is this heaven?! h.s.

21.

„Harry, promiň. Já nechtěl, prostě se to tak nějak stalo..." vyhrkl Louis. Harry stál mezi dveřmi a nespouštěl ze mě oči. Chtěla jsem uhnout pohledem, ale nějak to nešlo. Tak naštvaného a raněného zároveň jsem ho snad ještě neviděla.
   „Já radši půjdu," stoupl si Louis a s vražedným Harryho pohledem, upřeným na něm, odešel. Jakmile se Louis Harrymu ztratil z dohledu, pohrdavě se podíval na mě. Jakoby čekal na omluvu či vysvětlení, které mu samozřejmě dám.
   „Harry, prosím, pojď si sednout," poprosila jsem ho. Pohodlně se opřel o rám dveří a jedovatým tónem odpověděl: „Nevím, jestli si chci sednout."
   „Prosím, potřebuju si promluvit" zašeptala jsem celá nervózní.
„Nevím, jestli si s tebou chci promluvit...Jak jsi mohla?" znechuceně na mě zvýšil hlas.
„Harry...nech si to vysvětlit," Nakonec se teda rozešel k posteli, sedl si docela blízko mě a já se mu zadívala do očí. Oběma se nám leskly pod návalem slz, které jsme nemohli zastavit.
   „No, takže?" odpověděl znechuceně.
   „Jen chci, abys věděl, že s Louisem nic nemám. Byla to asi jen taková pusa z lítosti, chtěl, abych už nebyla smutná nebo nevím...ale fakt to nic neznamenalo a...," řekla jsem roztřeseným hlasem.
   „Proč jsi byla smutná? Co se stalo?" zeptal se už míň naštvaně.
„Spíš co se děje," zamumlala jsem, „prostě od tý doby, co jsem šli na tu večeři, si na nic nevzpomínám. Abych to upřesnila...na zážitky s tebou. Možná kdyby si byl víc se mnou, tak bych si i na něco vzpomněla, ale..."
„Však si sama chtěla, abych začal zase hrát a..." skočil mi frustrovaně do řeči.
„Já vím, však je to pro tebe to nejlepší. Nechci tě omezovat a chci, abys dělal to, co tě baví," skočila jsem mu do řeči já, „ale ani nejde tak o to, že si nevzpomínám, ale že k tobě už nic necítím. Ze začátku jsem myslela, že se mi city k tobě po pár dnech vrátí, ale nevrátily. Pak jsem si řekla, že se do tebe můžu zamilovat znova, ale nedokážu k tobě už najít žádné sympatie a strašně mě to ubíjí. Celý dny se přetvařuju, jen abych tě nemusela vidět raněného, ale asi to už takhle dál nezvládnu."
   Jeho pohled už nebyl upřený na mě, ale díval se do zdi před sebou. Viděla jsem, jak mu tváře smáčí slzy. Samozřejmě jsem cítila pocit lítosti, ale taky jsem cítila obrovskou úlevu. Konečně jsem se mu svěřila s tím, jak to teďka mám. Že ho nemiluju a asi ani nedokážu milovat. Nebyla bych šťastná a on určitě taky ne. Tenhle vztah by nevydržel.
   „Harry..." promluvila jsem po chvilce ticha, kterou párkrát přerušily Harryho vzlyky.
   „Khloe...," oslovil mě s pohledem upřeným na mně, „navždy budeš jediná, kterou budu milovat celým svým srdcem. Dal jsem ti vše, co jsem mohl. Otevřel jsem se ti, jako nikdy nikomu předtím. Jen s tebou jsem se cítil opravdu šťastně a myslím, že ty se mnou taky, ale pokud už dál necítíš to, co já, nemůžu tě u sebe držet násilím. Chci pro tebe jen to nejlepší, a pokud to znamená, že náš vztah musíme ukončit, udělám to. Nechci, aby ses trápila a hlavně nechci, abych důvodem tvého trápení byl já." Panovalo mezi námi ticho. Přemýšlela jsem nad tím, co mám říct.
   Byla jsem strašně ráda za to, jak tolerantní, milující, ochotný a laskavý Harry je a jak se k této situaci postavil. Obdivovala jsem ho za to, ale zamilovat se do něj kvůli těmto vlastnostem jsem nějak nedokázala. Celý můj mozek začal nejspíše pracovat úplně jinak, než předtím a nedokáže ocenit tyto věci.
   Jak sám řekl, jsem osoba, kterou bude vždy milovat a díky tomu, mě dokáže i nechat jít. Vím, že jsem ho ranila a tahle rána se nejspíš nezahojí, ale já bych takhle nedokázala žít. Přetvařovat se a doufat, jestli se do něj zase zamiluju. Třeba se naše cesty zase v budoucnu skříží. Kdo ví, i když v nejbližším budoucnu určitě ano. Tolik vyřizování kvůli Darcy a hlavně rozvodu. Bude to zase všude v médiích a já nebudu mít klid. Bylo mi z toho úskostlivě.
   „Pojď sem," zašeptala jsem a rozevřela ruce. Prvně chvíli váhal, ale nakonec se schoulil do mého objetí. Pomalu jsem si s ním lehla a stále ho pevně objímala.
„Promiň," zašeptala jsem do jeho vlasů, jelikož jsem se cítila hrozně špatně, ale zároveň jako bych cítila, že ze mě spadlo obrovské břemeno.
   Na chvíli mě k sobě přitiskl a pak se oddálil se slovy: „Chci, jen abys věděla, že kdykoliv cokoliv budeš potřebovat, napiš, zavolej a já ti pomůžu."
   Byl tak obětavý a hodný a já ho pustím k vodě. Všeho si všímám, ale nedokážu se do něj zamilovat. Do očí se mi začaly hrnout slzy a nečekaně jsem vzala jeho obličej do svých dlaní a nejspíš naposled, ho políbila. Moje činy a emoce jsou tak nevyspytatelné.

konečně nová kapitola! jeeej! strašně moc mě potěšily komentáře u předchozí kapitoly, díky moc.💖 doufám, že jste se v tom nějak nezamotali, protože tohle psát bylo pro mě docela těžké.💁🏼‍♀️😄
zase je to kratší kapitola, ale trošku vám to vynahradím. psala jsem, že už budou nejspíš jen 2 kapitoly, ale nakonec bude ještě o jednu více.🤩 myslím, že vám příští kapitola pomůže ještě více porozumět hl. postavám a jejich pocitům.
btw. doufám, že vám ukápla slzička, jelikož mně při psaní ano. a pokud ne, tak snad u poslední kapitoly ukápne.