is this heaven?! h.s.

19.

„Khloe," probudil mě mužský hlas. Pootevřela jsem oči a na kraji postele vedle mě seděl Harry. „Zlato, jak se cítíš?" otázal se a pohladil mě po tváři.
Chvíli jsem zírala do stropu a snažila si vybavit, co se stalo, a pak jsem si vzpomněla.
„Ty...Ty jsi...Ty jsi mě podvedl?" vykoktala jsem ze sebe nečekaně a byla jsem stejně udivená jako Harry.
Upřímně ani nevím, proč jsem se na to zeptala. Možná...možná kvůli tomu, že se dnes mé city k němu uráčily objevit. Znechucení a zklamání, které nejspíše cítím, jsou taky emoce, sice né kladné, ale jsou. A nebo to bylo z principu, musí mi být věrný, ne? Je to můj manžel. Štvalo mě, že jsem sama ani nevěděla proč se na to ptám, jaký to mělo záměr? Proč moje hlava nemůže fungovat normálně?
Harry se dostal konečně z šoku nad mojí otázkou a odpověděl: „Samozřejmě, že ne! Khloe, jak tomu můžeš věřit?"
  „Harry, promiň, ale jak já mám vědět, čemu věřit? Stále v mé hlavě chybí spousta vzpomínek. Hlavně na tebe. Co já vím, co jsi dělal 3 měsíce, když jsem byla v kómatu!" vyhrkla jsem nekontrolovaně a hned jsem všechno chtěla vzít zpět. Zase ta bolest v jeho očích, kterou mu poslední ani né 2 týdny způsobuji.
Sakra, Khloe, snaž se mu neubližovat. Ty mu máš věřit. Kurde vzala sis ho, asi jsi mu věřila.
„Já...," zavřel na chvíli oči, aby se uklidnil, „doprdele, víš, je pro mě strašně těžký pořád myslet na to a chovat se k tobě tak, že si nic nepamatuješ, že asi moc nevíš, jakej jsem. Počítám s tím, že víš, že bych tohle v životě neudělal. Khloe, vždyť tě miluju," zlomil se mu hlas.
   Miluje mě...já jeho asi taky, ne? Spíš bych asi měla, ale jak můžu milovat člověka, ke kterému nic moc necítím. Nemůžu po zbytek svého života předstírat, že ho miluji a čekat, jestli se všechny mé emoce spojené s ním vrátí.
   „Já vím, Harry. Omlouvám se, nechtěla jsem...však víš. Opravdu se snažím, tyhle moje myšlenky neříkat nahlas, protože stále doufám, že se všechno vrátí do normálu, ale..." snažila jsem se mu omluvit a on mi skočil do řeči: „Já vím, musíme se oba snažit pochopit toho druhého. Donesu ti čaj, mrkvičko."
   "Ineffable". Vzpomněla jsem si na tu písničku, díky té přezdívce, kterou mi Harry ještě nezahrál. Chci ji už slyšet.
Harry se vrátil s čajem v ruce, který mi podal. Zase se posadil vedle mě na postel a sledoval mě, jak upíjím z šálku.
„Zahraješ mi, prosím, Ineffable?" nasadila jsem prosící pohled. Harry byl docela zaražený, že jsem si na to vzpomněla, ale neodporoval. Zvedl se a šel si pro svoji kytaru.
„Už jsem ji dlouho nehrál, takže..." zastyděl se, ale začal vybrnkávat melodii.

„I wanna tell the world, that you're mine and I'm yours," rozezněl se po pokoji Harryho chraplavý hlas.
   „We're one and we're strong. I think, that you still have no idea, what you mean to me, because I fell like I haven't told you yet," pousmál se a pokračoval.
   „You're my everything, happiness and joy. Always stand by me and that's all I want," trochu pozměnil melodii a jeho tón hlasu se zvýšil. Začal jednotlivě drnkat na struny a přešel na další sloku.
   „I chose to live by your side for the rest of my life. We're like lobsters in your father's house. I hope this will last 'til the end of our lifes," zasmála jsem se nad zmínkou jedné hlášky z Přátel. Poté zopakoval refrén a začal zpívat třetí sloku.
„You're my everything, happiness and joy. Always stand by me and that's all I want.
You've had some little romance with my bromance," vážně zmínil v manželském slibu to, že jsem měla něco s Louisem? Oba jsme se nad tím zasmáli a Harry pokračoval.
„and it helped to find the path, the path to you 'cause we were made for each other," pozměnil akordy a prsty jen lehce přejížděl přes struny od vrchu dolů.
„I was waitin' for love...and i found her..." zazněl poslední akord.
Dívala jsem se na Harryho s nuceným úsměvem ve tváři, ale snažila jsem se, aby to nepoznal. Nic to ve mně nevyvovalo. Nic! Já doufala, že tohle snad něco málo vyvolá, ale ono ne.
„Je to nadherná píseň," začaly se mi do očí hrnout slzy. Né, že by mě to dojalo, ale protože jsem byla rozhozená z toho, že to ve mně nevyvolalo nějaké emoce.
„Oh, Khloe...zlato, pojď jsem," otevřel náruč a já neprotestovala. Právě teď jsem potřebovala někoho, aby mě uklidnil. Sice Harry asi nebyla nejlepší volba, ale nikdo jiný poblíž nebyl.
Harry seděl v tureckém sedu, a tak jsem si hlavu položila na jeho stehno. Jednou rukou mě hladil ve vlasech a druhou přejížděl po zádech. Uklidňovalo mě to.
„Nepůjdem už spát? Je docela pozdě," navrhl Harry a já souhlasila. Oba jsme se šli převléct do spacího oblečení. Ve skříni jsem našla nějaké obrovské tričko, nejspíš bylo jeho. Harry si nechal jen spodní prádlo a šel si lehnout. Já si to ještě namířila do koupelny. Stála jsem před zrcadlem a dívala se na to, jak vypadám. Oči jsem měla zarudlé a vlasy mi trčely do všech stran. Přemýšlela jsem nad tím, jak se k Harrymu chovat. Zda mám předstírat, že k němu něco cítím a počkat, jestli opravdu něco cítit začnu nebo mu říct pravdu a nějak bychom to spolu vyřešili a nebo se prostě chovat neutrálně a čekat, kam nás život zavede.
Vrátila jsem se do ložnice a ulehla do postele. Harry se na mě otočil a hlavu si podepřel rukou.
   „Všechno v pohodě?" zeptal se. Přikývla jsem, a on roztáhl ruce. Pomalu jsem složila hlavu na jeho nahou hruď a ruku na ni ležérně položila.
   „Dobrou noc, Khloe," políbil mě do vlasů. „Dobrou, Harry," odpověděla jsem nazpět a místnost zaplavilo ticho. Slyšela jsem pouze tlouct jeho srdce a jeho dech.

ahooj!
prvně bych vám chtěla poděkovat za 1k přečtení, moc si toho vážím.💖 nějaký ty votes a komentáře taky potěší.😌
a za druhé...tu písničku jsem složila sama.
"i made that one up myself!" iykyk.

snažila jsem se to složit tak, aby to bylo trošku podobné harryho tvorbě, ale zjistila jsem, že moje angličtina není tak dobrá, abych složila něco ve stylu, jak skládá harry. sooo, není to žádnej zázrak. prostě zaláskovaný slátaniny.
mějte hezkej večer!💖