Hunger games - Aleah Duncain

Část třetí - Přehlídka splátců a výcvikové centrum

    Přípravy na přehlídku splátců začínají už v sedm ráno. Jsem ještě celá rozespalá, ale už mě nutí, abych si jen v částečně průsvitné košili lehla na chladný kovový stůl. Dělají mi kompletní očistu. Upřímně, takhle hladké nohy jsem snad v životě neměla. Myjí mě a česají. Když se jim zdám čistá, odejdou a místo nich dorazí žena v černých lesklých šatech, ale zároveň v zelené paruce a růžovými stíny. „Mé jméno je Pommeline.“ Podá mi ruku s velice dlouhými nehty. „Tvá vizážistka.“ Dodá ještě. Podám jí ruku nazpět. „Aleah.“ Odpovím. „Já vím, drahá.“ Usměje se na mě a krátce mě pohladí po tváři. Dál už se ale věnuje práci. „Loňské kostýmy byly utrpení. Letos jsem vymyslela něco krásného. Přímo úžasného! Pojď, ukážu ti, o co jde.“

    V chladné místnosti se opět posadím na kovový stůl a čekám. Pommeline mi podá otevřenou knihu. Vidím tam svůj kostým na přehlídku. „Na další straně máš šaty na rozhovor, ale ty jsou teď nepodstatné. Tady jste! Aleah, to jsou Columbae a Rupalia. Budou mi pomáhat s tvým zkrášlováním.“ Tleskne. Obě ženy jsou krásné, ale všechen ten make-up se mi na nich zdá přehnaný. Rupalia přináší šaty. Columbae veškerá líčidla a doplňky. Šaty jsou to krásné. Dlouhé až na zem. Hlavními barvami jsou žlutá, zelená a růžová s modrou. Pro lepší představu jsou několika vrstvené. Úplně spodní část tvoří tmavě modré šaty bez ramínek. Další vrstvu žlutá sukně s rozparky na dvou stranách, třetí vrstva je tvořena růžovou průsvitnou látkou, která slouží jako ramínka a je přidělána k hornímu dílu šatů. Zelená je vlečka přišitá k pasu.

    Když si je obléknu a podívám se na sebe do zrcadla, je mi akorát do pláče. Padnou mi, to ano, ale ráda bych si je vzala na nějakou radostnou příležitost. Vlasy mi upraví do složitého drdolu z copánků a na hlavu mi posadí šedý klobouček, do kterého po stranách nabodají barevné jehly a omotají je nitěmi. Poslední přichází líčení. Poté už si opravdu nepřipadám jako já. Sice mi to líčení zvětšuje a zvýrazňuje hnědé oči, ale nejsem to já. Jsem někdo úplně jiný. „Jsi nádherná!“ Vydechují všechny nadšeně. Proč si tak nepřipadám?

    Pommeline mě předává do rukou Saffry, která mě odvádí do přípravné části, kde začne přehlídka. Snažím se jít tak, aby mi nikdo nepřišlápl vlečku. Samozřejmě myslím i na boty. Tlačí mě a chci si je sundat. U našeho vozu už čekají Alden s Baltharem. S Aldenem máme sladěné kostýmy, ale ta růžová mi k němu vůbec nejde. „Pamatujte, co jsem vám říkal. Úsměv. Jste rádi, že můžete být splátci.“ Přikyvuji. „Balthare!“ Balthar se otočí za hlasem. „Á Gunnar! Jaké to překvapení!“ Gunnar. Urostlý svalnatý muž bez jediného vlasu. „Od loňských her jsem tě viděl jen jednou. Kdy to bylo? Už vím, když druhý kraj znovu vyhrál hry a jel na turné!“

    „Doufám, že se ti stýskalo. Vy dva na vůz.“ Luskne k nám prsty. Gunnar se po nás podívá. „To jsou ti dva sourozenci? Na obrazovce byli hrozivější.“ Vyplivne s nechutí. Alden nakročí, ale já ho zastavím. „Řekl, ať jdeme na vůz.“ Ucedím k němu. Vyskočí na něj tedy a podá mi ruku. „Opatrně, drahá, šaty.“ Špitá za mnou Saffra. Snažím se, nevšímat si ostatních splátců. Pommeline mi upravuje vlečku, která volně visí z vozu. Nakonec se všichni splátci dopřipraví. Stojíme na vozech a čekáme. Balthar se Saffrou a Pommeline jsou už pryč. Je to na nás. „Neboj.“ Řekne mi Alden. „Nebojím se.“ Odpovím, ale sama nevím, jestli je to pravda.

    Ozvou se první údery bubnů. Potlesk a jásot obecenstva tam venku. Náš vůz se pohne. Musím se ho chytit, abych nespadla dozadu. Alden mě vezme za ruku. Vyjíždíme ven. Z každé strany se ozývají bubny. Duní mi z toho hlava. Plno světel, která svítí jen proto, aby nás všichni dobře viděli. Na tribunách vidím barevné lidi. Pokřikují naše jména. Zvedám ruku. Usmívám se a mávám. Černí koně klušou do přední části celé naší trasy. Do obrovského oválu, kde již zastavuje první kraj na svém místě. Zanedlouho zastavujeme i my. Prezident Snow se zvedá ze svého „trůnu“.