobovala pokaždé, když jsem řekla něco takového nebo když jsem si na věci nedokázala vzpomenout. Taky mě to ničilo, ale jiným způsobem.
   „Proč si mi je donesl?" otázala jsem se. „To ti nemůžu dát kytku jen tak?" podíval se na mě udiveným výrazem. „Jako můžeš..." Harry mi skočil do řeči: „No dobře, má to důvod, ale to neznamená, že pokaždé, co ti přinesu květiny, to bude mít nějaký závažný důvod." Vysvětlil a já se uculila nad tou myšlenkou, že mi třeba bude nosit kytky častěji. Krásně provoní a zútulní interiér domu.
   „Objednal jsem nám dneska večer stůl v jedné  restauraci," konečně mi prozradil důvod jeho daru. „Takže...jakože...rande?" zeptala jsem se. „Dalo by se to tak brát. Je to skoro jako bychom se poznávali od začátku...pro tebe," poslední slova zamumlal. Zase ta bolest v jeho hlase.
   „Ale co Darcy?" strachovala jsem se o naši malou holčičku. „O tu se postará mamka," ujistil mě Harry.

___

Oblékla jsem si na sebe saténové béžové dlouhé šaty na ramínka s rozparkem a k tomu vzala bílou kabelku přes rameno. Vklouzla jsem do lodiček a trochu zavrávorala. „Opatrně, mrkvičko," oslovil mě Harry přezdívkou, kterou jsem neslyšela od té doby, co jsem byla v nemocnici.
Nasedli jsme do auta a jeli do restaurace, poslouchající hudbu z rádia. Najednou se autem rozezněla Harryho písnička a já přidala hlasitost.
„Ale notak..." začervenal se Harry a já ho ignorovala a zpívala. Znala jsem každé slovo té skladby.
~~~(2019)
„Sarah, teď nahrajeme tvoji část," rozkázal Harry. Seděla jsem na pohovce ve studiu a sledovala, jak se Harryho nové album tvoří. Miluju ho sledovat při práci. Ta radost, která sálá z jeho očí, když vymyslí nový verš či melodii je k nezaplacení.
„Harry říkal, že jsi tuhle skladbu složila s ním," přisedl si ke mně Mitch, „je skvělá." Dodal a já se začervenala nad tím, že se Harry zmínil o tom, že jsem mu s Adore you pomohla.
„Nevím, jestli se to tak dá říct. To, že jsem Harrymu pomohla doplnit pár veršů, co mu tam chyběly, není moc velká zásluha na složení skladby," zasmála jsem se. Harry se na nás otočil, jelikož nejspíš slyšel náš rozhovor a divně se na Mitche podíval. Ten to ignoroval a stejně jako já, sledoval Harryho při práci.
Zrovna hráli část, kterou jsem napsala. „Je to fakt skvělá písnička. Harry je z ní nadšený...z tebe je nadšený, ze všeho, co spolu děláte..." zamumlal Mitch a Harry ho slyšel. Otočil se a zvedl ruku se vztyčeným prostředníčkem. Bylo mu nepříjemné, že mi Mitch prozrazuje věci, které mu o mně říká. Po chvíli svůj pohled přesměroval na mě, celá jsem zrudla a on taky. Je to jen pár měsíců, co se vídáme. Prostě jen tak chodíme na randíčka, vzájemně se poznáváme.
~~~
   Zírala jsem na Harry jak řídí. Na tváři se mu objevil ďolíček a jeho oči se přemístily na mě.
   „Co je?" usmál se. „Já...vzpomněla jsem si, jak jsem ti s touhle písničkou pomohla a taky, když mi Mitch prozradil, že jsi ze mě nadšený a rád se mnou trávíš čas," a konečně se mi vybavily pocity, které jsem v tu dobu cítila. Ten hřejivý pocit, když jsem zjistila, že ke mně něco cítíš, že je to možná i něco víc, než jen kamarádství. Do očí se mi hnaly slzy, ale já je naštěstí udržela.
Harry se jen vřele usmál a pokračoval v řízení. Po pár minutách jsme dorazili k restauraci, kterou obklopoval obrovský dav lidí.
   „Docela narváno," konstatovala jsem. Harry se zasmál a vyšel z auta. Otevřel mé dveře a my se vydali směrem do restaurace. Čím blíž jsme se dostávali k těm všem lidem, přestávali vypadat, jako lidé, co čekají frontu do restaurace. A pak mi to došlo. Papparazi. V malé škvírce mezi fotoaparáty a všemi těmi lidmi jsem zahlédla, že před restaurací stojí Keira Knightley a novináři ji zpovídají. Chudák, pomyslela jsem si, ale to mi nedošlo, že to stejné se stane i nám.
   „V klidu," hladil mě Harry po zádech, jelikož vycítil, že jsem nervozní, „na nic nemusíš odpovídat. Však víš, jak to chodí." No, nevim. Kdyby můj mozek pracoval normálně a já si něco pamatovala, tak budu možná i v klidu. Přežila jsem to určitě už několikrát předtím, přežiju to teď, pomyslela jsem si před tím, než si nás všichni všimli.
   „Pane Stylesi, pojedete na tour?" „Jak se cítíte?" „Co vaše dítě?" Padaly otázky ze všech stran. Blesky mě oslepovaly a já se nedokázala hnout. Neměla jsem žádný prostor.
   Harry mě stále držel okolo pasu a snažil se nás procpat do restaurace.
   „Nemyslíte si, že pana Stylese omezujete?" Zaslechla jsem otázku jednoho z novinářů a Harry ho propálil pohledem. „Zdá se vám vaše žena stále atraktivní?" Ozvalo se z davu. Bože, co je to za otázky?!
   Bylo mi to už vážně nepříjemné. Tolik cizích nesympatických vlezlých lidí. Jejich všetečné otázky a otravné foťáky. Nedokázala jsem dýchat.
   „Víte o tom, že vás pan Styles podvedl, když jste byla v bezvědomí?" řekl někdo vedle mě a mnou projel pocit bezmoci a bolesti. Cítila jsem, jak se mi motá hlava a pomalu padám.

konečně se khloeiny city k harrymu vynořily. jeeej. tak doufejme, že to takhle bude pokračovat i dál. 🤷🏼‍♀️
už se pomalu blížíme ke konci...jak myslíte, že to skončí?