is this heaven?! h.s.

20.

   Uběhl měsíc od toho, co mi Harry zahrál "Ineffable". Byl to velmi těžký měsíc, ale byl tu pro mě Louis. Harryho jsem totiž přemluvila, aby se vrátil ke své pŕaci, a proto je teď od rána do večera stále pryč. Buďto s Jeffem nebo ve studiu. Domlouvají věci a nacvičují na nadcházející tour. Stále mě přemlouvá, ať chodím s ním a taky jsem s ním párkrát šla, ale všude jsou ti paparazzi. Je mi to nepříjemné a nechci, aby se něco stalo Darcy.
   Ale to nebylo to nejhorší na tomhle měsíci. Nejhorší bylo, že jsem si za tu dobu na nic nevzpomněla. Vůbec na nic. Možná tomu moc nepomáhalo to, že byl Harry skoro furt pryč, ale bojím se, že bych si nevzpomněla ani, kdyby se mnou byl. A taky ho už nechci nějak omezovat v tom, co dělá rád.
Seděla jsem v obýváku a hrála si s Darcy. Čekala jsem na Louise, slíbil, že dnes přijde. Poslední dobu se mnou tráví opravdu hodně času, je pro mě oporou a já pro něj. S Hailey se totiž rozešli. Prý jim to už neklapalo a Hailey to stejně začínala táhnout s někým jiným. Upřímně jsem se divila, že spolu byli tak dlouho. Hailey nebyla typ holky, co by se chtěla vázat.
   Uslyšela jsem zvonek a běžela otevřít. „Ahoj, mrkvičko," obejmul mě Louis a já mu objetí opětovala.
   „Ahoj. Dáš si čaj, kávu nebo něco k jídlu? Harry včera uvařil jeho vynikající tacos a ještě něco zbylo...takže?" vychvalovala jsem Harryho jídlo. Louis s radostí přikývl a já mu šla jídlo ohřát. Z kuchyně jsem slyšela, jak si povídá s Darcy a ona se směje. Určitě na ni dělal vtipné obličeje. Hodně si spolu rozuměli.
   „Už se to nese," volala jsem po cestě z kuchyně. Náhle se místností rozlehl pláč. Louis hned vzal Darcy do náruče a utěšoval ji.
   „Na, vezmi si to a dej mi ji. Musím ji přebalit," rozkázala jsem Louimu. Posadil se na gauč a sledoval mě, jak ji přebaluji.
   „Ideální výhled k jídlu," utrousil mezi sousty. „Nikdo tě nenutí se dívat," odbyla jsem ho, „je unavená půjdu ji uložit." Louis do sebe najednou začal rychle strkat zbytek tacos a vyhrkl: „Můžu ji prosím uložit já?" Přikývla jsem a vydala jsem se s Darcy v náruči a Louim v patách do ložnice. Opatrně jsem mu Darcy předala a on ji začal kolébat v náruči.
„Harry ji zpívá, aby rychleji usnula, můžeš to taky zkusit," poradila jsem mu a lehla si na postel. Louis začal zpívat ukolébavku a Darcy do minuty usnula. Pomalu ji položil do postýlky a šel si za mnou lehnout.
„Jak se cítíš, už je to lepší?" otočila jsem na něj hlavu a zeptala se.
„Jo, hlavně díky tobě. Díky, že tu pro mě jsi," usmál se na mě, „co ty?"
„V pohodě," zalhala jsem, protože v reálu mi bylo strašně. Byla jsem rozhozená z toho, že si na nic nevzpomínám a jelikož je to už takhle dlouho, deptalo mě to ještě víc.
„Nevypadá to," zamračil se Louis, „Khloe, co se děje?" Nechápu, že to na mně poznal. Snažila jsem se být pozitivní a nehroutit se z toho, že si na nic nevzpomínám.
„Já..." zasekla jsem se, protože jsem nevěděla, jestli chci své pocity sdílet.
   „No?" pobídl mě, jelikož jsem dlouho nepromluvila.
   Vydechla jsem a připravila se na to, mu své pocity říct. Sdílení pomáhá ne? Třeba mi dá nějakou radu, jak se z toho všeho nezhroutit.
   „Víš, za poslední měsíc jsem si na nic nevzpomněla, ani na jedinou věc. Stále čekám, jestli si něco vybavím, ale ono nic. Nejhorší na tom je, že k Harrymu nic necítím. Možná tak lítost, že si myslí, že k němu něco cítím, a že všechno bude zase při starým, ale ono nebude. Říkala jsem si, že bych se do něj mohla zamilovat třeba znovu, ale nějak to nejde. Nepřijde mi atraktivní a spousta věcí, co dělá, mě vytáčí. Uvědomuju si, že jsem ho předtím měla ráda, určitě jsem ho milovala, ale teď na něm nedokážu najít žádnou věc, co by se mi líbila. Nechápu to. Chci ho milovat, ale nejde to. Podělaný kóma," posadila jsem se a obličej si zakryla dlaněmi, jelikož se mi po tvářích začaly kutálet kapičky slz. Louis se také posadil a obejmul mě.
   „Khloe, podívej se na mě. Všechno bude v pořádku, jen si s Harrym musíš popovídat a říct mu, jak se cítíš. Bude to muset pochopit. Určitě to pro něj bude těžké, ale všechno se vyřeší. Nemůžeš žít po zbytek života ve vztahu z lítosti. Harryho to zasáhne, ale protože tě miluje, nechá tě jít. Pokud budeš chtít," snažil se mě utěšit. Ruce jsem měla položené v klíně a upřeně je sledovala. Z očí mi stále stékaly slzy. Louiho dlaň se objevila na mé tváři a pomalu stíral mé slzy. Podívala jsem se mu do očí a viděla v nich lítost a soucit. Zírali jsme na sebe, byli jsme hypnotizováni jeden druhým. Louis se ke mně začal pomalu naklánět a mně bylo jasné, o co se snaží, ale nijak jsem se tomu nebránila. Věděla jsem, že je to špatné, ale vždyť k Harrymu nic necítím, neměla bych se cítit provinile, že tohle nezastavím, ne?
Louiho rty se setkaly s těmi mými. Byl to dlouhý jemný polibek, který přerušila Harryho vyděšená otázka: „Co se to tady děje?"

ajéje. to bude drama.
dnešní díl je kratší, ale chtěla jsem, aby to skončilo takhle napínavě. už se blížíme ke konci. :( myslím si, že ještě tak dvě kapitoly a zjistíte, jak to s nimi dopadne.😌
děkuji moc všem, že čtete a hlasujete pro můj příběh. v posledních pár dnech se můj příběh objevuje v žebříčcích (říká se tomu tak, ne?) jako je: harrystyles nebo fanfikce. dělá mi to obrovskou radost.💖